ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.8.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 8/2015-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2015 o dovolání obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 173/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2014 sp. zn. 12 T 173/2013 uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 24. 5. 2013 kolem 14:00 hodiny v B., na ulici O., po předchozím bouchání, zvonění a dohadování přes zavřené dveře, se vetřel do garsoniéry uživatele B. C. pod záminkou, že přišel pro věci, pro které ho poslala sestra jmenovaného, která je údajně v nemocnici, poté, kdy požadované věci obdržel, odmítl byt opustit, a když ho poškozený vykazoval, strčil do něho tak, že se poškozený ocitl v mezeře vedle ledničky a měl tak omezenou volnost pohybu, nato vzal ze stolu kuchyňský nůž s čepelí dlouhou 15, 7 cm a špičkou nože mířil na hrudník poškozeného s požadavkem vydání peněz, poškozený mu proto předal 1.000,- Kč, a protože se obviněný ohradil, že je to málo, vydal mu další 1.000,- Kč bankovku ze strachu, aby mu obviněný neublížil, poté byt opustil a nůž, který použil k zastrašení poškozeného, odhodil do odpadkového koše u domu, tímto jednáním způsobil B. C. škodu ve výši přinejmenším 2.000,- Kč .
Za to byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 v souladu s §256 tr. ř. zamítl.
Dovolání obviněného, které proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal a které předchází nynějšímu mimořádnému opravnému prostředku dovolatele, shledal Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 7. 2014 sp. zn. 4 Tdo 810/2014 zčásti důvodným a proto zrušil napadené rozhodnutí, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí o odvolání obviněného. Toto rozhodnutí bylo učiněno proto, že na rozhodování odvolacího soudu se podílel soudce, u něhož nebylo příslušným procesním způsobem rozhodnuto, zda je z rozhodování vyloučen či nikoli, a to pro jeho možnou podjatost (§30 tr. ř.) s ohledem na jeho příbuzenský vztah k osobám, kteří ve věci vystupovali jako poškozený a svědkyně.
Krajský soud v Brně po vrácení věci Nejvyšším soudem znovu rozhodl usnesením ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014, jímž odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný nyní posuzované dovolání, které opřel o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod nějž podřadil identické námitky, jako ve svém předchozím dovolání směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014, které shledal Nejvyšší soud jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Jedná se o argumentaci spočívající v tom, že soud druhého stupně potvrdil nesprávné závěry soudu prvního stupně, tedy shodně dospěl v důsledku nedostatečných skutkových zjištění nalézacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení skutku, tedy že obviněný svým jednáním naplnil z hlediska subjektivní i objektivní stránky zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel obšírně popsal svou obhajobu uplatňovanou před soudem prvního stupně a nespokojenost s jeho závěry. Dále znovu namítl, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, se nestal tak, jak je zde uvedeno. Odvolací soud se zcela neztotožnil s obhajobou obviněného a neposkytl mu prostor doplnit dokazování o obhajobou navrhované důkazy, což je v rozporu se zásadou práva na spravedlivý proces a nerespektování zásady rovnosti účastníků řízení (srov. Pl. ÚS 4/94 a I. ÚS 549/2000). Dále zpochybnil věrohodnost poškozeného s odkazem na III. ÚS 299/06, z něhož cituje, s ohledem na opakovanou změnu jeho výpovědi. Domnívá se, že jej nelze usvědčit ze spáchání zvlášť závažného zločinu na základě jediného důkazu v podobě výpovědi poškozeného. S ohledem na nedostatek důkazů a rozporuplné výpovědi poškozeného měly oba soudy mít přinejmenším důvodnou pochybnost o tom, že se skutek stal, jak je uvedeno v popisu skutku, a mělo dojít k důslednému uplatnění zásady in dubio pro reo (srov. I. ÚS 864/11).
Dovolatel napadá opakovaně i výrok o trestu, neboť mu byl podle něj uložen vysoký trest odnětí svobody, aniž by byly zohledněny všechny polehčující okolnosti uváděné před oběma soudy, které dostatečně nezohlednily zejména nízkou výši způsobené škody.
Obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 v celém rozsahu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude vyjadřovat. Zároveň souhlasil, aby jej Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 shledal, že je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu, není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení.
Veškerá argumentace obviněného podřazená pod tento dovolací důvod, kterou již dříve obviněný doslovně uplatnil ve svém předchozím dovolání, jej nenaplňuje, neboť obviněný výlučně brojí proti zjištěnému a ustálenému skutkovému stavu, tedy popírá spáchání předmětného činu, napadá věrohodnost poškozeného, namítá nedostatek důkazů sloužící k prokázání jeho viny a konstruuje odlišný průběh skutkového děje. Nezbývá proto, než opětovně konstatovat, že jsou takové námitky s odkazem na dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní, a nejsou s to naplnit ani žádný jiný dovolací důvod. Rovněž pod něj nelze subsumovat námitku o nesprávném uložení vysokého trestu, když soud prvního stupně podle obviněného nezohlednil všechny polehčující okolnosti, neboť se nejedná o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Odvolací soud taktéž řádně zdůvodnil neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, nelze je tudíž považovat za tzv. opomenuté důkazy, a nelze mít v tomto směru za to, že bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, jak tvrdil v dovolání.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., což učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c