ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.396.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 396/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, proti žalované SM carmarek s.r.o., IČ 26865530, se sídlem v Životicích u Nového Jičína 17, o úrok z prodlení z částky 150.000,- Kč , vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 EC 310/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. července 2014, č. j. 8 Co 396/2014-120, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. července 2014, č. j. 8 Co 396/2014
-120, se zrušuje v části výroku I., jíž byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. října 2013, č. j. 24 EC 310/2011-76, tak, že žaloba byla co do úroku z prodlení z částky 150.000,- Kč od 11. 6. 2011 do zaplacení zamítnuta, jakož i v nákladových výrocích III. a IV., a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 14. 10. 2013, č. j. 24 EC 310/2011
-76, uložil žalované zaplatit žalobci 150.000,- Kč s příslušenstvím proti vydání ve výroku blíže specifikovaného osobního automobilu Mini One (výrok I.), dále pak mu uhradit 100,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), v částce 14.770,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Okresní soud na základě provedeného dokazování shledal, že žalobce řádně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené účastníky dne 16. 6. 2010, na základě níž žalovaná předala žalobci předmět koupě - osobní automobil značky Mini One a žalobce jí zaplatil částku 150.000,- Kč. Navzdory účastníky uzavřené dohodě o volbě zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je přitom třeba posuzovat vztah mezi nimi dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jelikož uvedená dohoda je stižena absolutní neplatností, neboť zjevně směřovala ke zhoršení právního postavení žalobce, jenž na rozdíl od žalované ve smluvním vztahu vystupoval jako nepodnikatel. Povaha vad zakoupeného vozidla založila žalobci právo odstoupit od smlouvy dle §597 obč. zák., které uplatnil v zákonné lhůtě dopisem ze dne 26. 5. 2011, pročež mu v souladu s §457 obč. zák. vzniklo dále právo na vrácení kupní ceny spolu s úrokem z prodlení plynoucím ode dne následujícího po skončení lhůty, v níž měl být uvedený obnos dle výzvy vrácen, tedy ode dne 11. 6. 2011. Soud současně shledal důvodným i nárok na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti žalované plnit předmět koupě bez vad ve výši 100,- Kč, pročež žalobě vyhověl i v tomto rozsahu, zatímco ve zbytku ji zamítl.
K odvolání žalované přezkoumal uvedené rozhodnutí v napadeném rozsahu Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 22. 7. 2014, č. j. 8 Co 396/2014-120, potvrdil v části výroku I., jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 150.000,- Kč oproti vydání osobního automobilu, ve zbylé části tohoto výroku je změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), potvrdil je dále ve výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, dle nějž ze strany žalobce došlo v souladu s §597 obč. zák. k řádnému odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dle §588 obč. zák., na základě níž měl žalobce nabýt vlastnické právo k osobnímu automobilu, neboť předmětné vozidlo vykazovalo značné množství vad, jež žalobce vytkl u žalované v zákonné lhůtě. Nárok na vrácení kupní ceny 150.000,- Kč je tedy důvodný, stejně jako požadavek na náhradu škody ve výši 100,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud tudíž potvrdil prvostupňové rozhodnutí vyjma části týkající se přisouzeného úroku z prodlení, v níž žalobní žádání neshledal opodstatněné.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně do zamítavé části jeho výroku I., podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. a důvodnost z §241a o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nejenže nesprávně posoudil otázku týkající se nároku na zákonný úrok z prodlení, ale nadto své zamítavé rozhodnutí nikterak neodůvodnil, respektive jej odůvodnil nedostatečně. Absence jakéhokoliv rozvedení úvah odvolacího soudu v naznačeném směru brání žalovanému v poznání důvodů, které vedly odvolací soud k částečnému zamítnutí žaloby, a porušuje právo na spravedlivý proces. Požadavku judikatury Nejvyššího soudu, dle níž se plnění závazku ze zrušené či neplatné smlouvy může domáhat pouze ten, kdo svůj závazek již splnil či je připraven jej splnit, přitom dovolatel dostál, informoval-li žalovanou o uložení vozidla. S ohledem na předestřené dovolatel navrhnul, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Již s ohledem na zjevně spotřebitelskou povahu sporu se přitom při zvažování přípustnosti dovolání nebylo třeba zabývat splněním podmínky přípustnosti dovolání spočívající v převýšení bagatelního limitu (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Judikatura Nejvyššího soudu zaobírající se jednotlivými aspekty vzájemné restituční povinnosti stran neplatné či zrušené smlouvy ve smyslu §457 obč. zák. opakovaně akcentovala, že pro posouzení počátku prodlení prodávajícího s vrácením kupní ceny je rozhodující, které povinnosti kupujícího jsou povinnostmi synallagmatickými k povinnosti prodávajícího vrátit kupní cenu a zda i kdy kupující tyto povinnosti splnil nebo jejich reálné splnění nabídl (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3902/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3257/2014, a judikaturu v něm odkazovanou). Uvádí-li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že ke změně rozsudku soudu prvého stupně a zamítnutí žaloby co do požadovaného úroku z prodlení přistoupil „z výše uvedeného důvodu“, aniž by však z textu rozhodnutí bylo blíže seznatelné, jaký důvod má na mysli, nelze zhodnotit, je-li jeho rozhodnutí s uvedenými judikatorními závěry v souladu či nikoliv, či zda případně naznačuje potřebu rozhodovací praxi doplnit nebo revidovat. Absence adekvátního odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v naznačeném směru jej současně činí v daném rozsahu nepřezkoumatelným, a tudíž zatíženým vadou ohrožující správnost rozhodnutí ve věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1141/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2414/2009), k níž je Nejvyššímu soudu uloženo přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Na podané dovolání je tak možno pohlížet jako na přípustné ve smyslu citovaného ustanovení (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014) a z uvedeného nedostatku lze dovozovat i jeho důvodnost, pročež Nejvyššímu soudu nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu, jakož i v akcesorických výrocích nákladových, podle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je pak ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu