ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4712.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4712/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně FINCOM TRADE LTD. , se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 1380699, zastoupené Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, proti žalované České spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, o popření pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 157/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, č. j. 12 Co 175/2014-70, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, č. j. 12 Co 175/2014-70, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 1. 2014, č. j. 20 C 157/2013-45, určil, že pohledávka žalované ve výši 359 967,84 Kč, představující tvrzenou jistinu pohledávky přihlášenou žalovanou do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 20870/10, a uspokojovaná dle usnesení soudního exekutora ze dne 1. 3. 2013, č. j. 103 EX 20870/10-84, ve výši 359 967,84 Kč, není po právu a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 200 Kč. Dospěl k závěru, že soudní exekutor správně popřel pohledávku přihlášenou žalovanou v rozsahu příslušenství, neboť to nebylo vyčísleno v souladu se zákonnými podmínkami. Žalovaná ve své přihlášce do exekučního řízení nedoložila existenci své pohledávky, protože k předloženým listinám nepřipojila doklad o vzniku své pohledávky, zejména doklad o poskytnutí či čerpání úvěru. Žalovaná svou přihlášku doložila pouze prostými kopiemi listin (úvěrové a zástavní smlouvy), které přitom v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005) nemohou být považovány za tzv. kvalifikované listiny.
K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalované ve výši 359 967,84 Kč, představující tvrzenou jistinu pohledávky přihlášenou žalovanou do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 20870/10, a uspokojovaná dle usnesení soudního exekutora ze dne 1. 3. 2013, č. j. 103 EX 20870/10-84, ve výši 359 967,84 Kč, není po právu, se zamítá (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 000 Kč (výrok II.). Uvedl, že se zabýval pouze námitkami žalobkyně ohledně určitosti přihlášky a řádného doložení listin prokazujících zajištění pohledávky zástavním právem, neboť v tzv. odporové žalobě podle §267a odst. 1 o. s. ř. lze uplatnit jen ty skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání, a k námitkám, jež nebyly včas touto žalobou uplatněny, se nepřihlíží (žalobkyně pohledávku v exekučním řízení popřela z důvodu, že nebyla řádně doložena , neboť žalovaná k přihlášce nepřipojila listiny prokazující zajištění pohledávky zástavním právem, nedostatečně popsala a vyčíslila svou pohledávku a neurčitě označila nemovité věci tvořící předmět zajištění). Neshledal jako důvodné námitky žalobkyně ohledně neurčitosti označení pohledávky a zajištěných nemovitých věcí, neboť žalovaná v přihlášce pohledávky zcela jasně uvedla výši jistiny (359 967,84 Kč) a z označeného dražebního jednání a připojení kopie zástavní smlouvy zcela jasně a určitě vyplynulo, kterých konkrétních nemovitých věcí se nařízená dražba a zajištění zástavním právem týkaly. K námitce nedostatku řádného připojení listin k přihlášce odvolací soud dále uvedl, že ještě předtím, než žalovaná přihlásila svou pohledávku do exekučního řízení, byl do exekučního spisu založen výpis z katastru nemovitostí, z něhož bylo možné jednoznačně zjistit existenci zástavního práva, identifikovat zástavního věřitele, zástavce i původní výši zajištěné pohledávky a právní důvod vzniku zástavního práva. Žalovaná tak nebyla povinna připojit k přihlášce originál zástavní smlouvy či její úředně ověřenou kopii, neboť ve spise se již nacházela „kvalifikovaná listina“ (výpis z katastru nemovitostí). V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, ze kterého vyplývá, že za kvalifikovanou listinu se mimo jiné považuje právě výpis z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem na postižené nemovité věci, přičemž je rozhodující, aby tato listina byla ve spise v rozhodný okamžik, tedy před zahájením dražebního jednání, což v tomto případě bylo splněno. Dospěl k závěru, že žalovaná v rámci probíhající exekuce předloženými listinami řádně doložila svoji pohledávku, neboť z §336f odst. 2 o. s. ř. nevyplývá povinnost předložit originály listin, popřípadě jejich úředně ověřené kopie, navíc z fotokopií listin předložených žalovanou zcela nepochybně vyplynulo, že kopie zástavní smlouvy byla pořízena z originálu listiny.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, a to v rozsahu výroku I. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to:
a) zda lze v případě přihlášky pohledávky do exekuce považovat za prokázanou existenci pohledávky, pokud přihlašující věřitel doloží pouze smlouvu o úvěru (tj. listinu toliko potvrzující závazek úvěr poskytnout) a žádnou další listinu prokazující skutečné čerpání úvěru, tj. existenci samotné zajišťované pohledávky, když obsahem exekučního spisu je list vlastnictví, na němž je zapsáno zástavní právo k předmětné pohledávce, a
b) zda je dostatečnou specifikací a vyčíslením pohledávky ve smyslu §336f o. s. ř., pokud přihlašující věřitel v přihlášce pohledávky uvede pouze to, že „věřitel ve smyslu ustanovení §336 písm. g) o. s. ř. žádá o zaplacení své pohledávky ve výši 700 212,67 Kč s úrokem ve výši 8,2 % z částky ve výši 425 767,84 Kč ode dne následujícího po dni dražebního jednání“.
Má za to, že odvolací soud spor nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že výše jistiny byla v přihlášce pohledávky vyčíslena jasně a srozumitelně, že žalovaná nebyla povinna připojit k přihlášce žádné další listiny k prokázání existence zástavního práva, neboť ve spise se již nacházela „kvalifikovaná listina“ (výpis z katastru nemovitostí) a když se nezabýval dalšími námitkami dovolatelky, zejm. námitkou neprokázání existence samotné pohledávky (žalobkyně přitom popírala pravost a výši pohledávky jak v exekučním řízení, tak před soudy obou stupňů).
1. Žalovaná k přihlášce nepřipojila listiny prokazující, že se jedná o existující pohledávku zajištěnou zástavním právem, neboť nedoložila a ani netvrdila, zda a kdy byly povinné reálně poskytnuty úvěrové prostředky (smlouva o úvěru je konsensuální kontrakt a ke vzniku pohledávky nepostačuje prosté uzavření smlouvy, ale je nutné též úvěr poskytnout a pro prokázání jeho existence doložit doklad o jeho čerpání). Sama zástavní smlouva nemůže prokázat existenci zástavního práva (může být totiž uzavřena bez ohledu na existenci zajišťované pohledávky), ani existenci zajišťované pohledávky.
2. Žalovaná k přihlášce nepřipojila listiny v kvalifikované formě vyžadované §336f o. s. ř. a judikaturou, dokládající existenci pohledávky a její zajištění zástavním právem. Věřitel musí zajištěnou pohledávku a zástavní právo doložit listinou, na níž jsou ověřeny podpisy, veřejnou listinou notáře, listinami vydanými nebo ověřenými státním orgánem nebo veřejnými listinami notáře, a to v originále či ověřené kopii, což žalovaná neučinila. Listinou prokazující, že se jedná o pohledávku zajištěnou zástavním právem, nemůže být list vlastnictví, na kterém je zástavní právo zapsáno, neboť v katastru nemovitostí může být zapsáno též (ne)existující zástavní právo k neexistující pohledávce (katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva zkoumá pouze taxativně vymezené skutečnosti, mezi něž nepatří existence zajišťované pohledávky).
3. Pohledávka nebyla přihlášena řádně, neboť je neurčitá, je nedostatečně popsána a vyčíslena. Z formulace v přihlášce žalované ze dne 25. 4. 2012 a 27. 11. 2012 není zřejmé, zda se jedná o jistinu pohledávky, či její celkovou výši vč. příslušenství. Nelze přihlížet k dalšímu podání žalované ze dne 25. 2. 2013, protože požadavek jasnosti a srozumitelnosti přihlášky musí být splněn nejpozději do dne dražebního jednání a vady nejasného podání již po tomto dni nelze dodatečně zhojit.
4. Žalovaná nedostatečně označila nemovité věci tvořící předmět zajištění, a tedy nelze k přihlášce pro její neurčitost přihlížet.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, případně rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření plně ztotožnila se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 1. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky přihlášky pohledávky a předložení listin prokazujících její existenci odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Smyslem a účelem tzv. odporové žaloby je při prodeji nemovitosti ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci vyřešit spor mezi oprávněným, dalšími oprávněnými a jinými věřiteli, kteří se účastní rozvrhu, popř. též povinným, o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být uspokojeny při rozvrhu výtěžku získaného zpeněžením nemovitosti (rozdělované podstaty). V tzv. odporové žalobě lze uvést jen takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání; při projednání tzv. odporové žaloby a při rozhodování o ní se k jiným skutečnostem nepřihlíží (srov. např. publikace Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 2228, 2232, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 927/2013).
Z §336f o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 vyplývá pro věřitele povinnost uvést v přihlášce výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se domáhá. Nejvyšší soud přitom v usnesení 21. listopadu 2012, sp. zn. 20 Cdo 918/2011, uvedl, že příslušenství – v souzené věci úroky, úroky z prodlení - je třeba vyčíslit tak, že vedle jeho celkové výše musí být rovněž uvedena úroková sazba a částka, ze které se úrok (úrok z prodlení) požaduje, a doba, za kterou úroky vyžaduje. Pouze v případě, že by vyčíslená pohledávka a výše jejího příslušenství byla přímo zjistitelná z předložených listin (např. úrok z jistiny by byl vymáhán jen za přesně stanovenou dobu), by nebylo nutné vedle stanovení výše příslušenství uvádět, jak k jeho výši přihlašovatel dospěl. Dodal, že oprávněnost požadavku vyčíslení pohledávky a jejího příslušenství shora uvedeným způsobem nachází oporu i v ustanovení §337c odst. 4 o. s. ř., z něhož vyplývá dvojí režim úhrady příslušenství pohledávek.
Nevyčíslení pohledávky, popř. jejího příslušenství má za následek, že se k přihlášce zcela nebo částečně nepřihlíží.
Současně s vyčíslením pohledávky je třeba předložit listiny, kterými věřitel dokládá, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu. Jestli předložené listiny prokazují, že se jedná o vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, je otázkou hodnocení těchto listin soudem či soudním exekutorem (k tomu např. srov. publikaci Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 2517, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2267/2008).
Je-li pravost pohledávky, popř. její výše, zpochybněna, soud či soudní exekutor si námitky vyhodnotí sám, není-li třeba provádět dokazování; jinak uloží tomu, kdo námitky uplatnil, aby podal žalobu podle §267a o. s. ř., tedy tzv. odporovou žalobu.
V souzené věci přihlásila žalovaná přihláškou ze dne 28. 2. 2012 pohledávku ve výši 714 683,43 Kč s úrokem ve výši 8,2 % z částky ve výši 444 567,84 Kč ode dne následujícího po dni dražebního jednání.
Následně podáním ze dne 25. 4. 2012 přihlásila pohledávku ve výši 700 212,67 Kč s úrokem ve výši 8,2 % z částky 425 767,84 Kč ode dne následujícího po dni dražebního jednání.
Podáním ze dne 27. 11. 2012 přihlásila pohledávku ve výši 653 137,74 Kč s úrokem ve výši 8,2 % z částky ve výši 359 967,84 Kč ode dne následujícího po dni dražebního jednání. Existenci pohledávky odvozovala ze smlouvy o úvěru č. 2827953853 ze dne 15. 11. 2006, s tím, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti č. 2827953853/1.
Zároveň předložila kopii smlouvy o úvěru a kopii smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti, ve spise byl založen výpis z katastru nemovitostí.
Především Nejvyšší soud zastává s ohledem na shora uvedené názor, že námitky proti neurčitosti (ve smyslu nejasnosti) pohledávky lze namítat jen v rámci opravného prostředku proti rozvrhovému usnesení s tím, že soud k takové přihlášce neměl přihlížet.
V souzené věci soudní exekutor usnesením ze dne 1. 3. 2013, č. j. 103 Ex 20870/10-84, rozdělil rozdělovanou podstatu ve výši 628 331 Kč mimo jiné tak, že ve třetí skupině se uspokojuje pohledávka České spořitelny ve výši 359 967,84 Kč, tedy pouze jistina pohledávky. Ta je vyjádřena zcela určitě.
Dále žalobkyně zpochybňovala pravost pohledávky s tím, že žalovaná nedoložila žádný doklad o čerpání úvěru. Odvolací soud se však touto námitkou nezabýval s tím, že nebyla uplatněna. Z popření pohledávky však vyplývá, že tuto námitku žalobkyně uplatnila i v exekučním řízení, kde také namítala, že žalovaná nepředložila žádný doklad o čerpání úvěru .
Nezabýval-li se odvolací soud touto námitkou, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.
Pokud odvolací soud cituje usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 49/2006, je třeba upozornit, že výpis z katastru nemovitostí se výslovně spojuje s průkazem, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, nikoliv s prokázáním samotné existence pohledávky.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vázán právním názor dovolacího soudu, v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu