ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1425.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1425/2015-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný L. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 To 158/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 214/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 102 T 214/2014, byl obviněný L. J. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, specifikovaných na str. 5 a 6 výroku rozsudku, uložených ve skladu OMZT Frýdek-Místek, sklad A a ve skladu 2. OOK SKPV Orlová. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to věcí specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestu ohledně spoluobviněné L. J.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově se obviněný L. J. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
v blíže nezjištěné době nejméně od listopadu roku 2012 do 24. 4. 2014 v O. – L., okres K., na ul. E., v místě svého bydliště, a jinde na různých místech v O., záměrně, ač věděl, že není oprávněn s uvedenými látkami takto nakládat, dalším osobám poskytl za úplatu nebo zdarma, přislíbil dodání nebo zprostředkoval dodání jednak psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu), která je uvedena v příloze č. 5 - psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách - nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného v návaznosti na §44c odst. 1 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jednak sušeného konopí setého (marihuany), které obsahuje účinnou psychoaktivní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), která je koncentrována v pryskyřici, přičemž konopí seté a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 - omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách - nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného v návaznosti na §44c odst. 1 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je uveden v příloze č. 4 - psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného v návaznosti na §44c odst. 1 písm. d) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to zejména:
- M. B. v období března až dubna roku 2014 nabídnul nejméně 0,1 g metamfetaminu (pervitinu), který odmítl, zprostředkoval mu dodání nejméně 0,4 g konopí setého (marihuany) od neznámé ženy a prodal mu 0,5 g konopí setého (marihuany) za částku 50 Kč,
- R. D. v blíže nezjištěné době od června roku 2013 do konce srpna roku 2013 prodal ve třech případech celkem 3 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši 3 000 Kč, který užil pro svou potřebu,
- D. G. v blíže nezjištěné době od května roku 2013 do dubna roku 2014 nejméně ve třiceti případech za částky v rozmezí od 200 Kč do 300 Kč za množství 0,1 g prodal celkem 3 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku nejméně ve výši 6 100 Kč, který užil pro svou potřebu,
- J. G. v blíže nezjištěné době od listopadu roku 2013 do února roku 2014 nejméně v pěti případech za částky v rozmezí od 150 Kč do 200 Kč za jeden odběr drogy prodal celkem nejméně 0,5 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku nejméně ve výši 800 Kč, který užil pro svou potřebu,
- M. H. v blíže nezjištěné době od roku 2013 do dubna roku 2014 nejméně ve dvou případech dal zdarma celkem 3 g konopí setého (marihuany) a nejméně ve třiceti případech za částky v rozmezí od 300 Kč do 1 000 Kč prodal celkem nejméně 20 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 20 000 Kč, kteréžto drogy užil pro svou potřebu,
- M. K. v blíže nezjištěné době od května roku 2013 do dubna roku 2014 nejméně ve sto padesáti případech za částky v rozmezí od 300 Kč do 1 500 Kč prodal celkem nejméně 20 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 20 000 Kč, který užil pro svou potřebu,
- R. K. v blíže nezjištěné době do 12. 2. 2014 v blíže nezjištěných případech prodal nebo dal 7g metamfetaminu (pervitinu) za nezjištěnou částku, který užil pro svou potřebu,
- P. L. v červenci roku 2013 nejméně ve dvou případech prodal nejméně 0,4 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku nejméně ve výši 600 Kč, který užil pro svou potřebu, a v jednom případě mu přislíbil dodání neurčitého množství pervitinu,
- K. M. v blíže nezjištěné době od konce léta 2013 do prosince roku 2013 nejméně ve třiceti případech v množství 0,5 g až 1 g za částky v rozmezí od 400 Kč do 1 200 Kč prodal celkem nejméně 15 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 7 000 Kč, který užil pro svou potřebu,
- J. M. v blíže nezjištěné době od ledna do února roku 2014 nejméně ve čtyřech případech prodal nebo dal celkem 1 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši 700 Kč, který užil pro svou potřebu,
- R. N. v blíže nezjištěné době nejméně od dubna 2013 do dubna 2014 nejméně ve čtyřiceti případech za částky v rozmezí od 600 Kč do 1 200 Kč za množství od 0,5 g do 1 g prodal celkem nejméně 20 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 24 000 Kč, který užil pro svou potřebu,
- Ž. P. v blíže nezjištěné době od dubna roku 2013 do dubna roku 2014 nejméně v deseti případech prodal celkem nejméně 3 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši 5 000 Kč, který užila pro svou potřebu,
- P. P. v blíže nezjištěné době od září roku 2013 do března roku 2014 nejméně ve třiceti případech za částky v rozmezí 200 Kč až 800 Kč za množství od 0,5 g do 1 g prodal nebo dal nejméně 30 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 25 000 Kč, který užila pro svou potřebu,
- J. P. v blíže nezjištěné době od léta roku 2013 do poloviny dubna roku 2014 nejméně ve sto případech prodal nebo dal celkem 30 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 2 000 Kč a dal mu nejméně v pěti případech v množství po 1 g celkem nejméně 5 g konopí setého (marihuany), kteréžto drogy užil pro svou potřebu,
- J. P. v blíže nezjištěné době od listopadu roku 2013 do dubna roku 2014 nejméně ve dvaceti případech v množství do l g prodal celkem nejméně 15 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 15 000 Kč, který užil pro svou potřebu,
- M. R. v blíže nezjištěné době od ledna roku 2013 do 24. 2. 2014 v blíže nezjištěných případech prodal za finanční hotovost ve výši nejméně 20 000 Kč nebo směnil za různé věci celkem nejméně 50 g pervitinu,
- M. Š. v blíže nezjištěné době od ledna roku 2013 do prosince roku 2013 prodal nebo směnil za různé věci nejméně ve sto případech celkem nejméně 100 g metamfetaminu (pervitinu) za nezjištěnou částku, který užil pro svou potřebu,
- R. T. od listopadu roku 2012 do léta roku 2013 nejméně ve dvě stě případech prodal nebo dal nejméně 30 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 30 000 Kč, který užil pro svou potřebu, a přislíbil mu dodat 20 g pervitinu za zřízení telefonní linky,
- D. Z. v blíže nezjištěné době od prosince roku 2013 do března roku 2014 nejméně v pěti případech za částky v rozmezí od 100 Kč do 200 Kč prodal nejméně 0,5 g metamfetaminu (pervitinu) za celkovou částku ve výši nejméně 600 Kč, který užil pro svou potřebu,
kdy ve shora uvedeném období takto jinému opatřil nejméně 348,4 g metamfetaminu (pervitinu) a nejméně 8,9 g konopí setého (marihuany).
O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obviněný L. J., jednak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově v neprospěch obviněného, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 To 158/2015 tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, účinného do 31. 5. 2015, dále obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku, uložených ve skladu OMZT Frýdek-Místek sklad A a ve skladu 2. OOK SKPV Orlová. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, účinného do 31. 5. 2015, obviněnému též uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, specifikované na str. 3 výroku rozsudku.
V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek beze změn.
Odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný L. J. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítá, že odvolací soud nezkoumal správnost výpovědí svědků, kteří se z důvodu možného postihu ze strany orgánů činných v trestním řízení obávali vypovídat před soudem prvního stupně pravdivě, když se převážně jedná o osoby závislé na drogách, z nichž některé již byly pro tuto trestnou činnost také odsouzeny. Poukazuje, že soudy přesto jejich výpovědi, které označuje za nepravdivé a vykonstruované, vzaly za základ svých rozhodnutí, přestože si někteří již ani nepamatovali, že ve věci na policii vůbec vypovídali. Výpověďmi svědků, kteří správnost své původní výpovědi z přípravného řízení o jeho údajné trestné činnosti nepotvrdili, se však soudy nezabývaly. Podle jeho názoru tím, že soudy rozhodovaly pouze na základě nevěrohodných tvrzení svědků, a to i přes rozdílnost jejich výpovědí v přípravném řízení a u hlavního líčení, porušily jeho právo na spravedlivý proces. S ohledem na výše uvedené se obviněný neztotožňuje ani s užitou právní kvalifikací a s uloženým trestem, neboť nikomu žádné drogy neprodával, nedaroval, ani žádným jiným způsobem nenabízel. Pokud něco nabízel, nejednalo se o žádnou drogu, ale o sodu bicarbonu, když takto činil se záměrem osoby na drogách závislé od jejich užívání odnaučit a tyto jim znechutit. Zdůrazňuje, že on sám je velkým odpůrcem užívání drog a tyto neužívá. Soud prvního stupně porušil zákon, když jej uznal vinným ze spáchání předmětného zločinu bez jakéhokoli věrohodného důkazu a uvádí, že psychický stav a výpovědi svědků byly negativně ovlivněny užíváním drog. Za nevěrohodné a důkazně nepoužitelné označil též tzv. odposlechy stejně jako videonahrávku z OBI v H., údajně prokazující, že měl nakupovat zařízení k výrobě drog. V tomto směru tvrzení soudu, že nakupoval předměty používané k výrobě drog, konkrétně pervitinu, označil za vykonstruované a účelové, neboť ve skutečnosti nakupoval předměty pro běžné užívání. Podle jeho názoru neexistuje ani zákonný důvod pro uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, neboť žádná z uvedených věcí nebyla užita k údajnému spáchání trestného činu. Pokud jde o finanční prostředky jím vložené na účet stavebního spoření, ty náležely jeho matce, která je pro něj uspořila a poté mu je osobně předala, aby je vložil na účet do banky. Vytýká, že soudy tyto skutečnosti neověřovaly a s odůvodněním, že uvedené věci a prostředky souvisí s jeho údajnou trestnou činností, bez dalšího rozhodly o jejich propadnutí. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 4 To 158/2015-843, i rozsudek Okresního soudu Karviná - pobočky v Havířově ze dne 27. 3. 2015, č. j. 102 T 214/2014-790 a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu. Rovněž navrhl, aby rozhodl o povinnosti orgánů uvedených na str. 2 rozsudku odvolacího soudu vydat mu věci a jiné majetkové hodnoty propadlé podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakož i o jeho oprávnění vybrat z účtu Českomoravské stavební spořitelny, a. s., Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 10, č. ú. ..., finanční hotovost ve výši 20 070 Kč, propadlou podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného L. J. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný L. J. sice formálně podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi svědků, že žádné drogy neprodával, nedaroval ani nenabízel, když ve skutečnosti nabízel nikoli drogu, ale sodu bicarbonu, že jako důkaz nelze považovat odposlechy ani videonahrávku z OBI v H. vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (že neexistuje žádný důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti, že soudy neověřovaly jeho tvrzení ohledně vlastnictví částky 20 070 Kč), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi svědků, kteří usvědčují obviněného z distribuce drog (pervitinu a marihuany), kterou prováděl po delší dobu (nejméně po dobu 1 roku a 6 měsíců) a vůči více osobám (minimálně 19 odběratelům), kterým opatřil nejméně 348,4 g metamefetaminu (pervitinu) a nejméně 8,9 g konopí setého (marihuany). V tomto směru lze zmínit zejména výpověď M. B., R. D., D. G., J. G., M. H., M. K., R. K., P. L., K. M., J. M., P. M., R. N., Ž. P., P. P., J. P., J. P., M. R., M. Š., R. T., D. Z., jimž obviněný drogy poskytoval za úplatu, tedy peněžní či jinou věcnou protihodnotu, v některých případech i zdarma, a shodně se vyjadřovali k tomu, na jakém místě, v jakém množství a za jakých okolností drogy odebírali, když za osobu jim tyto poskytující označili obviněného. Rovněž byla jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že žádné drogy nikomu neprodával, a pokud něco svědkům daroval či prodával, nejednalo se o drogu, ale sodu bicarbonu se záměrem, odradit konzumenty drog od jejich užívání, kteroužto obhajobu nalézací soud označil za nereálnou. Nutno zdůraznit, že ke kvalitě drogy se vyjadřovali i svědci, kteří jako konzumenti drog jsou způsobilí identifikovat jim poskytovanou látku a tuto jejich „odbornost“ nelze v žádném případě zpochybňovat. Většina svědků popisuje, jak vypadal pervitin, který od obviněného nakoupili, či jej dostali zadarmo nebo jej směnili, přičemž též uvedli, jaký měl na ně účinek. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivým způsobem vypořádal s případnými rozpory v tvrzeních některých svědků u hlavního líčení a logicky zdůvodnil, proč neuvěřil těmto jejich účelově změněným výpovědím oproti jejich svědectví v přípravném řízení. K námitce obviněného zpochybňující věrohodnost svědků zdůraznil, že skutečnost, že někteří svědci byli konzumenty drog, ještě neznamená jejich nevěrohodnost. Citovaná svědectví, která si spolu navzájem korespondují, jsou též podporována dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit především znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že u obviněného nebyly zjištěny žádné známky chorobné dezintegrace osobnosti psychotického řádu – v jeho prožívání, myšlení postojích, vztahu k sobě a k okolí neodkryl schizofrenní fenomény. Nebyly zjištěny žádné znaky postpsychotického defektu. Rovněž bylo zjištěno, že obviněný trpěl závažnou duševní poruchou s paranoidně persekučním syndromem, jejíž příznaky byly zcela zřetelné v srpnu až říjnu 2012. Psychotická porucha však v podstatné míře odezněla v průběhu jeho pobytu v Psychiatrické nemocnici v O., kdy byl propuštěn do ambulantní péče. Jednání obviněného, které je mu kladeno za vinu, tzv. distribuce pervitinu, nevykazuje chorobné motivace, neplynuly z duševní poruchy. V době, kdy se dopouštěl trestné činnosti, mohl správně vnímat, hodnotit a řídit své chování. Z tohoto pohledu bylo shledáno, že obviněný je procesně způsobilý a není nebezpečný pro společnost. V době páchání trestné činnosti, tedy po propuštění z Psychiatrické nemocnice O. mohl rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a jeho protiprávnost a mohl své jednání ovládat. Z protokolu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vztahujícího se k mobilnímu číslu obviněného byly zjištěny údaje o jednotlivých odběratelích drogy, kdy se jednalo o většinu vyslechnutých svědků a obviněném, jako osobě, která jim drogy poskytovala. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne 24. 4. 2014 konané v bytě matky obviněného R. J., který obývá i obviněný, seznamu zajištěných stop a věcí, jakož i pořízené fotodokumentace vyplynulo, kdy byla prohlídka uskutečněna, a co při ní bylo nalezeno. Ve věci bylo vypracováno rovněž odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, z něhož se podává, že znaleckému zkoumání podrobené předměty zajištěné v souvislosti s předmětnou domovní prohlídkou (nalezené dealerové sáčky a skleněnky) obsahovaly metamfetamin a THC. Taktéž lze zmínit výsledkovou zprávu k toxikologickému vyšetření, z níž je zjevné, že moč obviněného při odběru dne 24. 4. 2014, tedy v den realizace domovní prohlídky byla pozitivní na metamfetamin. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil v rozsahu, jímž byl uznán vinným, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním neoprávněně nabídl, zprostředkoval, prodal a jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku, a tento čin spáchal ve značném rozsahu. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 14 až 17 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 až 10 rozsudku odvolacího soudu.
Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu odnětí svobody a jeho zařazení pro jeho výkon do věznice s ostrahou, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného L. J. směřující proti uloženému trestu odnětí svobody pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Jen pro úplnost tak lze dodat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupeň jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Námitky obviněného uplatněné v rámci tohoto dovolacího důvodu směřují i proti výroku o uloženém trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu §70 odst. 1 písm a), písm. c) tr. zákoníku, účinného do 31. 5. 2015, a formálně je lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit.
Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 5. 2015) soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. Podle odst. 2 téhož ustanovení trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto směru za chybný označil obviněný závěr soudu, že předmětné věci pocházely z jeho trestné činnosti, a pokud jde o finanční hotovost ve výši 20 070 Kč, namítl, že se jedná o finanční prostředky jeho matky, když s ohledem na ustanovení §70 odst. 2 tr. zákoníku může být tento trest uložen, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
Je třeba předeslat, že soudy obou stupňů svá skutková zjištění, a to především skutkový závěr, že předměty specifikované na str. 2 a 3 výroku rozsudku odvolacího soudu, ohledně nichž byl podle §70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, účinného do 31. 5. 2015, uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, které byly zajištěny v souvislosti s domovní prohlídkou ze dne 24. 4. 2014 (č. l. 104 – 105 tr. spisu) a na účtu obviněného u Českomoravské spořitelny, a. s., prokazatelně patřily obviněnému, byly užity ke spáchání trestného činu a trestným činem nebo jako odměna za něj byly získány, založily na relevantních důkazech. Tvrdí-li tedy obviněný, že finanční hotovost ve výši 20 070 Kč zajištěná na jeho účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s. nepatří jemu, ale jeho matce, která ji pro obviněného uspořila, a poté mu je osobně předala, aby si je vložil na účet do banky, a proto tyto prostředky nemohou být předmětem trestu propadnutí věci, pak těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. V tomto ohledu soudy poukázaly, že z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření č. ... plyne, že dne 4. 3. 2014 na něj obviněný vložil hotovost 20 040 Kč a ke dni 28. 3. 2014 se na tomto účtu nacházela částka 20 070 Kč (č. l. 40 tr. spisu). V tomto směru lze za výstižné označit hodnotící úvahy odvolacího soudu, který konstatoval, že i za předpokladu, že by tyto prostředky byly ušetřeny jeho rodiči, vložením na předmětný účet obviněného přešly do jeho vlastnictví. Ze zjištění soudů tudíž v žádném případě nevyplývá, že by matka obviněného byla osobou, jíž zajištěné peníze patřily. Tvrzení obviněného je zpochybněno rovněž skutečností, že disponoval značnou finanční hotovostí, ačkoliv jako poživatel částečného invalidního důchodu ve výši cca 3 000 Kč, žádný jiný legální zdroj příjmů neměl. Soudy proto správně tyto finanční prostředky považovaly za majetek obviněného pocházející z jeho trestné činnosti. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze proto konstatovat, že obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozporu se zákonem, a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu