Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.03.2016, sp. zn. 11 Tdo 1615/2015 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1615.2015.1

sp. zn. 11 Tdo 1615/2015-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 o dovolání obviněných K. J., a J. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 12 To 68/2014, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 2/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. J. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 6 T 2/2013, byl obviněný K. J. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (bod I.), za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 2. Obviněný J. M. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (bod VIII.), za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaných na č. l. 33 výroku rozsudku. 3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obvinění dopustili trestné činnosti v podstatě tím, že: obviněný K. J. ad I./ - v prosinci 2010 v Č. L. v D. koupil za účelem výroby pervitinu od O. T. nejméně v 5 případech vždy 100 balení léčiva Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, z nichž částečně sám vyráběl pervitin a částečně je v nezjištěném množství předal za účelem výroby drogy blíže nezjištěné osobě, - v období nejméně od dubna 2011 do začátku října 2011 v domě č. p. ... a ve stavební buňce u domu č. p. ... v obci O., okres J., vyráběl sám nebo s A. S., J. M. a J. H. z léčiva Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, koupeného od O. T. nebo R. N., drogu pervitin nebo na jeho žádost z tohoto léčiva pro něho drogu vyráběl J. H. a následně takto vyrobený pervitin K. J. prodával dalším osobám, přičemž - od O. T. koupil v červenci 2011 v Č. L. za účelem výroby pervitinu nejméně ve 2 případech vždy 100 balení léčiva Cirrus, z nichž částečně sám vyráběl pervitin a částečně je v nezjištěném množství předal za účelem výroby drogy J. H., v období od dubna 2011 do září 2011 v Č. L. nebo v O. koupil za účelem výroby pervitinu od R. N. nejméně v 5 případech vždy 100 balení léčiva Cirrus a nejméně ve 3 případech vždy 30 balení léčiva Cirrus, z nichž částečně sám vyráběl pervitin a částečně je v nezjištěném množství předal za účelem výroby drogy J. H., kdy následně vždy po výrobě pervitinu ze 30 balení léčiva J. H. část pervitinu v množství 22 gramů (celkem 66 gramů) předával K. J. a ten následně R. N., kdy - v dubnu nebo květnu 2011 v O. v 1 případě vyrobil společně s V. H. a J. H. nejméně 200 gramů pervitinu, - v období od dubna nebo května 2011 do září 2011 v O. nejméně ve 4 případech vyrobil společně s A. S. a J. M. vždy ze 100 balení léčiva Cirrus přesně nezjištěné množství pervitinu, - v období od dubna nebo května 2011 do září 2011 v O. nejméně ve 3 případech vyrobil společně s J. H. pervitin vždy v množství 50 gramů (celkem tedy 150 gramů pervitinu), - dne 10. 9. 2011 v O. vyrobil společně s J. H. a dalšími neustanovenými osobami nejméně 40 gramů pervitinu a v době od 14. do 15. 9. 2011 nejméně 50 gramů pervitinu, - v období od dubna nebo května 2011 do září 2011 v O. předal v 1 případě za účelem výroby pervitinu 60 až 70 balení léčiva Sudafed J. H., který pro něho vyrobil 40 gramů pervitinu, - v období od prosince 2010 do 23. května 2011 v Č. L., M. a v O. prodával po předchozím telefonickém objednání J. Č. a P. H. pervitin, a to v období od prosince 2010 do března 2011 2x týdně většinou v množství 20 až 30 gramů, přičemž ve dnech 19. 2. 2011 a 18. 3. 2011 prodal J. Č. vždy 50 gramů pervitinu, dne 25. 3. 2011 prodal J. Č. 80 gramů pervitinu, v dubnu 2011 prodal J. Č. nejméně 29 gramů pervitinu a v květnu 2011 prodal J. Č. a P. H. nejméně 262 gramů pervitinu, když dne 23. 5. 2011 prodal J. Č. a P. H. 200 gramů pervitinu, a v jednom případě domluvil prodej 40 gramů pervitinu J. Č., kterému drogu předala A. S., a celkem tak J. Č. a P. H. prodal nebo domluvil prodej nejméně 1 211 gramů pervitinu, - v období od letních měsíců roku 2011 do listopadu 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. prodal asi ve 4 - 7 případech pervitin za 400 Kč V. R., a celkem jí tak prodal nejméně 1,5 gramu pervitinu, - v období od ledna 2011 do dubna 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. každý druhý den prodával J. M. 1 dávku pervitinu za 200 Kč a v období od května 2011 do října 2011 v domě č. p. ... v O. poskytoval J. M. pervitin tak, že ho nechal na stole, kde si ho J. M. podle své potřeby odebíral, a celkem mu tak poskytl nejméně 4,5 gramu pervitinu, - v období od dubna 2011 do července 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. prodával 2x týdně, vždy 1,5 až 2 g pervitinu a v období od srpna 2011 do října 2011 v O. asi v 8 případech předal jako protislužbu za odvoz motorovým vozidlem do O. vždy 1 dávku pervitinu D. H., a celkem mu tak prodal nejméně 21 gramů pervitinu, - v období od ledna 2011 do letních měsíců roku 2011 a následně v období podzimních měsíců roku 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. prodával 1x týdně většinou 1 g pervitinu za 1 000 Kč V. L., a celkem mu tak prodal nejméně 40 gramů pervitinu, - v období od poloviny srpna 2011 do začátku prosince 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. předal v blíže nezjištěném počtu případů, někdy i několikrát denně, jako protislužbu za hlídání v bytě vždy 0,25 až 0,45 gramů pervitinu V. P. a dále mu ve 3 případech prodal pervitin za 2 000 Kč, 1 000 Kč a 500 Kč, a celkem mu tak poskytl nejméně 58,4 gramu pervitinu, - v období od května 2010 do dubna 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. prodával 1x týdně 2 až 3 gramy pervitinu J. H., a celkem mu tak prodal nejméně 130 gramů pervitinu, - v přesně nezjištěném období, nejspíše od června 2011 do zadržení policejním orgánem dne 29. 3. 2012 v penzionu M. v Č. L. a v penzionu „...“ v M. asi 1x týdně daroval v souvislosti s jejich sexuálním stykem vždy 1 dávku pervitinu M. P., a celkem jí tak předal nejméně 3,6 gramu pervitinu, - v období letních měsíců roku 2011 v domě č. p. ... v O. nejméně v 1 případě daroval pervitin v hodnotě cca 500 Kč P. K., kterému tak dal cca 0,4 - 0,5 gramů pervitinu, - v období od dubna 2011 do září 2011 ve svém tehdejším bydlišti na D. v Č. L. a na benzínové čerpací stanici v J. prodával 1x týdně vždy 1 až 5 gramů pervitinu a v tomtéž období daroval nejméně v 10 případech vždy 1 dávku pervitinu P. S., a celkem mu tak prodal nebo daroval nejméně 73 gramů pervitinu, - v období od blíže nezjištěného dne roku 2010 do letních měsíců roku 2011 v J. a v okolí M. prodal v 1 případě 100 gramů a ve 3 případech vždy 40 gramů pervitinu M. L., a celkem mu tak prodal 220 gramů pervitinu, celkem tedy K. J. poskytl dalším osobám nejméně 1 829,4 gramů pervitinu, za účelem výroby pervitinu zajistil a následně předal nebo prodal dalším osobám nejméně 1 290 balení léčiva Cirrus obsahujících vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v 1 tabletě a 60 až 70 balení léčiva Sudafed obsahujících vždy 12 tablet s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu v 1 tabletě a vyrobil nebo se podílel na výrobě více než 480 gramů pervitinu, a zároveň se podílel na výrobě pervitinu nejméně ze 400 balení léčiva Cirrus obsahujících vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, tohoto jednání se dopustil vědomě bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, ačkoliv droga pervitin obsahuje metamfetamin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedené v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zároveň vědomě bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a v rozporu s ustanoveními §8 a §21 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, ačkoliv pseudoefedrin je uveden jako prekurzor k výrobě drogy zařazený v kategorii 1 přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, a zároveň přestože byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 5 T 26/2005, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši 54 měsíců, který dne 25. 5. 2009 vykonal. obviněný J. M.: ad VIII./ - v období od prosince 2010 do října 2011 v blíže nezjištěných případech na pokyn K. J. koupil chemikálie potřebné k výrobě drogy pervitin, a to 5 balení toluenu a 5 balení hydroxidu sodného, přičemž od června 2011 do října 2011 v domě č. p. ... v O. nejméně ve 4 případech vyrobil společně s K. J. a A. S. vždy ze 100 balení léčiva Cirrus blíže nezjištěné množství pervitinu a dne 10. 9. 2011 vyrobil spolu s J. H., K. J. a A. P. nejméně 40 gramů pervitinu, sám pak ze zbytků chemických látek po výrobě pervitinu dodatečným odpařováním nebo další reakcí 1x týdně vyráběl menší množství pervitinu, který následně užíval společně s L. J., - v měsíci červenci 2011 v Č. L. ve 2 případech prodal vždy 1 dávku pervitinu za 200 Kč D. P., a celkem mu tak prodal nejméně 0,2 gramu pervitinu, kdy ve třetím případě předal svědkovi pouze prázdné psaníčko, s převzatými penězi ujel, - v období od února 2011 do srpna 2011 v Č. L. daroval ve 2 až 3 případech P. L. celkem 0,5 gramu pervitinu, - v období od března 2011 do dubna 2011 v Č. L. daroval ve 2 případech vždy 1 dávku pervitinu v hodnotě 200 Kč D. H., a celkem mu tak poskytl nejméně 0,2 gramu pervitinu, - v období od října 2010 do března 2012 v Č. L. prodal ve 2 případech pervitin F. M., kdy v jednom případě šlo o 0,1 gramu a ve druhém případě 13. 8. 2011 o 1 gram pervitinu v hodnotě 900 Kč a celkem tak prodal jmenovanému 1,1 gramu pervitinu, - v období od blíže nezjištěného dne roku 2010 do letních měsíců roku 2011 v Č. L. prodal nejméně v 11 případech vždy za 500 Kč až 700 Kč pervitin M. B., a celkem mu tak prodal nejméně 3,3 gramu pervitinu, - v období od března 2011 do ledna 2012 v Č. L. prodával 1x až 3x měsíčně vždy na 1 - 2 dávky pervitinu za 200 – 300 Kč M. R., a celkem mu tak prodal nejméně 4,4 gramu pervitinu, - v červnu 2011 před hotelem L. v Č. L. prodal v 1 případě pervitin za částku 600 Kč J. P., a celkem mu tak prodal cca 0,3 gramu pervitinu, v období od poloviny srpna 2011 do listopadu 2011 na různých místech v Č. L. daroval v 5 případech vždy 0,5 gramu pervitinu a v období od prosince 2011 do konce března 2012 prodal nejméně v 10 případech vždy za částky 400 Kč až 1 000 Kč, v 15 případech daroval vždy v hodnotě za 200 Kč a v 1 případě vyměnil za cigarety pervitin v množství 0,5 gramu V. P., a celkem mu tak poskytl nejméně 11,5 gramů pervitinu, celkem se tak J. M. podílel na výrobě pervitinu nejméně ze 400 balení léčiva Cirrus obsahujících vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v 1 tabletě, kdy na 1 000 gramů pervitinu je potřeba 647 balení tohoto léčiva, a poskytl dalším osobám více než 21,5 gramů pervitinu, tohoto jednání se dopustil vědomě bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, ačkoliv droga pervitin obsahuje metamfetamin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedené v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a toluen je pomocnou látkou uvedenou v příloze k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 5 T 41/2006, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona k souhrnnému k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši 2,5 roku, který dne 24. 10. 2008 vykonal. 4. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestech ohledně obviněných J. H., I. F., O. T., R. N., P. Š., J. K., A. P., A. S., V. T. N. a P. P. 5. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali prostřednictvím svých obhájců obvinění K. J., J. H., I. F., O. T., J. M., V. T. N. a P. P., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 12 To 68/2014 tak, že z podnětu odvolání obviněných J. H., I. F., O. T., P. P. a V. T. N. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněných J. H., I. F. a O. T. v celém rozsahu, ve vztahu k obviněnému P. P. ve výroku o vině ad XII. a ad XIV. a v celém výroku o trestu, a ve vztahu k obviněnému V. T. N. v celém výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných J. H., I. F., O. T. a P. P. a o trestu ohledně obviněného V. T. N. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn. Odvolání obviněných K. J. a J. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. 6. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku obviněného J. M. především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání obviněného přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 8. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 12 To 68/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. 9. Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. vyplývá, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné . Z ustanovení §64 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že do vlastních rukou se doručuje a) obviněnému obžaloba, návrh na potrestání a předvolání, b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí, c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí. K běhu dovolací lhůty je třeba připomenout, že podle §60 odst. 2 tr. ř. končí lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. 10. Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 6 T 2/2013, Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému J. M. byl předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 12 To 68/2014 doručen dne 18. 5. 2015, jeho o bhájci JUDr. Petru Gracíkovi dne 6. 10. 2014 a státnímu zástupci dne 8. 10. 2014 (viz doručenky na č. l. 4282 spisu). V posuzovaném případě připadl poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání obviněným ode dne nejpozdějšího doručení, tedy na den 20. 7. 2015 (pondělí), nešlo tedy o den pracovního klidu nebo pracovního volna. Současně bylo zjištěno, že dovolání obviněného proti rozsudku odvolacího soudu bylo jeho obhájcem podáno prostřednictvím datové schránky u Krajského soudu v Hradci Králové až dne 23. 7. 2015 (č. l. 5184-5187 spisu). Z těchto skutečností vyplývá, že dovolání bylo podáno opožděně , tj. až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř., resp. že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. 11. Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat. 12. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. M. jako opožděné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. 13. Obviněný K. J. ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že svým jednáním nenaplnil kvalifikační znak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spočívající v jeho spáchání „ve velkém rozsahu“. S odkazem na aktuální judikaturu rekapituluje východiska pro určení rozsahů drogové trestné činnosti, z nichž vyjímá závěr, že základem pro určení rozsahu spáchání trestného činu nedovolené výroby a pro správnou trestněprávní kvalifikaci by měl být „násobek množství účinné látky“ (drogy) vymezeného jako množství větší než malé. Pouze v případě, že takové množství účinné látky zjistit nelze (např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná), což však v jeho případě dáno nebylo, je možné vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 tr. zákoníku, nejsou-li pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Vytýká též, že odvolací soud přejal argumentaci soudu prvního stupně, který s odkazem na znalecké posouzení dovodil, že na výrobu 1 000 gramů pervitinu je potřeba 647 balení léčiva Cirrus, když za nesprávný považuje rovněž jeho závěr, pokud mu nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž měl zakoupit celkem 1 290 balení léčiva Cirrus, nepřípustně připočetl podíl na výrobě pervitinu z dalších 400 balení tohoto léčiva, ačkoliv toto již bylo zahrnuto v počtu 1 290 balení, z něhož mělo k výrobě dojít. Tím se dopustil „dvojího přičítání“ množství léčiva Cirrus, s nímž měl údajně nakládat. Jestliže odvolací soud vycházel ze závěru, že měl nakládat s celkem 1 690 baleními Cirrusu, z něhož bylo možno vyrobit více jak 2 166 gramů pervitinu, kteréžto množství přesahuje limit 2000 gramů množství substance, čímž dosáhl hranice „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, shledává obviněný takový postup za nesprávný, neboť s takovým množstvím léčiva Cirrus nikdy nenakládal ani mu toto množství nebylo prokázáno. Odvolací soud rovněž nezjišťoval množství účinné látky v pervitinu jím distribuovaném, ačkoliv měl k dispozici pervitin zadržený u ostatních obviněných a odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie byla zjištěna jeho kvalita i množství v něm obsažené účinné látky. S poukazem na pervitin zadržený u ostatních obviněných, který vykazoval čistotu od 60 % do 77 %, částečně dokonce jen 30 % měl podle dovolatele odvolací soud vycházet ze zjištěné hodnoty účinné látky dle těchto vzorků. Taktéž odvolacím soudem tvrzená výtěžnost výroby z léků Cirrus podložená znaleckým posouzením není v daném případě reálně možná, ale byla výrazně nižší, když z výpovědi jednotlivých obviněných i samotných výrobců vyplynulo, že z jednoho balení léčiva Cirrus bylo možno vyrobit maximálně l gram pervitinu, což však soudy rovněž při stanovení rozsahu nezohlednily. Upozorňuje též, že tomu, jaké množství pervitinu mohl z obstaraného léčiva Cirrus reálně vyrobit, nesvědčí ani závěr o celkovém množství jím distribuovaného pervitinu, které dosahovalo 1 829,4 gramů pervitinu. Ačkoli toto množství nedosahuje judikaturou požadované hranice 2 000 gramů, byl uznán vinným spácháním činu ve velkém rozsahu. Rovněž poukazuje na odlišné rozhodnutí odvolacího soudu ve prospěch dalších spoluobviněných. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá vady ve skutkových zjištěních, jež vedly k následnému vadnému právnímu posouzení a nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání. V tomto ohledu uvádí, že oba soudy nesprávně považovaly látku jím dodanou svědku L. za pervitin, ačkoliv bylo prokázáno, že se o takovou látku nejedná, neboť ve skutečnosti obdržel 100 gramů směsi léků. Ačkoliv se mu svědek mstil tvrzením, že mu ve čtyřech případech prodal pervitin, z kontextu jeho výpovědi současně vyplynulo, že mu v minulosti neprodal pervitin, ale látku obsahující pouze 50 % pervitinu smíchaného se solamylem a sodou. Shledává tedy vadným závěr soudů, že mu předal 100 gramů pervitinu, neboť taková látka nesplňovala kritéria vymezená vládním nařízením č. 467/2009 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, včetně rozhodnutí na tyto obsahově navazující, a krajskému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že v podstatné části námitky obviněného uplatněnému „hmotně právnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají, jsou však zjevně neopodstatněné. K námitce stran nenaplnění znaku „ve velkém rozsahu“, uvedl, že dovolatel judikaturní východiska pro určení hranice tohoto rozsahu aplikuje na daný případ zjevně nesprávně, neboť směšuje kvantitativní a kvalitativní kritéria pro stanovení rozsahu. V tomto ohledu připomíná, že základem při posuzování dosažení hranice konkrétního rozsahu je odlišení, zda pachatel takového trestného činu nedovoleně nakládá se zákonem vymezenou omamnou či psychotropní látkou, přičemž co do jejího množství je třeba odlišovat jednak samotnou účinnou látku (bázi), popřípadě směs, která takovou chemicky čistou látku obsahuje a pojem „látka označená jako droga“, jež musí obsahovat určité nařízením vlády předpokládané minimální množství účinné látky. Právo tak rozlišuje chemicky čistou omamnou/psychotropní látku a směs různých látek, které obsahují takovou omamnou/psychotropní látku. Podle státního zástupce uvedený rozdíl reflektuje rovněž judikaturní rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, když požadavek na určitý konkrétní objem účinné látky je stanoven pro případy, kdy je v trestním řízení droga zajištěna a je tak možno konkrétní objem účinné látky zjistit. Oproti tomu v případech, kdy konkrétní droga zajištěna není (byla již spotřebována, distribuována apod.), je třeba vyjít z celkového objemu drogy, s níž pachatel nakládal. V případě, že pachatel nedovoleně nakládá s prekursorem, kvantitativní kritérium rozsahu se odvozuje buď od množství omamné, nebo psychotropní látky, jež byla z daného prekursoru vyrobena, došlo-li k takové výrobě, popřípadě vyrobena být mohla, pokud k výrobě nedošlo, nebo nebylo konkrétní vyrobené množství omamné a psychotropní látky zjištěno. V daném případě byl obviněný uznán vinným jednáním spočívajícím jednak v prodeji a jiném opatření prekursoru, jednak ve výrobě, zprostředkování, prodeji a jiném opatření psychotropní látky. Vyplývá-li ze skutkových zjištění, že pokud jde o nedovolené nakládání s psychotropní látkou, obviněný poskytl dalším osobám „nejméně 1 829,4 gramů pervitinu“, který byl z větší části spotřebován, je podle státního zástupce v souladu s východisky rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, nutno vyjít z celkového objemu drogy, přičemž relevantním množstvím pro stanovení hranice velkého rozsahu je zde 2 000 gramů. Byť obviněný danou hranici velkého rozsahu nedosáhl, této se „dostatečně přiblížil“, což by i v případě nedostatku kvantitativního znaku umožňovalo jeho jednání posoudit podle přísnější kvalifikované skutkové podstaty. Z citovaných východisek pro stanovení rozsahu nedovoleného nakládání s prekursorem a skutkových zjištění soudů je podle státního zástupce třeba vycházet i v případě nedovoleného nakládání s prekursorem k výrobě této drogy v podobě pseudoefedrinu, obsaženého v jím distribuovaných léčivých přípravcích Cirrus a Sudafed. Pokud obviněný nakládal s „nejméně 1 290“ baleními léčiva Cirrus, obsahujícími vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 miligramů pseudoefedrinu v jedné tabletě a „60 až 70“ baleními léčiva Sudafed, obsahujícími vždy 12 tablet s deklarovaným obsahem 60 miligramů pseudoefedrinu v jedné tabletě, nedovoleně tak nakládal celkově s 2,21 kg prekursoru pseudoefedrinu, z něhož při obvyklé výtěžnosti (v běžně se vyskytujících podmínkách) cca 50 % lze vyrobit celkem 1,1 kg účinné látky metamfetaminu. Podle citovaných judikatorních východisek (v návaznosti na dříve platné nařízení vlády č. 467/2009 Sb.) činila referenční hodnota účinné látky metamfetaminu 0,6 gramu (resp. 0,72 gramu hydrochloridu) a pro případ velkého rozsahu tisícinásobek této referenční hodnoty, tj. 600 gramů účinné látky metamfetaminu (720 gramů hydrochloridu). Nakládal-li obviněný s takovým množstvím prekursoru, z něhož bylo možno i při relativně malé teoretické výtěžnosti vyrobit 1,1 kg účinné látky metamfetaminu, překročil svým jednáním hranici „velkého rozsahu“ téměř dvojnásobně a naplnil tak znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Námitky v tomto ohledu tedy státní zástupce shledal zcela nedůvodnými. Za neopodstatněné označil též námitky pod bodem IV. dovolání, neboť i při zohlednění samotným dovolatelem udávaného příznivějšího počtu balení léčiva Cirrus, byl uvedený znak naplněn. Pokud jde o námitku stran nesprávnosti úvahy odvolacího soudu, že obviněnému „prošlo rukama“ 1 690 balení léčiva Cirrus, jde toliko o marginální závěr, uvedený pouze v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který nemá žádný vliv na právní posouzení jeho jednání, neboť je ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustnou polemikou s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Částečně skutkové, uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídající, částečně neopodstatněné, označil státní zástupce námitky pod bodem V. dovolání, jimiž obviněný předložil vlastní hodnocení provedených důkazů. Ačkoliv z jeho reprodukce obsahu výpovědi svědka L. vyplývá, že od dovolatele zakoupil 100 gramů směsi, která obsahovala pouze 50 % pervitinu, nelze z této skutečnosti dovodit, že by předání takové směsi nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Z vyjádření tohoto svědka nevyplývá, že by uvedená směs byla natolik naředěná, že by neobsahovala byť minimální množství účinné látky ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a to již vzhledem k tomu, že měla obsahovat „50 % pervitinu“. Podle státního zástupce tak není zřejmé, v jakém směru namítané množství 100 gramů podle obviněného „nesplňovalo kritéria“ stanovená citovaným nařízením vlády, neboť pokud konkrétní množství účinné látky zjištěno nebylo, soudy správně celkové množství 100 gramů této drogy zohlednily v celkovém množství drogy, s nímž obviněný nedovoleně nakládal. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 15. V replice k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněný vyjádřil nesouhlas ve vztahu k závěrům uvedeným v předmětném vyjádření, přičemž zopakoval argumentaci, kterou uplatnil již ve svém mimořádném opravném prostředku včetně návrhu na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu. III. 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. J. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). 17. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 18. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298. IV. 20. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, jimiž napadá skutková zjištění soudu prvního stupně a brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že se v uvedeném rozsahu inkriminovaného jednání nedopustil, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána, že soudy mylně vyhodnotily výpověď svědka L. a nesprávně určily látku mu jím předanou jako pervitin a zpochybňuje závěry znaleckého posouzení ohledně výtěžnosti pervitinu z léčiva Cirrus), vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že soud nezjišťoval množství účinné látky v jím distribuovaném pervitinu, ačkoli měl k dispozici pervitin zadržený u ostatních obviněných u něhož byla zjištěna jeho kvalita i množství účinné látky, že nezjistil celkové množství pervitinu, s nímž reálně nakládal), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 21. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. 22. Na straně druhé lze za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat námitku obviněného, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřuje ve skutečnosti, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv ze skutkových zjištění nevyplývá, že by se jednání dopustil ve „velkém rozsahu“. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně posouzen. 23. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. 24. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud sjednotil výklad zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem pro stanovení příslušných rozsahů uvedených v této skutkové podstatě je určitý násobek množství omamné či psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády – k tomu též níže uvedený výklad). Přiměřeným násobkem „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení pojmů „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ je pak považován vždy desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. 25. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se u pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, který musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu a znak „velký rozsah“ je dán hranicí 1 500 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 500 g účinné látky či 600 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu metamfetaminu. Z tohoto množství drogy lze vycházet i za situace, že v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbyla dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů (tj. dnem 23. 8. 2013) platnosti §2 a příloha č. 2 již citovaného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. 26. Nejen však hledisko množství drogy je rozhodující, aby byl zákonný znak „velkého rozsahu“ naplněn. K naplnění tohoto znaku lze dospět také v případech, kdy množství drogy nedosáhlo požadované hranice stanovené pro určité množství účinné látky v droze. V těchto případech přichází v úvahu se zabývat také dalšími okolnostmi a k tomu zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, se ostatně vyjadřuje tak, že „Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž dále nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal atd.), protože samotný trestní zákoník rozlišuje mezi pojmy „rozsah“ a „množství“ [viz §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku na straně jedné a §283 odst. 2 písm. d), §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku na straně druhé]. Proto v konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému výše uvedenému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, třebaže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.“ 27. Jak totiž vyplývá z dosavadní a nadále použitelné judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu, ve značném rozsahu nebo ve velkém rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Tímto odpovídajícím odstupem je dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání tohoto činu, a tím i jeho závažnost. V tomto ohledu je shora uvedené rozhodnutí podporováno dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu uveřejněném pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., z něhož rovněž vyplývá, že na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) bude možné usuzovat nejen z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky (resp. přípravku je obsahujícího nebo prekursoru), ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností. 28. Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný K. J. dopustil výše popsaného protiprávního jednání tím, že v součinnosti s dalšími osobami, bez příslušného oprávnění, po dlouhou dobu a různými formami jednání nejen drogu pervitin prodával nebo jinak poskytoval velkému počtu odběratelů, ale rovněž se na výrobě pervitinu podílel, kdy jej jednak sám vyráběl, jednak opatřoval nebo si nechal opatřovat a dodával dalším výrobcům léky s obsahem pseudoefedrinu, které slouží jako prekursor k výrobě drogy, a ti ho pak pro něj též vyráběli. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že pokud jde o distribuci drogy, obviněný celkem poskytl dalším osobám nejméně 1 829,4 gramů pervitinu, a dále rovněž nedovoleně nakládal i s prekursorem k výrobě této drogy v podobě pseudoefedrinu, obsaženého v jím distribuovaných léčivých přípravcích Cirrus a Sudafed. Takto za účelem výroby pervitinu zajistil a následně předal nebo prodal dalším osobám nejméně 1 290 balení léčiva Cirrus, obsahujících vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v 1 tabletě a 60 až 70 balení léčiva Sudafed obsahujících vždy 12 tablet s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu v 1 tabletě a vyrobil nebo se podílel na výrobě více než 480 gramů pervitinu a zároveň se podílel na výrobě pervitinu nejméně ze 400 balení léčiva Cirrus obsahujících vždy 14 tablet s deklarovaným obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě. 29. S poukazem na výše citovaná judikaturní východiska (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) tak lze konstatovat, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ daného trestného činu, soudy obou stupňů nijak nepochybily, přičemž právní kvalifikace ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je opodstatněna nejen celkovým množstvím drogy, kterou obviněný vyrobil, resp. distribuoval, ale též např. počtem odběratelů, spáchání činu různými alternativními formami (prodej, výroba, zprostředkování), obchodování nejen s psychotropní látkou, ale též s prekursory k výrobě drogy. Důvodnost nelze přiznat ani námitce, jíž obviněný poukazuje na nesprávnost úvahy odvolacího soudu, že mu „prošlo rukama“ 1 690 balení léčiva Cirrus, neboť touto výhradou zpochybňuje správnost a přesvědčivost odůvodnění jeho rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.). 30. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů, z nichž vyplývá, že obviněný K. J., který je považován za hlavního pachatele posuzované trestné činnosti a je u něj též shledáván největší rozsah a závažnost trestné činnosti, je z této spolehlivě usvědčován zejména výpověďmi spoluobviněných J. H., I. F., O. T., R. N., A. P. a J. M. Soudy rovněž vycházely z výpovědí svědků A. S., V. R., D. H., V. L., V. P., M. P., J. Č. , P. K., P. Š. a M. L., kteří zejména popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj pervitin získali. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Zjištění množství dovezených léků i množství pervitinu, které bylo vyrobeno a prodáno lze rovněž dovodit z prostorových odposlechů popř. záznamů o odposleších telekomunikačního provozu zachycující hovory a z SMS zpráv probíhajících mezi obviněným a jednotlivými spoluobviněnými a svědky, jakož i z protokolů o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor včetně fotodokumentace. Taktéž lze odkázat na odborná vyjádření, jež byla ve věci vypracována. Ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie zaměřeného na určení, kolik a jakých látek je třeba na výrobu 1 kg pervitinu vyplývá, že na 1 000 gramů pervitinu je potřeba 9 052 ks tablet léčiva Cirrus 120 mg, tj. 647 ks balení nebo 18 103 ks tablet léčiva Sudafed 60 mg. Z dalších listinných důkazů lze též připomenout zprávu spol. Verkon, s. r. o. B. n. L., včetně prodejek, dokládající nákupy chemikálií a předmětů k výrobě pervitinu na odběratele M. P., na jehož klientskou kartu tyto věci odebíral v prodejnách spol. V. obviněný J. H., se kterým se dovolatel na výrobě drogy podílel. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť vykazuje všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, s jehož závěry se ztotožnil i Vrchní soud v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. 31. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá. 32. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 33. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného K. J. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 17. března 2016 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu