ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1103.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1103/2015-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 10. prosince 2015, dovolání podané obviněným T. D. X. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 8 To 77/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 145/2011 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. D. X. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 11. 2014, sp. zn. 2 T 145/2011, byl obviněný T. D. X. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti tří (33) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl (3,5) let.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. v P. , v přesně nezjištěné době roku 2010 po dobu tří měsíců po 22. 5. 2010 v městské části S. (v okolí bazénu), v B. (v blízkosti konečné trolejbusu) a na L. prodával po předchozí telefonické domluvě J. S. , a M. F. , drogu heroin o nezjištěné koncentraci ve formě hnědé sypké látky o hmotnosti nejméně 0,2 g balený do kuliček z modrého igelitu, přičemž za uvedené období M. F. a J. S. prodal heroin o hmotnosti nejméně 90 gramů,
2. v P. , v přesně nezjištěné době roku 2010 po dobu nejméně dvou měsíců po 22. 5. 2010 v městské části S. (u M. nám. a plaveckého bazénu) a na D. (poblíž nákupního centra Baumax) prodával po předchozí telefonické domluvě drogu heroin o nezjištěné koncentraci ve formě hnědé sypké látky v množství nejméně 1,6 g nejméně třikrát týdně ve formě kuliček balených do modrého igelitu M. Č. , a F. K. , a za uvedené období prodal heroin o celkové hmotnosti nejméně 38 gramů,
3. v P. , v přesně nezjištěné době roku 2010 po dobu dvou měsíců po 22. 5. 2010 v městské části S. (v prostoru L. ul. , haly TJ L. , u obchodního domu Albert) prodával po předchozí telefonické domluvě drogu heroin o nezjištěné koncentraci ve formě sypké látky balené do modrého igelitu v množství nejméně 2 g denně R. B. , , přičemž za uvedené období takto prodal heroin o celkové hmotnosti nejméně 120 g,
přičemž heroin (diacetylmorfin) je zařazen do seznamu IV. podle Úmluvy o omamných látkách přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách (nyní přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.).
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na podkladě kterého Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 8 To 77/2015, podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný T. D. X. byl uznán vinným pokračujícím přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, za který byl odsouzen podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti (16) měsíců. Podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou (roků). Podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc ohledně prodeje heroinu R. B. (bod č. 3 výroku o vině napadeného rozsudku) vrácena okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Podle skutkových zjištění konstatovaných ve výroku rozsudku odvolacího soudu se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. v P. , v přesně nezjištěné době roku 2010 po dobu tří měsíců po 22. 5. 2010 v městské části S. (v okolí bazénu), v B. (v blízkosti konečné trolejbusu) a na L. prodával po předchozí telefonické domluvě J. S. , a M. F. , heroin o nezjištěné koncentraci ve formě hnědé sypké látky o hmotnosti nejméně 0,2 g balený do kuliček z modrého igelitu, přičemž za uvedené období M. F. a J. S. prodal heroin o hmotnosti nejméně 60 gramů,
2. v P. , v přesně nezjištěné době roku 2010 po dobu dvou měsíců po 22. květnu 2010 v městské části S. (u M. náměstí a plaveckého bazénu) a na D. (poblíž prodejny Baumax) prodával po předchozí telefonické domluvě drogu heroin o nezjištěné koncentraci ve formě hnědé sypké látky v množství nejméně 1,6 g třikrát týdně ve formě kuliček balených do modrého igelitu M. Č. , a F. K. , a za uvedené období jmenovaným prodal heroin o celkové hmotnosti nejméně 38 gramů,
přičemž heroin (diacetylmorfin) je zařazen do seznamu IV v Jednotné Úmluvě o omamných látkách publikované pod č. 47/1965 Sb.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání dne 27. 5. 2015 prostřednictvím obhájkyně Mgr. Veroniky Klimtové. Dovolání doplnil dalším podáním dne 15. 6. 2015. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovoláním napadl jak výrok o vině, tak i výrok o trestu.
Obviněný zdůraznil, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se zásadní námitkou obviněného týkající se fotorekognic a při nich uváděných údajích o době odběru heroinu. Obviněný namítá, že nemůže být odsouzen na základě usvědčení při fotorekognicích v případě tří svědkyň, z nichž jej dvě v jednací síni označily tak, že to není on a jedna po vyjádření obviněného, že v době, o které tvrdí, že od něj odebírala heroin, byl prokazatelně ve Vietnamu, ve svém vyjádření znejistěla. Obviněný se neztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, pokud jejich rozhodnutí vycházely z protokolů o fotorekognicích, pokud jde o poznání obviněného v případě svědkyň B. , Č. a F. Dovolatel v této souvislosti namítá, že pokud bylo v řízení prokázáno, že byl obviněný v době, eventuálně po část doby, o které svědkyně hovořily jako o době, po kterou od odsouzeného odebíraly heroin, ve Vietnamu, soudy tomu dobu odběru přizpůsobily s odůvodněním, že si to svědkyně tak přesně nepamatovaly a v hlavním líčení dobu upravovaly. Podle obviněného si soudy z každého vyjádření vybraly tu tendenční část, aniž by to bylo nade vší pochybnost prokázáno. Konkrétně poukazuje na protokol o fotorekognici v části označující jej za pachatele, z hlavního líčení pak na dobu, a to jen u některých ze svědkyň, až po návratu z Vietnamu. Obviněný odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval námitkou týkající se bydliště obviněného, když žije s rodinou na B. a nebyl opatřen jediný důkaz prokazující, že by se v rozhodném období pohyboval na území města P. tak, aby mohl po telefonické domluvě v kteroukoliv denní či noční hodinu být do několika minut na místě prodeje heroinu na území P. (jak svědci shodně všichni uvedli). Obviněný namítá, že pokud soudy obou stupňů jeho vinu dovodily z protokolů a fotorekognicí svědkyň Č. a F. jako jediného usvědčujícího důkazu, pak nemůže obstát odůvodnění, že se trestné činnosti dopustil v přesně nezjištěné době nejméně po 22. 5. 2010 (tedy po návratu z Vietnamu). Připomíná, že pokud jde o skutek 1) rozsudku krajského soudu, pak svědkyně F. při fotorekognici uvedla, že odebírala heroin od Vietnamců od jara 2010 do září 2010, avšak v hlavním líčení vymezila dané období od dubna do prosince 2011. Dovolatel dále uvádí, že svědek S. při fotorekognici vymezil dobu odběru drogy od června 2010 do prosince 2010 (přičemž obviněného neindentifikoval ani tehdy). Pokud jde o skutek 2) rozsudku Krajského soudu dovolatel odkazuje na vymezení doby odběru drogy svědkyní Č. při fotorekognici obdobím od dubna do května 2010 a svědkem K. opět při fotorekognici od května do června 2010 (přičemž jej, jako obviněného neidentifikoval).
Obviněný označil rozhodnutí Krajského soudu v Plzni za vzájemně si odporující, a to při odkazu i na předchozí dvě usnesení, kterými byly zrušeny zprošťující rozsudky a ve kterých byly vysloveny pokyny pro soud stupně prvého.
V doplnění dovolání dovolatel připomněl, že obviněný byl okresním soudem potřetí podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn pro skutek, že v P. v přesně nezjištěné době od ledna 2010 do května 2010, v městské části S. v prostoru Č. ul. , haly TJ L. a u obchodního domu Albert na K. tř. prodával po předchozí telefonické domluvě drogu heroin o nezjištěné koncentraci ve formě hnědé sypké látky balený do modrého igelitu v množství nejméně 2 g denně R. B. , přičemž na uvedené období měl takto prodat heroin o celkové hmotnosti nejméně 240 g a měl tak spáchat dílčí útok zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Připomíná, že důkazní stav věci se nezměnil, neboť nedošlo k doplnění dokazování a soudy obou stupňů přitom stále vycházeli ze stejných důkazů.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 8 To 77/2015, neboť výrok o vině a z toho vyplývající výrok o trestu je založen na nesprávné aplikaci §283 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byla nesprávně vyslovena vina obviněného a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soud v Plzni věc v potřebném rozsahu projednat. Shledá-li, dle dovolatele, Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozsudku podmínky, že sám rozhodne ve věci rozsudkem, nechť je tak učiněno podle §265m odst. 1 tr. řádu. Obviněný vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a k dovolání se vyjadřovat nebude. Podle ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že tyto pod rámec uvedeného dovolacího důvodu podřadit nelze.
V obecné rovině lze říct, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupovat při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr. str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Plzni. Zejména namítal proti hodnocení důkazu svědeckou výpovědí ve formě rekogice pomocí fotografií svědky M. Č. , R. B. a M. F. a dále proti hodnocení důkazů svědeckými výpověďmi týkajícími se určení doby páchání trestné činnosti ze strany obviněného. Uvedené námitky opakují argumentaci obsaženou v odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž soud odvolací na tyto námitky ve svém rozsudku (s. 3-5 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 8 To 77/2015) vyčerpávajícím a přesvědčivým způsobem reagoval.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněné námitky, jež dle něj lze podřadit pod rámec vymezený dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení důkazů. V projednávané věci se tudíž nejedná ani o opomenutý důkaz, ani o tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03), když takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Na tomto závěru nemohlo nic změnit ani dodatečně zaslané doplnění dovolání , ve kterém obviněný poukazuje na údajný rozpor, když po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně byl na jedné straně uznán vinným dvěma dílčími skutky pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a na druhé straně byla věc ohledně prodeje heroinu R. B. (třetí dílčí skutek) vrácena soudu I. stupně, jenž po novém projednání obviněného v tomto bodě zprostil obžaloby.
K tomu je potřebné uvést pouze tolik, že již z rozsudku krajského soudu plyne, že odvolací soud měl o vině obviněného v tomto bodě značné pochybnosti. Ale přes tyto pochybnosti neměl žádné pochybnosti o vině obviněného u dalších dvou dílčích skutků a své závěry v tomto směru náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Fakt, že byl nakonec vynesen zprošťující výrok o tomto třetím dílčím útoku, nemůže proto nijak zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky vůči napadeným rozhodnutím pod rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
S ohledem na uvedené nezbylo dovolacímu soudu než obviněným T. D. X. podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek §256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněného T. D. X. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu