ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1318.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1318/2016-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 o dovolání obviněného V. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 To 20/2016-1510, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, č. j. 30 T 7/2015-1405, byl obviněný V. L. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl obviněný zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k povinnosti zaplatit poškozenému nezletilému tulipánovi *) škodu ve výši 500 000 Kč.
Obviněný se trestné činnosti dopustil tak, že od blíže neurčené doby, nejméně od roku 2010 do října 2014, na různých místech v T., ve S. a v B., si bez příslušného povolení opatřoval od nezjištěného dodavatele drogu pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, kterou následně neoprávněně a opakovaně předával k užití dalším osobám, a to D. K., V. P. (nejméně v 10-ti případech blíže nezjištěné množství), J. Š. (nejméně v 10-ti případech celkem 2 gramy drogy za souhrnnou částku 5.000,- Kč) a D. W. (v přibližně 10-ti případech zdarma nejméně 2 gramy drogy a dále přibližně v 10-ti případech nejméně 2 gramy drogy za protislužbu v podobě odvozu motorovým vozidlem), kdy poté, co pervitin dne 16. 3. 2014 prodal v nezjištěném množství poškozenému D. K. za částku 500,- Kč, došlo u tohoto po intranazální aplikaci, v kombinaci s požitým alkoholem a s ohledem na předchozí užívání pervitinu, k masivnímu krvácení do měkkých plen mozkových a následnému úmrtí poškozeného. Takto obviněný jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a ačkoliv mohl vědět, i s ohledem, že sám byl jejím dlouhodobým uživatelem, že aplikace drogy může způsobit vznik závažných následků, nebo i smrt . V podrobnostech popisu skutkového děje odkazuje Nejvyšší soud na výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
K následnému odvolání obviněného rozhodl dne 5. 4. 2016 Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 2 To 20/2016-1510 tak, že zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit tulipánovi *) na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 350 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený tulipán *) se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný k Nejvyššímu soudu dovolání, které opřel o zákonný důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
V rámci odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovil zásadní nesouhlas s tím, že nese vinu na smrti poškozeného D. K. V daném směru nebyly naplněny formální znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, zejména schází objektivní stránka, kdy byl nesprávně posouzen kauzální nexus mezi jednáním obviněného a nastalým následkem. V souvislosti s tím obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 399/2002 ze dne 15. 10. 2002. Aby mohla být dovozena uvedená příčinná souvislost, musely by se příslušné soudy vypořádat se třemi otázkami, a to kdy došlo ke smrti poškozeného, co bylo její příčinnou a zda na základě výše uvedeného je dána příčinná souvislost mezi vytýkaným jednáním v podobě prodeje pervitinu a úmrtím poškozeného. Dovolatel nesouhlasí s výkladem, který užily oba dotčené soudy, tedy, že i kdyby byla zjištěna predispozice poškozeného k cévním příhodám, bylo by užití neurčeného množství pervitinu prodaného poškozenému přispěním ke smrtelnému následku. Soudy také konstatovaly, že je všeobecně známo, že osoby dlouhodobě zneužívající omamné a psychotropní látky mají v důsledku toho typicky negativně ovlivněn celkový zdravotní stav a sklony k různým chorobám, přičemž obviněnému mělo být známo, že poškozený je takovou osobou. S tímto názorem dovolatel nesouhlasí, neboť při jeho aplikaci by vedl k absurdním závěrům o odpovědnosti velkého množství osob nejen v souvislosti s drogami, ale též prodejem alkoholu, tabákových výrobků či léků. Je známo, že všechny tyto produkty mohou mít vedlejší vliv na jejich konzumenty a prodejci by pak museli nést odpovědnost za následky, které mohou způsobit. Poškozený byl dlouhodobým naduživatelem pervitinu, ale též alkoholu, a toto vše kombinoval s léky, což obviněný nevěděl, stejně jako, že poškozený má v důsledku toho chronicky nemocné cévy a trpí Fahrovou chorobou. Pokud by obviněný věděl, že cévy jsou nemocné a náchylné k ruptuře, byl by seznámen s chronickým etylismem v kombinaci s léky, mohlo by dojít k diskuzi, zda blíže neurčené množství aplikovaného pervitinu bylo příčinou či jednou z příčin škodlivého následku. Žádnou povědomost o tom však obviněný neměl. Mimo to poukázal, že dle znaleckého zkoumání byla hladina pervitinu k uvažované smrti poškozeného pouze v terapeutické dávce, což znamená nízkou koncentraci, která posuzovaný následek nemohla vyvolat. Oba soudy pak měly v důsledku předložení listinného důkazu v podobě expertního posudku MUDr. Alexandra Pilína, CSc., mít o diskutovaných otázkách pochybnosti. Daný expert konstatoval, že ač příčinnou souvislost subarachnoideálního krvácení lze v případě poškozeného připustit, nejedná se o následek vzniklý po jednorázové aplikaci, ale o komplikaci chorobných změn na cévách po opakovaném užívání drogy. Nelze však vyloučit ani jinou možnou příčinu takového krvácení.
S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud oba napadené rozsudky zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého oprávnění a k podanému dovolání se vyjádřil následovně. Nejprve stručně shrnul dosavadní stav trestního řízení, jakož i námitky prezentované obviněným v podaném dovolání. Tyto má za odpovídající „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu pouze s jistou mírou benevolence, když sice posouzení příčinného vztahu, jakožto složky objektivní stránky trestného činu, resp. zavinění pachatele, coby subjektivní stránky trestného činu, jsou kategorie právní, avšak z námitek obviněného vyplývá, že uvedené znaky trestného činu zpochybňuje fakticky z hlediska odlišných skutkových závěrů.
Státní zástupce poukázal na skutečnost, že námitky dovolatele o vlivu chorobných změn na krvácení do mozku poškozeného jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudů. Předně zdůraznil rozpor v nálezové části vyjádření znalce MUDr. Pilína s jeho závěry, které se dotýkají Fahrovy choroby. Ačkoliv znalec připouští, že některé nálezy v tkáni poškozeného mohou být jejím projevem, zároveň dodává, že musí být vyloučeny veškeré biochemické abnormality, zánět nebo toxické vlivy. Ty však u poškozeného evidentně zjištěny byly. Obviněný však ve svém dovolání tvrdí, že poškozený Fahrovou chorobou trpěl, a to i přesto, že taková argumentace byla v rámci skutkových zjištění soudů vyvrácena. Predispozice poškozeného k rozvoji krvácení do mozku, která by mohla být spolupůsobící příčinou na vzniku smrti, tak zjištěna nebyla. Není pravdou, jak uvádí obviněný, že tuto predispozici soudy připustily, neboť danou úvahu odvolací soud uvedl obiter dictum k námitce obviněného v části věnované aplikaci zásady gradace příčinné souvislosti. Bezprostřední příčinou smrti poškozeného tak bylo masívní krvácení do měkkých plen mozkových po intranasální aplikaci pervitinu v kombinaci s požitým alkoholem a s ohledem na předchozí užívání drogy. Byl to přitom obviněný, kdo poškozenému finální dávku prodal.
Dále se státní zástupce ztotožnil se závěry obou soudů stran naplnění subjektivní stránky jednání obviněného, které bylo vystavěno na formě nedbalosti nevědomé. Obviněný své námitky „nepostavil na relevantní právní argumentaci, ale tomuto závěru oponuje pouze schematickými úvahami ad absurdum“. Pokud pak napadá závěry soudů k naplnění subjektivní stránky jednání, zpochybňuje spíše svou vědomost. Bylo prokázáno, že obviněný měl dlouholeté zkušenosti s pervitinem a zároveň věděl o „uživatelské úrovni“ poškozeného. Vzhledem k těmto osobním důvodům proto vědět měl a mohl, že podáním pervitinu může dojít ke smrti konzumenta, o to více, že měl díky dlouhodobé distribuci drogy poškozenému představu, že tento v poslední době užívá pervitin ve větším množství. Ostatně obviněný sám mu v osudný den prodal poměrně výraznou dávku.
Námitky, které obviněný uplatnil v podaném dovolání, pak představují opakování jeho argumentace z řízení před oběma nižšími soudy. Byla tak již dříve vyvrácena námitka, že ke škodlivému následku došlo také v důsledku kombinace drogy, alkoholu a léčiv, neboť tato nebyla toxikologickým rozborem zjištěna a dřívější medikaci psychofarmaky poškozený ukončil před několika lety. Toto tvrzení, stejně jako námitka, že u poškozeného byla zjištěna pouze terapeutická dávka pervitinu, představuji pouze předestření vlastní, pro obviněného příznivější skutkové verze, která byla soudy pečlivě vyvrácena.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že soudy obou stupňů v dané věci náležitě zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Dovolání obviněného pak v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, považuje za zjevně neopodstatněné a jako takové jej navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) primárně konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Věcí by se mohl dále zabývat jen tehdy, pokud by zjistil, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a je tak porušeno ústavní právo obviněného na spravedlivý proces. O takovou situaci se však v daném případě nejedná.
Nejvyšší soud po posouzení napadených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i Vrchního soudu v Olomouci, a řízení jim předcházejících, to vše ve světle obviněným uplatněného dovolacího důvodu, dospěl k následujícímu závěru. Obviněný v rámci svých námitek brojí proti posouzení svého jednání jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, když považuje za nesprávný závěr o tom, že svým jednáním měl způsobit smrt poškozeného D. K. Poukazuje na pochybnosti, které panují stran zdravotního stavu poškozeného, jenž jako konzument pervitinu tento aplikoval v kombinaci s alkoholem, jakož i přes další možné ovlivnění léky. Z těchto důvodů pak došlo u poškozeného k takovým zdravotním změnám, o nichž však obviněný nemohl vědět, a které jmenovanému při aplikaci drogy přivodily smrt.
Nejvyšší soud připomíná, že zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt.
V rámci provedeného trestního řízení tedy ze strany obhajoby nebylo popíráno, že se obviněný dopustil protiprávního jednání v podobě poskytování, resp. prodeje pervitinu dalším osobám, namítá však, že nenese žádný podíl na smrti jednoho z takových uživatelů – D. K., pročež byla soudy chybně aplikována kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Dané problematice se oba dotčené soudy věnovaly velmi obsáhle, když lze poukázat zejména na obšírné hodnocení skutkových okolností soudem prvního stupně, který věnuje pozornost všem podstatným aspektům případu, počínaje charakteristikou osoby poškozeného, jeho drogové závislosti, časovými a místními okolnostmi úmrtí, zjištění množství užitého pervitinu a znaleckému zkoumání, které se pojí s otázkou úmrtí poškozeného. Odvolací soud pak při respektování skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem doplnil dokazování, potažmo dříve získaný důkaz v podobě písemného vyjádření MUDr. Pilína, který nesplňoval podmínky provedení jako znaleckého posudku, procesně legalizoval postupem podle §213 tr. ř. Po tomto doplnění lze uzavřít, že oba zainteresované soudy splnily svou zákonnou povinnost uvedenou v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když postupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, přičemž provedené důkazy pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud připomíná, že vzhledem k dovolacímu důvodu, na který obviněný odkazuje, jsou námitky směřující právě k otázce jiného posouzení příčin úmrtí poškozeného, a to na základě písemného vyjádření MUDr. Pilína, činěny mimo uvozený dovolací rámec. Jak již bylo konstatováno výše, Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumat činnost nižších soudů stran jimi zjištěného skutkového stavu, ale je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku odpovídá vyjádřenému způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na takto zjištěný skutkový stav. Konstatoval-li proto dovolací soud, že oba soudy dostály svým povinnostem na řádné zajištění, provedení a hodnocení důkazů, nemůže též v přezkoumávané věci dospět k závěru, že jde o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Takový extrémní nesoulad je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů však v dané věci nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., a tudíž jim nelze vytýkat jakoukoliv svévoli, která by měla za následek shora namítaný extrémní nesoulad. V daném případě tak nedošlo k žádnému porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud přitom ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, nelze tuto zásadu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93 , III. ÚS 61/94 , III. ÚS 51/96 , IV. ÚS 185/96 , II. ÚS 213/2000 , I. ÚS 549/2000 , IV. ÚS 582/01 , II. ÚS 182/02 , I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99 , I. ÚS 129/2000 , III. ÚS 190/01 , II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se jedná o případy shora uvedeného extrémního nesouladu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94 , III. ÚS 166/95 , II. ÚS 182/02 , IV. ÚS 570/03 a další).
V projednávaném případě se však nejedná o žádnou z avizovaných skutečností, která by měla za výsledek potřebu zásahu ze strany Nejvyššího soudu. Soudy prvního i druhého stupně se ve svých rozhodnutích zaobíraly velmi podrobně nejen všemi provedenými důkazy, a to jak z hlediska jejich významu a hodnocení, ale též po stránce jejich procesní použitelnosti, a v neposlední řadě věnovaly pozornost otázce zamítnutých návrhů na doplnění dokazování. V tomto směru je ostatně pro úplnost nutné připomenout, že není absolutní povinností soudního orgánu provést veškeré stranami navržené důkazy, ale pokud tak neučiní a provedení konkrétního důkazu zamítne, musí tak učinit s adekvátním odůvodněním, které odpovídá povaze a závažnosti věci. Takové povinnosti pak oba soudy dostály. Nejvyšší soud tak může ve stručnosti odkázat na přesvědčivé odůvodnění závěrů soudu prvního stupně, jakož i závěry soudu odvolacího, prezentované v odůvodnění jejich rozhodnutí.
Ohledně naplnění znaků skutkové podstaty uvedené v §283 odst. 4 tr. zákoníku ve světle dovolatelových námitek je pak třeba doplnit následující. Obviněný V. L. v období od ledna 2014 do 16. 3. 2014 opakovaně prodal poškozenému D. K. drogu pervitin v blíže nezjištěném množství, když naposledy k tomuto došlo dne 16. 3. 2014 za částku 500 Kč (pervitin obsažený v plastovém sáčku o rozměrech cca 5 x 2 cm, z něhož menší část zkonzumoval L. K. a zbylou část téhož dne poškozený). Tyto okolnosti případu přitom nebyly v rámci dovolání rozporovány. Rovněž bylo náležitě prokázáno, že k úmrtí poškozeného D. K. došlo v rozmezí nočních hodin, resp. po 22:30 hod. dne 16. 3. 2014 do brzkých ranních hodin dne 17. 3. 2014 z důvodu masivního krvácení do měkkých plen mozkových.
K naplnění znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku je tedy nezbytné prokázat, že právě jednání pachatele v podobě obstarání a prodeje drogy pervitin bylo v příčinné souvislosti se škodlivým následkem v podobě smrti poškozeného. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu je možno kalkulovat ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku toliko s nedbalostní formou zavinění, neboť případný úmysl pachatele takto činit, by musel vést orgány činné v trestním řízení k potřebě posoudit jednání jako zločin vraždy podle §140 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku.
Nalézací soud se velmi obsáhle věnoval otázce příčiny úmrtí poškozeného (str. 50–64 rozsudku), když zohlednil závěry znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie. Na základě daných poznatků byl učiněn závěr, že v případě poškozeného došlo k násilné smrti v důsledku masivního krvácení do měkkých plen mozkových, kdy na těle jmenovaného nebyly zjištěny žádné úrazové změny a k fatálnímu následku došlo právě a jen v souvislosti s intoxikací metamfetaminem a současnou alkoholovou ebrietou. Smrt pak nastala vzhledem k jejímu stanovení lékařským ohledáním, které není v hrubém rozporu se znaleckými poznatky a za současného doplnění o výslechy svědků a provedením dalších důkazů stran lokalizace poškozeného, v době mezi 16. – 17. 3. 2014, tedy v přímé návaznosti na zakoupení drogy od obviněného a její následnou opakovanou aplikaci. Bylo přitom soudy správně poukázáno na skutečnost, že poškozený v období, které bezprostředně předcházelo jeho smrti, byl aktivním uživatelem pervitinu a jeho dávky, co do frekvence konzumace zvyšoval. Současně též bylo potvrzeno, že hlavním dodavatelem drogy poškozenému byl právě obviněný L. Ten proto musel vědět nejen o závislosti poškozeného na pervitinu, ale též o jeho četné konzumaci.
Obecně známým faktem přitom zůstává, že pervitin (metamfetamin) je řazen mezi tzv. tvrdé drogy s vysokým rizikem vzniku závislosti, jakož i zdravotních komplikací. S touto skutečností jsou přitom obeznámeny nejen osoby přicházející s drogou do přímého kontaktu (konzumenti, distributoři), ale též široká veřejnost. Vysoká škodlivost dané látky je důvodem jeho zařazení do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013, potažmo uvedení do seznamu psychotropních látek Úmluvy OSN o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971.
Nalézací soud pak veškeré výše uvedené okolnosti, ať již pojící se k povaze drogy, tak k osobě poškozeného a jeho konkrétnímu způsobu užívání pervitinu, zejména, co do frekvence, promítl řádně a logicky do příčinného vztahu k následku v podobě úmrtí poškozeného, jakož i zavinění obviněného (str. 66–67 jeho rozsudku). Odvolací soud pak na takové závěry navázal, a to rovněž v kontextu doplněného dokazování o posudek doc. MUDr. Alexandra Pilína, CSc., a opět velmi pečlivě odůvodnil existenci příčinné souvislosti mezi požitím pervitinu poškozeným a jeho úmrtím (str. 10–11 rozsudku Vrchního soudu v Olomouci). Pokud následně ve svém dovolání obviněný opírá své námitky právě o shora uvedené závěry MUDr. Pilína, tyto má ve shodě s názorem odvolacího soudu, jakož i vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za ryze účelové.
Lze tedy uzavřít, že za situace, o níž není po provedeném dokazování ze strany nalézacího, jakož i odvolacího soudu důvodných pochybností, kdy poškozený D. K. zemřel v době mezi nočními hodinami dne 16. 3. 2014 a brzkými ranními hodinami dne 17. 3. 2014 v přímém důsledku opakovaného požití pervitinu v kombinaci s alkoholem, přičemž právě tuto drogu získal bezprostředně před tím od obviněného V. L., který mu ji prodal v takovém množství, které umožnilo opakovanou aplikaci tří dávek, a to s vědomím dlouhodobého zneužívání takové látky poškozeným, její vysoké škodlivosti a frekvence, s jakou obviněný aplikoval drogu, bylo takové protiprávní jednání ze strany obviněného správně vyhodnoceno jako stěžejní příčina smrti D. K. Fakt, že k aplikaci drogy, kterou poškozený zakoupil od obviněného, přistoupilo ze strany poškozeného také požití alkoholu, je toliko další ze skutečností, jež spolupůsobila na vzniku následku, která avšak současně nepřerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem. Právní hodnocení ve smyslu §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tak bylo užito správně a rovněž soudy řádně zdůvodněno, stejně jako závěr o formě zavinění v podobě nedbalosti nevědomé (§16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). V podrobnostech pak odkazuje na přiléhavé odůvodnění obou nižších soudů.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor, který by mu umožnil do skutkových zjištění jakkoliv zasáhnout. Ačkoliv tedy v případě obviněného byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyargumentován adekvátními námitkami podřaditelnými pod příslušné ustanovení, Nejvyšší soud tyto námitky považuje za zjevně neopodstatněné a dovolání obviněného proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání pak bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph. D.
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.