ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1234.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1234/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2016 o dovolání obviněného D. D. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 10 To 78/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 125/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 12. 2015 pod sp. zn. 2 T 125/2015 byl obviněný D. D. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to potřeb a příslušenství k pěstování rostliny konopí, jakož i 44 ks sazenic této rostliny, když podrobně je výčet věcí rozveden ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně.
Trestná činnost obviněného D. D. spočívala v tom, že v období předcházejícím 20. 4. 2014 v obci O., v pronajatém bytě na ulici N. …, bez povolení pěstoval rostlinu konopí, aby tuto v množství 44 kusů dne 20. 4. 2014 prodal v O. na náměstí Z. H. za částku 100 Kč za kus. Následnou odbornou expertízou z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zjištěno, že zajištěný materiál po usušení představuje celkem 6,66 g upotřebitelné sušiny, v níž byla prokázána přítomnost omamné látky delta-9-THC v množství 0,14 g, což je 2,1 % delta-9-THC v sušině. V podrobnostech popisu skutkového děje dovolací soud opět odkazuje na výrokovou část rozsudku soudu prvního stupně.
Následné odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 10 To 78/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírajíc se o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání namítá, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předně uvedl, že skutek, kterým byl uznán vinným, nebyl správně hmotněprávně posouzen, neboť v takovém případě by soudy obou stupňů musely dospět k závěru, že se skutek nestal. Jak namítl již ve svém odvolání, soud prvního stupně se nevypořádal se skutečností, že důkazy provedené v hlavním líčení byly důkazy nepřímé, netvořící požadovaný uzavřený kruh umožňující učinit skutkový závěr bez důvodných pochybností. Nalézací soud naopak porušil princip rovnosti stran, když v řízení připustil listinu, o níž státní zástupce prohlásil, že je záznamem o uskutečněném telekomunikačním provozu, aniž tato listina uvedenému důkazu odpovídala. Dále pak soud prvního stupně porušil zásadu rovnosti svědků, když konstatoval, že svědkům – příslušníkům policie uvěřil právě proto, že jsou policisté.
Dále obviněný ve svém dovolání namítl též nepřiměřenost uloženého trestu, a to už jen vzhledem k tomu, že trestná činnost nebyla řádným způsobem prokázána. Odvolací soud pak pochybil, když shora vytýkané vady soudu prvního stupně nenapravil.
Pro tyto skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého oprávnění a k podanému dovoláním se nevyjádřil. Vyjádřil toliko souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) primárně konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Věcí by se mohl dále zabývat jen tehdy, pokud by zjistil, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a je tak porušeno ústavní právo obviněného na spravedlivý proces. K takovému poznatku však dovolací soud v projednávaném případě nedospěl.
Druhým důvodem dovolání, jenž byl uplatněn obviněným podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud po posouzení napadených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, a řízení jim předcházejících, to vše ve světle uplatněných dovolacích důvodů, dospěl k následujícímu závěru.
Soud prvního stupně projednal trestní věc obviněného D. D., který se protiprávního jednání dopustil tak, že vypěstoval a následně prodal 44 ks rostliny cannabis sativa obsahující omamnou látku delta-9-THC v množství 0,14 g, tedy 2,1 % delta-9-THC v zajištěné sušině a činil tak bez patřičného povolení. Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se přitom dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed .
Je třeba poukázat, že již soud prvního stupně v rámci hlavního líčení provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby svůj závěr o vině obviněného trestnou činností mohl učinit bez důvodných pochybností za existence uceleného, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů. Bylo vycházeno z policejního zajištění sazenic konopí při silniční kontrole, přičemž následným šetřením bylo zjištěno, že svědek H., který sazenice převážel, tyto získal od osoby jménem D., pracující ve spol. Škoda Auto, a.s., závod Kvasiny. Tyto poznatky, které byly ve vztahu k osobě obviněného potvrzeny, pak byly doplněny o doložený telefonický kontakt mezi svědkem a obviněným, jakož i o následné vydání věcí ze dne 19. 9. 2014 obviněným, které opět potvrdily, že disponoval rozsáhlým spektrem věcí sloužících k pěstování konopí. V daném ohledu může Nejvyšší soud již pro stručnost plně odkázat na zcela adekvátní odůvodnění nalézacího soudu, který vyhodnotil veškeré zjištěné skutečnosti jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, vypořádal se přiléhavě se všemi námitkami obhajoby, jakož i s příslušnými znaky skutkové podstaty projednávané trestné činnosti (blíže str. 6–8 rozsudku). Na tyto závěry pak navázal také soud odvolací ve svém usnesení (str. 3–4 rozhodnutí).
Obviněný D. D. tedy tím, že pěstoval sazenice konopí obsahující látku delta9THC, které následně prodal Z. H. a činil tak bez patřičného povolení, jež je zákonem vyžadováno, neoprávněně vyrobil a jinému opatřil omamnou látku. Oba soudy se rovněž přiléhavě vypořádaly s otázkou množství omamné látky dotčené trestnou činností. Vzhledem k tomu, že základní skutková podstata podle §283 odst. 1 tr. zákoníku neobsahuje (na rozdíl od ustanovení §284 nebo §285 tr. zákoníku) uvedení množství omamné či psychotropní látky, prekursoru nebo jedu, nezbytného ke spáchání takového trestného činu, postačuje k trestnosti jednání jakékoliv množství takové látky. Na druhou stranu bude třeba s ohledem na požadavek zachování určité minimální míry společenské škodlivosti jednání pachatele z hlediska jeho trestnosti, vzít v potaz kritérium subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, eventuelně dané okolnosti případu zohlednit při stanovení druhu trestu a jeho výměry podle §39 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Okresní, jakož i krajský soud takové povinnosti plně dostály podřazením zjištěných skutečností stávající právní úpravě podle ustanovení §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, obsahující zákaz pěstovat odrůdy a druhy rostliny konopí, které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů (s výjimkou pěstování na základě licence udělené podle zmíněného zákona). Pakliže oba soudy dospěly k závěru, že zjištěné množství omamné látky činí 2,1 % delta-9-THC v sušině a několikanásobně převyšuje hranici účinnosti látky, pro niž je nezbytné udělení licence, pročež je namístě užití trestněprávního mechanismu, postupovaly zcela v intencích stávající justiční praxe. Na správnost úvah nalézacího i odvolacího soudu lze poukázat i vzhledem k uložené – podmíněné sankci odnětí svobody – při jejímž stanovení justiční orgány rovněž zohlednily nejen osobu pachatele, ale též veškeré okolnosti případu, mimo jiné též povahu omamné látky, která je případem dotčena (viz str. 9 rozsudku nalézacího soudu a str. 4 usnesení odvolacího soudu). Pokud tedy obviněný ve svém dovolání brojí též proti nepřiměřenosti uloženého trestu, byť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jím nebyl výslovně zmíněn, není taková námitka akceptovatelná, neboť nalézacím soudem uložený trest odnětí svobody, doplněný o trest propadnutí věci, byl vyměřen zcela v zákonem stanovených mantinelech ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Pro výše uvedené lze tedy shrnout, že obviněným užitá dovolací argumentace, která je ostatně opakováním jeho obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, je toliko obecné povahy, vytýkající oběma nižším soudům jejich úvahy při hodnocení důkazů a dožadující se jiného, pro něj příznivějšího posouzení věci. Pokud tak obviněný činí, dostává se ve svých námitkách mimo vymezený dovolací rámec, a tedy do roviny, kde Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumat činnost nižších soudů. Dovolací soud znovu opakuje, že nižší soudy postupovaly při konstrukci svých rozhodnutí v plném souladu se všemi principy trestního řízení, existující důkazy hodnotily jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech a s maximální mírou šetření všech práv obviněného. V přezkoumávané věci se tedy nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Takový extrémní nesoulad je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů však v dané věci nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., a tudíž jim nelze vytýkat jakoukoliv svévoli, která by měla za následek shora uvedený extrémní nesoulad. V daném případě tak nedošlo k žádnému porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud přitom ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93 , III. ÚS 61/94 , III. ÚS 51/96 , IV. ÚS 185/96 , II. ÚS 213/2000 , I. ÚS 549/2000 , IV. ÚS 582/01 , II. ÚS 182/02 , I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99 , I. ÚS 129/2000 , III. ÚS 190/01 , II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se jedná o případy shora uvedeného extrémního nesouladu zapříčiněného svévolným či nelogickým hodnocením důkazů (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94 , III. ÚS 166/95 , II. ÚS 182/02 , IV. ÚS 570/03 a další).
V projednávaném případě se však nejedná o žádnou z avizovaných situací, která by měla za výsledek potřebu zásahu ze strany Nejvyššího soudu. Soudy prvního i druhého stupně se ve svých rozhodnutích zaobíraly velmi podrobně nejen všemi provedenými důkazy, a to jak z hlediska jejich významu a hodnocení, ale též po stránce jejich procesní použitelnosti. Jestliže pak obviněný opakuje svou již dříve použitou argumentaci, připomíná dovolací soud na tomto místě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). Dovolací soud však své odmítající usnesení založil na jiném důvodu, a to uvedeném v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť ačkoliv obviněný formálně svůj dovolací důvod podřadil pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky, které pod něj subsumoval, nejsou činěny skrze relevantní hmotněprávní otázku, ale mají toliko za cíl dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího hodnocení důkazů, než jak to učinily soudy nižších stupňů. K takovéto nápravě však dovolací soud povolán není, k jednotlivým argumentům se vyjádřil a poukázal též na adekvátní zdůvodnění, která ve svých rozhodnutích k dané problematice rozvedly soudy prvního a druhého stupně.
Totéž platí o námitce podřazené dovolatelem pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Jak již bylo konstatováno výše, toto ustanovení předpokládá existenci vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Daný dovolací důvod tak předvídá situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, došlo k odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, potažmo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou základem pro dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je tedy předně umožnit dovolateli, aby se domohl přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona mělo být provedeno, což zapříčinilo, že dovolatel byl zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Dále pak je takový důvod naplněn vznikem skutečnosti, kdy soud druhého stupně, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Žádné z takových pochybení přitom nebylo shledáno. Krajský soud v Hradci Králové opravný prostředek podaný obviněným řádně projednal a své závěry náležitě a správně odůvodnil.
Pro výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr. ř. O odmítnutí pak bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.