ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1605.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1605/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2016 o dovolání obviněného M. Z. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 11 To 33/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze 3. 3. 2016, sp. zn. 40 T 2/2016, byl obviněný M. Z. uznán vinným v bodech 2), 3), 5) a 6) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, na podkladě skutkového zjištění, že:
s obviněnou M. Š.
od léta roku 2012 do léta roku 2015 jako uživatelé psychotropní látky metamfetamin (pervitin) si tuto opatřovali pro vlastní potřebu a současně za účelem její distribuce dalším osobám, přičemž mezi její odběratele od nich patřili – mimo jiné – K. R., J. N., a T. W.,
přičemž obviněný M. Z.
nadto v období nejméně od ledna roku 2014 do dubna roku 2015, v součinnosti s dalšími osobami působícími jak v České republice, tak i v Rakousku, se podílel na prodeji psychotropní látky metamfetamin (pervitin) do Rakouska, a to prostřednictvím P. Š., jenž ji tam vyvážel a dále distribuoval, a to tím způsobem, že:
ad 2)
v blíže nezjištěné době od počátku roku 2015 do léta roku 2015 v místě svého přechodného bydliště na adrese P. – P., P. č. ..., v centru P. a nedaleko herny San Marco na P. prodával K. R., drogu pervitin v množství 0,5 až 1 gram v každém jednotlivém případě za cenu 500 až 1000 Kč, a to s četností nákupů přibližně jednou týdně,
ad 3)
v blíže nezjištěné době od léta roku 2012 do dne 8. srpna 2015, zpravidla po předchozí telefonické domluvě nebo domluvě přes facebook, v místě svého přechodného bydliště na adrese P. – P., P. č. ..., nebo poblíže herny San Marco na P., prodával dvakrát až třikrát týdně drogu pervitin vždy v množství po jednom gramu za cenu 800 až 1 200 Kč při každém nákupu J. N., takže celkově mu v průběhu přesně nezjištěného počtu jednotlivých případů prodal minimálně 250 gramů dané drogy,
ad 5)
v blíže nezjištěné době od léta roku 2014 do léta roku 2015, zpravidla po předchozí komunikaci přes facebook nebo telefonicky, v místě svého přechodného bydliště na adrese P. – P., P. č. ..., i na jiných místech, prodával T. W., drogu pervitin za cenu 100 až 300 Kč za jedno balení v množství od 0,1 do 0,3 gramu, a to s četností nákupů jednou až dvakrát týdně,
ad 6)
od ledna roku 2014 do dubna roku 2015 po předchozí komunikaci prostřednictvím SMS zpráv v místě svého přechodného bydliště na adrese P. – P., P. č. ..., prodal P. Š., v nejméně osmi případech drogu pervitin, a to v množství od 50 do 120 gramů v každém jednotlivém případě za cenu 750 Kč za 1 gram této drogy, přičemž P. Š. takto zakoupený pervitin převezl s jeho vědomím do Rakouska, kde je známý jako C. M., a to na objednávku R. M., jenž mu na drogu dal finanční prostředky, a kterému drogu následně za provizi předával ve fitness studiu Fit Inn v ulici W. v L., ve svém bytě v B. L. nebo u železničního mostu v L. k další distribuci,
přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní, zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a všichni shora jmenovaní s ní nakládali bez příslušného povolení a s vědomím toho, že se jedná o psychotropní látku a že nakládání s ní bez příslušného povolení je nezákonné.
Za to byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na str. 6 výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestu ohledně spoluobviněné M. Š.
O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak prostřednictvím svého obhájce obviněný M. Z., jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v jeho neprospěch, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 11 To 33/2016, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. Z. ve výroku o uložených trestech. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu též uložil trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 1 výroku rozsudku.
Odvolání obviněného M. Z. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. Z. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení s ohledem na skutečnost, že skutek v rozsahu, který byl prokázán, neměl být kvalifikován podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ale pouze podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po shrnutí dosavadního průběhu řízení uvádí, že skutková zjištění soudů obou stupňů, jakož i rozsah dokazování sice považuje za úplné, nicméně má za to, že se soudy nevypořádaly se všemi skutečnostmi tvořícími předmět hmotněprávního posouzení jeho jednání, zejména pokud se jedná o jeho údajnou vědomou účast na činnosti organizované skupiny působící ve více státech při prodeji drog do Rakouska a tedy posouzení jeho jednání ve smyslu ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Odvolacímu soudu vytýká, že se nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran vyhodnocení kvality svědeckých výpovědí, zejména zásadní výpovědi svědka P. Š. V tomto ohledu projevuje nesouhlas, pokud odvolací soud vyhodnotil jako pravdivou jeho výpověď o vědomosti obviněného o vývozu drog do Rakouska a o organizovaném prodeji vyvezené drogy v této zemi, když svědek vypovídal v době, kdy sám vykonával v Rakousku trest odnětí svobody za související drogovou delikvenci. Z výslechu P. Š. přitom nevyplynulo, že by obviněný byl ve všech jednotlivých případech prodeje drog informován o jejich určení k distribuci na území Rakouska, ani že by spolu byli na takovém opakovaném jednání dohodnuti. Neměl tedy vědomost o tom, že droga bude vždy prostřednictvím P. Š. vyvezena do Rakouska k další distribuci prostřednictvím R. M., ani nebylo prokázáno, že by R. M. znal nebo alespoň věděl o jeho existenci a jeho drogových aktivitách. V návaznosti na skutečnost, že výslech R. M. nebyl v řízení proveden, obviněný dovozuje, že skutková zjištění ve vztahu k právnímu hodnocení jeho jednání podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou nedostatečná a jeho obhajoba nebyla zcela vyvrácena. Domnívá se, že jeho vědomost o dopravě drog do Rakouska v jednom konkrétním případě nemůže zakládat jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Pokud odvolací soud stíhané jednání takto posoudil, dopustil se nesprávného hmotněprávního posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Obviněný sice v úvodu svého dovolání argumentuje obecně hmotněprávními námitkami, že nebyla naplněna subjektivní stránka přisouzeného zločinu, zakládá je však na tvrzeních výlučně skutkové povahy, tj. že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy (zejména tvrzením, že nesprávně vyhodnotily svědeckou výpověď P. Š. ohledně vědomosti obviněného stran vývozu drog do Rakouska k další distribuci prostřednictvím R. M. a že nebylo prokázáno, že by věděl o drogových aktivitách R. M.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebyl proveden důkaz výslechem svědka R. M. a že jeho obhajoba provedenými důkazy nebyla zcela vyvrácena). Jde o námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tím vším se však primárně domáhá změny skutkových zjištění, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že nebyla naplněna skutková podstata mu přisouzeného trestného činu, a to ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by byla z hlediska uplatněného dovolacího důvodu způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti byl obviněný usvědčován zejména svědeckými výpověďmi K. R., J. N., T. W. a P. Š., kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu pervitin od něj získali. Pokud jde o výpověď svědka P. Š., ten výslovně potvrdil, že s vědomím obviněného od něj zakoupený pervitin převážel do Rakouska, a to na objednávku R. M., jenž mu na drogy vždy poskytl finanční prostředky, a kterému drogu následně za provizi předával v Rakousku k další distribuci. Z jeho výpovědi tak beze všech pochybností vyplynulo, že o tom, že drogu odváží do Rakouska k další distribuci prostřednictvím R. M., obviněný ve všech případech věděl. Soudy se též vypořádaly s námitkou obviněného stran údajné nevěrohodnosti svědka P. Š. Fakt, že se svědek v době svého výslechu nacházel pro drogovou trestnou činnost ve výkonu trestu odnětí svobody v Rakousku, podle soudů nemělo vliv na věrohodnost jeho tvrzení. Oba soudy rovněž logicky zdůvodnily, proč uvěřily jeho tvrzení, na rozdíl od tvrzení dovolatele, který mimo jeden případ svou vědomost o své účasti na přisouzené drogové trestné činnosti zcela popřel. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit zejména protokol o domovní prohlídce ze dne 26. 8. 2015, konané v bytové jednotce v P. – P., na ulici P. č. ..., již dovolatel společně se spoluobviněnou M. Š. užíval, a při níž byly v ložnici zajištěny digitální váhy a 3 ks plastových sáčků s přítlačnou lištou (l ks s obsahem krystalické látky a 2 ks se zbytky krystalické látky). Odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo prokázáno, že zajištěné digitální váhy a 2 ks sáčků s lištovým uzávěrem obsahují stopy metamfetaminu a stopy efedrinu, ve třetím sáčku byla zjištěna nažloutlá krystalická látka o hmotnosti 2,035 gramů, o průměrné koncentraci 78,4 % metamfetaminu base, což činí 1,595 gramů metamfetaminu base. V rámci provedené domovní prohlídky byly zajištěny i různé elektronické záznamové a komunikační prostředky, které byly podrobeny znaleckému zkoumání z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. Z jejich zkoumání, zvláště zajištěných mobilních telefonů, a v nich uložených telefonických kontaktů a SMS zpráv vyplynulo, že obviněný byl v kontaktu se svými odběrateli pervitinu, včetně P. Š., K. R., J. N. a T. W. O tom, že při komunikaci používal větší množství telefonních čísel, svědčí též velké množství u něj nalezených SIM karet různých operátorů. Z dalších listinných důkazů lze zmínit též listiny osvědčující osobní a majetkové poměry dovolatele, z nichž lze dovodit zjevný finanční motiv jeho trestné činnosti. Za této situace nelze soudům vytýkat, že nepřistoupily k rozšíření okruhu prováděných důkazů výslechem svědka R. M. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání v přisouzeném rozsahu nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z hmotněprávních vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 12. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu