ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4399.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 4399/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého V. M. , zastoupeného matkou Š. K., jako zákonnou zástupkyní, zastoupeného JUDr. Hanou Bayerovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, proti žalované Nemocnici Písek, a. s. , IČO 26095190, se sídlem v Písku, Karla Čapka 589, zastoupené Mgr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339/14, za účasti Hasičské vzájemné pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, IČO 46973451, jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 500/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. května 2013, č. j. 19 Co 505/2009-290, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
III. Vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009, byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. března 2009, č. j. 19 Co 505/2009-161, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 27 C 500/2007-139, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že odpovědnost žalované nemocnice za poškození zdraví nezl. žalobce, k němuž došlo při porodu, je třeba po právní stránce posoudit z hlediska obecné odpovědnosti dle §420 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.) a nikoliv podle §421a obč. zák., jak učinily soudy obou stupňů, neboť okolnosti mající původ v povaze kleštin použitých při porodu nebyly příčinou kontuze krční míchy nezletilého. Okresní soud v Českých Budějovicích poté rozsudkem ze dne 3. 12. 2012, č. j. 27 C 500/2007-211, zamítl žalobu na zaplacení částky 17 300 400,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že porod byl proveden lege artis a při jeho provádění zdravotní personál žalované neporušil žádnou právní povinnost. Není tak splněn základní předpoklad odpovědnosti žalované za škodu podle §420 obč. zák.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry. Rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. 19 Co 505/2009-290, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolatel namítá, že otázka, zda v daném případě se jedná o odpovědnost podle §420 nebo §421a obč. zák., je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 2046/2007 a sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, z nichž dovozuje, že okolností, jež má původ v povaze věci podle §421a obč. zák., je také nevhodná nebo nedostatečná obsluha přístroje. Protože je přesvědčen, že v jeho případě škoda vznikla následkem nevhodné a nedostatečné obsluhy porodních kleští, měl být jeho nárok na náhradu škody posouzen dle §421a obč. zák. Namítá, že dovolací soud se v typově stejné věci zaujal odlišný právní názor a od předchozí judikatury se odchýlil, když v jeho případě rozhodl opačně. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací soud ve svém předchozím rozhodnutí v této věci pracoval i s rozhodnutím sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, na jehož závěry odkázal, a na aplikaci ustanovení §421a obč. zák. na daný skutkový stav v této věci vyslovil závazný právní názor. Nejedná se tedy o odlišný právní názor v typově stejné věci. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Podle ust. §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Především je třeba uvést, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku nároku na náhradu škody z hlediska obecné odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. a nikoliv možnost aplikace §421a obč. zák., neboť tato otázka byla vyřešena předchozím rozhodnutím dovolacího soudu, jehož závazným právním názorem je odvolací soud za nezměněného skutkového stavu vázán. Ve vztahu k právnímu posouzení věci podle §420 obč. zák. dovolání neobsahuje žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla dosud vyřešena, popř. je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Z toho vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, vymezené v §237 o. s. ř., nejsou splněny.
Námitky v dovolání směřují proti právním závěrům ohledně aplikace §421a obč. zák. v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu. Z úryvku vytrženého z odůvodnění jiného rozhodnutí dovolacího soudu dovolatel dovozuje, že od vysloveného právního názoru se dovolací soud v jeho případě odchýlil. K tomu lze toliko uvést, že otázkou odpovědnosti za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí zdravotní služby použito, se dovolací soud po právní stránce opakovaně zabýval a obsah tohoto pojmu ve smyslu §421a obč. zák. opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil v tom smyslu, že těmito okolnostmi se rozumí specifické vlastnosti a účinky, jimiž se věc projevuje, a že aplikace §421a obč. zák. dopadá na případy, kdy sama povaha přístroje či nástroje (jeho charakter, vlastnosti apod.) způsobila škodu, a to bez ohledu, zda škodlivost účinků vyplývajících z povahy použitého přístroje (nástroje či jiné věci) byla vyvolána jeho vadou, nefunkčností či nevhodnou obsluhou.
Z uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. proti rozsudku odvolacího soudu nejsou splněny. Proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu