ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.604.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 604/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 8. 2016 dovolání obv. D. L. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 12 To 98/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 8/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. L. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 T 8/2013, byl obv. D. L. D. (společně s obv. M. C. D.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl obv. D. L. D. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu šesti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti ČEZ Distribuce a.s., se sídlem Děčín, Teplická 874/8, na náhradě škody částku 93 574 Kč. Spoluobviněný M. C. D. byl tímto rozsudkem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl spoluobviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu šesti let.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obv. D. L. D. dopustil trestné činnosti tím, že
1) s obv. M. C. D. ,,od přesně nezjištěné doby, nejméně od 18. 4. 2013 v obytném domu č. p. … na parcele č. … ve S., okres Ch., v katastrálním území S., zapsaného na LV č. …, majitele Z. R., který měl na základě nájemní smlouvy od 11. 10. 2010 pronajatý k podnikání a k ubytování obž. D. D. L., ve speciálně upravených prostorách prvního a druhého patra, bez příslušného povolení, za užití přísad, umělého osvětlení, zabudované ventilace a vytápění, ve speciálním substrátu, pěstovali nejméně 1072 kusů rostlin konopí Cannabis o velikosti od 10 cm do 100 cm, kdy hmotnost drti po vysušení činila 40 178,4 gramů s obsahem účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 6 738, 50 gramů, přičemž konopí je zařazeno mezi omamné látky v příloze č. 3 a D-9-tetrahydrokanabinol je zařazen mezi psychotropní látky v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších doplňků,
2) od přesně nezjištěné doby, nejméně od 18. 4. 2013 do 2. 5. 2013 v obytném domu č. p. … na parcele č. … ve S., okres Ch., v katastrálním území S., zapsaného na LV č. …, majitele Z. R., se neoprávněně připojil na rozvodnou síť elektrické energie rozvodné společnosti ČEZ Distribuce a.s., IČ 24729035, odebíral elektrickou energii, aniž by za ni poskytoval plnění a způsobil tak této společnosti škodu ve výši 93 574 Kč.“
3. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění D. L. D. a M. C. D. odvoláními směřujícími proti všem výrokům rozhodnutí. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 12 To 98/2013, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obv. M. C. D. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, se zařazením podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Odvolání obv. D. L. D. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obv. D. L. D. prostřednictvím advokáta Mgr. Zdeňka Ptáčka dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný ve svém dovolání namítl, že žádný z provedených důkazů neprokázal jeho spojitost s provozováním pěstírny konopí nebo jeho podíl na zprovoznění nelegální přípojky elektrické energie, a soud prvního stupně rozhodl o vině obviněného, aniž by provedené důkazy jasně prokazovaly, že se přisuzované trestné činnosti dopustil. Soud prvního stupně navíc nedůvodně zamítl důkazní návrhy obviněného, které by mohly prokázat jeho nevinu. Je tedy zřejmé, že na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k chybným skutkovým zjištěním a tudíž i k nesprávnému právnímu posouzení. S nesprávnými právními závěry soudu prvního stupně se poté ztotožnil i soud odvolací, a tímto postupem zatížil své rozhodnutí vadou, kterou je nutno napravit v dovolacím řízení.
6. Proto obv. D. L. D. Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle §265k tr. ř. a dle §265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 12 To 98/2013, a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K dovolání obv. D. L. D. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 579/2014-14 ze dne 25. 6. 2014). Státní zástupce v obecné rovině připomněl, že s odkazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovým zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Dle názoru státního zástupce však taková situace v případě obviněného nenastala a uplatněné námitky tudíž nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný ve svém dovolání pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a postupem soudů při hodnocení provedených důkazů, a to v návaznosti na svou obhajobu, že se žádné trestné činnosti nedopustil. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou však náležitě zdůvodněny výsledky provedeného dokazování a soud projednávaný skutek správně podepřel příslušnými ustanoveními hmotného práva. Stejné stanovisko rovněž zaujal i soud odvolací, jehož závěry jsou logické a vycházejí z obsahu provedeného dokazování.
8. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. D. L. D. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, nakolik bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve svém dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
12. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
13. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.
14. S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že obviněným namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože obviněný formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Obv. D. L. D. soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávného hodnocení ve věci provedených důkazů a opomenutí jím navrhovaných důkazů. Ve skutečnosti tedy napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Námitky, které obviněný v rámci dovolání uplatnil, jsou tedy z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní a Nejvyšší soud není oprávněn se jimi zabývat.
15. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že pokud obviněný vytýká nedostatky v rámci postupů soudů při hodnocení a provádění důkazů, tak těmto výtkám rozhodně nelze přisvědčit. Ohledně skutkového stavu popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je naopak možno poukázat na náležité, logické a bezrozporné hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně (viz č. l. 326-329), s nímž se plně ztotožnil i soud druhého stupně (viz č. l. 400-401). Soudům tedy nelze vytknout žádnou jednostrannost v hodnocení provedených důkazů, neboť velice pečlivě zvažovaly všechny okolnosti významné pro jejich hodnotící úsudky. V podrobnostech lze odkázat zejména na výpovědi svědků, jež byly současně dokreslovány také listinnými důkazy, a to hlavně odbornými vyjádřeními, fotodokumentací, protokolem o domovní prohlídce, nájemní smlouvou, sdělením ČEZ a.s., atd. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž přesvědčivě uvedl, že provedené důkazy vedly k zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a proto zamítl další návrhy obviněného na doplnění dokazování. Nad rámec uvedeného lze v souvislosti s problematikou tzv. opomenutých důkazů odkázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil tento pojem ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit i z důvodu nadbytečnosti důkazů.
16. Soud prvního stupně tedy v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedl dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. – tedy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i v jejich souhrnu, stejně jako ve všech vzájemných souvislostech. Přezkum skutkových zjištění a na ně navazujících právních závěrů odvolacím soudem, týkající se otázky viny a trestu u obv. D. L. D., je rovněž správný, relevantní a hodnověrně odůvodněný.
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. L. D. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu