Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.09.2016, sp. zn. 11 Tdo 994/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.994.2016.1

sp. zn. 11 Tdo 994/2016-53 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2016 o dovolání obviněného D. G. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 12 To 71/2015, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 8/2014, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. G. odmítá . Odůvodnění: I . 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 1 T 8/2014, byl obviněný D. G. uznán vinným pod bodem I./1) – 20), 22), zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II./ přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na č. l. 8 rozsudku pod pol. 1 - 14. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 171 200 Kč. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl taktéž uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. 2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině i trestech ohledně obviněných Z. S. a M. D. 3. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali prostřednictvím svých obhájců obvinění D. G. a M. D., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 12 To 71/2015 tak, že z podnětu těchto odvolání podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 tr. ř. a podle §261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému Z. S. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, s výjimkou výroku o vině ohledně obviněného D. G. pod bodem ad II. Současně podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného D. G. uznal vinným pod body I./1) - 3) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a podle §283 odst. 3 tr. zákoníku jej za tento trestný čin a za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 1 T 8/2014, za použití §43 odst.1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na č. l. 5 rozsudku pod pol. 1 - 13. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. 4. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že v přesněji nezjištěné době: I. 1) – obvinění: - D. G. , alias „T.“, od r. 2010 do svého zadržení dne 17. 7. 2013 (vyjma doby od 10. 1. 2013 do 30. 1. 2013 a od 3. 5. 2013 do 19. 6. 2013), - Z. S. alias „T.“, od podzimu r. 2012 do svého zadržení dne 16. 4. 2013 (vyjma doby od 12. 10. 2012 do 24. 10. 2012 a od 5. 11. 2012 do 24. 3. 2013) a - M. D. alias „M.“ nejméně od 1. 6. 2013 do svého zadržení dne 17. 7. 2013, za účelem získání finančního prospěchu bez příslušného oprávnění přechovávali, prodávali a distribuovali drogu heroin, a to tak, že obž. G. dojednával telefonicky s konkrétními odběrateli a konzumenty drog jednotlivé předávky heroinu na území hl. m. Prahy, včetně jejich množství a ceny a poté samotnou předávku a prodej heroinu realizoval prostřednictvím dalších osob a distributorů, mj. i prostřednictvím obž. S. a obž. D., kteří mu finanční prostředky získané prodejem heroinu odevzdávali, a on je následně sám finančně odměňoval, přičemž během výše uvedeného období domluvil obž. G. dodávku a droga heroin byla následně předána nejméně níže uvedeným odběratelům a konzumentům: - A. P., v přesněji nezjištěné době v celkovém množství minimálně 30 g, přičemž do 16. 4. 2013 prodej heroinu nejméně ve třech případech v množství cca 3 g realizoval obž. S., v období od počátku června 2013 do 17. 7. 2013 realizoval prodej minimálně 20 g obž. D., - J. P. (utajený svědek dle §55 odst. 2 tr. ř.), v přesněji nezjištěné době po dobu nejméně dvou let v celkovém množství minimálně 730 g, přičemž na podzim 2012 předávku nejméně 60 g heroinu realizoval obž. S., - M. M., a to nejméně ve dvou případech v celkovém množství 0,6 g, když drogu distribuovali neztotožnění prodejci, - J. S., a to v době od podzimu 2011 do 16. 7. 2013, v celkovém množství nejméně 100 g, přičemž minimálně 10 g na podzim roku 2012 a na jaře roku 2013 prodal obž. S. a minimálně 35 g prodal do svého zadržení obž. D., - F. K., a P. Š., a to v přesněji nezjištěné nejpozději do 16. 4. 2014 v celkovém množství minimálně 10 g, přičemž prodej realizoval obž. S., a to i dne 16. 4. 2013, kdy v P., na zastávce MHD S., prodal drogu v množství 0,5 g za 400 Kč F. K., který se o ní rozdělil s P. Š., jenž téhož dne po požití drogy v kombinaci s alkoholem zemřel, - S. Z., minimálně dne 16. 4. 2013 v množství 1 g, když prodej realizoval obž. S., - M. B. (dříve veden jako utajený svědek R. F. dle §55 odst. 2 tr. ř.) po dobu nejméně jednoho roku v celkovém množství minimálně 365 g, přičemž na podzim r. 2012 a poté nejpozději do dne 16. 4. 2013 prodej nejméně 90 g heroinu realizoval obž. S., a v období 1 měsíce od června 2013 do 17. 7. 2013 prodej nejméně 30 g realizoval obž. D., - K. B., po dobu nejméně jednoho roku před 17. 7. 2013, v celkovém množství nejméně 1.000 g, přičemž v zimě roku 2012 a v dubnu 2013 realizoval prodej minimálně 60 g drogy obž. S. a v období jednoho týdne před 17. 7. 2013 prodej minimálně 7 g realizoval obž. D., - M. B., od listopadu 2012 do 17. 7. 2013, v celkovém množství nejméně 400 g, přičemž v období přibližně 3 týdnů v zimě roku 2013 do 16. 4. 2013 realizoval prodej nejméně 30 g drogy obž. S., a od počátku června do 17. 7. 2013 v množství nejméně 10 g obž. D., - V. J., od listopadu 2012 do 17. 7. 2013 celkem nejméně 210 g, přičemž v období zhruba měsíce před 16. 4. 2013 prodej heroinu v množství nejméně 30 g realizoval obž. S. a poté rovněž v množství nejméně 30 g realizoval prodej obž. D., - S. E., v množství nejméně 120 g, a to v přesně nezjištěné době dvou měsíců do prosince 2011, když samotný prodej drogy realizovali neznámí prodejci, v jednom případě jí pak prodal 0,5 g heroinu sám obž. G., - P. S., v množství nejméně 100 g od března 2013 do 17. 7. 2013, přičemž v období minimálně 1 měsíce prodej v množství minimálně 30 g realizoval obž. S., a v období měsíce června a července 2013 nejpozději do 17. 7. 2013 prodej v množství minimálně 6 g realizoval obž. D., - R. W., v celkovém množství minimálně 200 g, a to v přesněji nezjištěné době nejméně 3 měsíců do 17. 7. 2013, přičemž v období od června 2013 do 17. 7. 2013 prodej minimálně 100 g realizoval obž. D., - L. K., v celkovém množství nejméně 12,5 g, přičemž prodej realizoval obž. D., - L. Č., celkem nejméně 2,5 g heroinu, když prodej drogy vždy realizoval obž. S., - J. R., a to nejméně ve dvou případech, vždy v množství nejméně 0,5 g, tedy celkem nejméně 1 g, když prodej drogy realizovali nezjištění prodejci, - J. L., nejméně 0,9 g heroinu, kdy v obou případech prodej drogy realizoval obž. S., avšak ve třetím případě dne 16. 4. 2013 z důvodu zatčení obž. S. k předávce drogy nedošlo, 2 ) obviněný D. G. od přesně nezjištěné doby, nejméně však dne 17. 7. 2013 v 15:15 hod., v bytě č. ... na adrese P., P., neoprávněně pro jiného přechovával heroin v celkovém množství 93,79 g netto s koncentrací od 6,1 do 6,8 % base, tedy 6,27 heroinu base, kdy takto obviněný G. zprostředkoval či distribuoval celkem nejméně 3.283,5 g heroinu a za tímto účelem dále přechovával 93,79 g heroinu, obviněný S. distribuoval celkem nejméně 327,4 g heroinu a obviněný D. distribuoval nejméně 315.5 g heroinu a za tímto účelem dále přechovával 6,402 g heroinu, přičemž diacetylmorfin coby účinná látka heroinu je jako látka omamná uvedena v Seznamu č. 3 přílohy č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 a zařazena do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené pod č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb. 5. Tímtéž rozsudkem soud druhého stupně rovněž nově rozhodl o vině i trestech ohledně obviněných Z. S. a M. D. II. 6. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci své dovolací argumentace k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný s odkazem na ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. a §12 odst. 10 tr. ř. namítá, že měl mít obhájce již v přípravném řízení, přičemž dovozuje, že přípravné řízení počíná již od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení či od provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů. Uvádí, že v projednávané věci byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení sepsán dne 16. 4. 2013 a jeho trestní stíhání pak bylo zahájeno podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesením policejního orgánu ze dne 17. 7. 2013. Domovní prohlídka provedená v bytě č. ... na adrese P., P. dne 17. 7. 2013 z důvodu podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. ve spojení s §160 odst. 4 tr. ř. konána jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Ze skutečnosti, že v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 7. 2013, které mu bylo doručeno až dne 18. 7. 2013, není zmínka o domovní prohlídce a věcech při ní zajištěných, obviněný dovozuje, že o zahájení trestního stíhání bylo rozhodnuto ještě před jejím provedením. Konstatuje, že doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osobě před provedením domovní prohlídky přitom nic nebránilo, neboť v den provedení domovní prohlídky byl již zadržen. Domnívá se tedy, že za situace, kdy neměl obhájce, ačkoli ho mít musel, když vzhledem k právní kvalifikaci uvedené v předmětném usnesení se jednalo o případ nutné obhajoby, byla domovní prohlídka nezákonná a došlo též k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvádí, že ačkoliv byl pod bodem I./1) napadeného rozsudku uznán vinným spácháním dílčích útoků spočívajících v přechovávání, prodeji a distribuci drogy heroin v přesně nezjištěné době od roku 2010 do svého zadržení dne 17. 7. 2013, vyjma doby od 10. 1. 2013 do 30. 1. 2013 a od 3. 5. 2013 do 19. 6. 2013, odvolací soud, který při zjišťování množství drogy prodané jednotlivým konzumentům vycházel z údajů o jejich denní spotřebě a době, po níž od něj drogu odebírali, nezohlednil, že z doby páchání trestné činnosti byla tato dvě období v celkové délce 67 dnů vyjmuta, což mělo vliv na výpočet množství distribuovaného heroinu. Přitom v případě svědků P., S., B., B., B. a J. se jednalo o 67 g drogy u každého z nich, jejíž prodej spadal do vyjmutého období; v případě svědků S. a W. šlo o 47 g u každého z nich a v případě svědkyně P. cca o 15 g drogy. Namítá, že za situace, kdy skutková zjištění o množství distribuované drogy a době, v níž jeho jednání nebylo posouzeno, jako trestný čin jsou v rozporu s provedenými důkazy, došlo mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy k extrémnímu rozporu, z čehož dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Pokud jde o posouzení rozsahu páchání trestné činnosti, obviněný předkládá vlastní rozbor vztahu mezi celkovým množstvím substance obsahující účinnou omamnou látku a nejmenším požadovaným množstvím této účinné látky, přičemž dospívá k závěru, že jestliže základním kritériem pro posouzení znaku „rozsahu páchání trestné činnosti“ má být množství účinné látky (drogy), pak pro poměr nejmenšího množství celkové substance (1,5 g) a účinné látky (0,2 g) vyžadovaného ustálenou judikaturou je pro naplnění znaku „množství větší než malé“ u heroinu stanovena nejmenší koncentrace (čistota) drogy 13,33 %. V návaznosti na to dovozuje, že pokud pro posouzení znaku „velkého rozsahu“ má právní význam obvyklá kvalita drogy, která byla předmětem distribuce, pak za situace, kdy tato ve zjištěných případech činila od 6,1 do 6,8 %, o obvyklou kvalitu drogy se nejednalo. Ze skutečnosti, že se soudy otázkou obvyklé kvality nezabývaly, a vycházely toliko z celkového množství směsi s obsahem drogy, dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 7. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu sice odpovídají, s těmito se však neztotožňuje. Zjevně neopodstatněné shledal námitky stran tvrzeného porušení práva na obhajobu spočívající v absenci obhájce u provádění domovní prohlídky, neboť z ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. vyplývající nutnost mít obhájce „již v přípravném řízení“, neznamená, že by měl být obhájce přítomen již u úkonů prověřování, tj. u úkonů prováděných ve stadiu před zahájením trestního stíhání, neboť obhájce je kvalifikovaným právním zástupcem obviněného, tj. osoby, které již bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (srov. §32 tr. ř.). V daném případě domovní prohlídka proběhla ještě předtím, než bylo obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno, a protože v okamžiku jejího provádění dovolatel v postavení obviněného ještě nebyl, z tohoto důvodu obhájce ani mít nemohl. Za tohoto stavu se podle státního zástupce obhájce nemohl účastnit domovní prohlídky provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon ještě před zahájením trestního stíhání a tudíž tento úkon tvrzenou vadou netrpí. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002 rovněž připomněl, že předmětnou námitku obviněný uplatňoval již při svém odvolání, přičemž se jí odvolací soud dostatečně zabýval, avšak neztotožnil se s ní. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., toliko za polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu státní zástupce označil námitku dovolatele stran zjištění celkového objemu heroinu, který měl v přisouzeném období distribuovat, neboť odvolací soud k prodlevám v činnosti obviněného přihlédl, a i na základě jeho námitek upravil skutkový děj v jeho prospěch. Za nedůvodný tak označil požadavek obviněného na další redukci množství distribuované drogy v jeho prospěch s odkazem na skutková zjištění soudů, přičemž neshledal v tomto směru namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Pokud ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že obviněný v žalovaném období distribuoval celkem 3.274 g heroinu, pak i po hypotetickém odečtení jím zpochybňovaného množství ve výši 511 g drogy by celkové distribuované množství činilo 2.763 g heroinu, kteréžto by přesto překračovalo relevantní judikaturou stanovenou hranici velkého rozsahu, jež činí 1.500 g substance obsahující účinnou látku diacetylmorfin. Nedůvodnou státní zástupce shledal rovněž námitku, v níž dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, že zjištěné množství jím distribuované drogy heroin nebylo možno podřadit pod pojem velkého rozsahu s ohledem na kvalitu jím distribuované substance. V tomto směru uvedl, že kvalitu u něj zajištěného heroinu, jehož parametry byly odborně zjištěny, dovolatel spekulativně vztahuje na celé jím distribuované množství drogy, třebaže převážná její většina zjištěna nebyla a nebylo tak možno ani stanovit její kvalitu. Dovodil tedy, že soudy ve smyslu judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 správně vycházely z celkového množství distribuované substance. Neztotožnil se ani s tím související dílčí námitkou obviněného, který ze vzájemného vztahu hodnoty substance a konkrétní účinné látky určující pro stanovení množství většího než malého účelově konstruuje minimální koncentraci heroinu pro to, aby bylo možno jej označit za drogu „v obvyklé kvalitě“, neboť nesprávně interpretuje vztah mezi oběma zmíněnými veličinami, kterýžto má význam pouze pro určení hraniční hodnoty množství většího než malého a tento vzájemný poměr v žádném případě procentuálně nevyjadřuje judikaturou předpokládanou tzv. obvyklou kvalitu substance. V tomto směru státní zástupce odkázal na výklad vzájemného vztahu těchto hodnot vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 811/2015. Pokud jde o určení tzv. obvyklé kvality, poukázal na relevantní analytická data Národní protidrogové centrály Policie České republiky, z nichž vyplývá, že běžná tzv. pouliční čistota heroinu běžně dosahuje pouze 5 %. Ze skutkových zjištění soudů nelze dovodit, že by dovolatelem distribuovaný heroin byl do té míry nekvalitní, že by takové „obvyklé“ kvality nedosahoval. Důvodně tak soudy dospěly k závěru, že se nejednalo o situaci, kdy distribuovaná látka neměla obvyklou kvalitu a správně aplikovaly tzv. kvantitativní kritéria pro určení rozsahu a učinily správný právní závěr o naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. G. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). 9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 10. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 11. Podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). 12. I když předmětný důvod dovolání dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 a č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002). 13. Obviněný D. G. v podrobnostech vytýká, že ačkoli u něj byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., a měl tedy mít již v přípravném řízení obhájce, došlo provedením domovní prohlídky, která byla uskutečněna jako neodkladný úkon bez přítomnosti jeho obhájce, k porušení jeho práva na obhajobu. Uvedené tvrzení obsahově uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo namítanou procesní vadou. 14. K uvedené problematice je dále zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) platí, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Právo na obhajobu je jedním z nejdůležitějších základních práv osoby, proti níž se trestní řízení vede. Součástí tohoto práva obviněného je zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení (srov. znění §33 odst. 1 věty třetí tr. ř.). Podle ustanovení §32 tr. ř. toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§160). Z ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. plyne, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§165 tr. ř.). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena . Ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. zakotvuje, že koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení. Podle §38 odst. 1 tr. ř. platí, že jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a 36a tr. ř.), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven . Podle §84 tr. ř. vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. Podle §160 odst. 1 tr. ř. věta první nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 nebo 3 nebo §159b odst. 1. Podle §160 odst. 2 tr. ř. věta první opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Podle §160 odst. 3 tr. ř. policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení. Podle §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Podle §165 odst. 2 tr. ř. věta první obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. 15. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v předmětné věci byl dne 16. 4. 2013, pod č. j. KRPA-150094-30/TČ-2013-000078, Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, služba kriminální policie a vyšetřování, odborem obecné kriminality, 8. oddělení, Praha, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. a dne 9. 7. 2013, pod č. j. KRPA-150094-169/TČ-2013-000078, byl státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze učiněn návrh k podání podnětu na vydání příkazu k domovní prohlídce podle §83 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s tím, aby tato byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon (č. l. 247 -248 spisu). K návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 KZV 140/2013, na vydání příkazu k domovní prohlídce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, z něhož byl obviněn Z. S., nařídil dne 15. 7. 2013, pod sp. zn. 1 Nt 525/2013, soudce Obvodního soudu pro Prahu 10, podle §83 odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. domovní prohlídku v bytě č. ... a prostorách k němu přináležejícím, v přízemí, ul. P., P., který užíval v dané době D. G. s dalšími osobami. Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce se podává, že „na uvedené adrese se zdržuje podezřelý D. G., kdy současně v tomto bytě skladuje a jinak upravuje omamné a psychotropní látky, které pak předává svým spolupachatelům, kteří je dále distribuují dalším osobám. Existuje tedy důvodné podezření, že se v uvedeném bytě nachází věci potřebné k výrobě i úpravě omamných a psychotropních látek a jedů nebo případně i samotné omamné a psychotropní látky a dále mobilní telefony a SIM karty, pomocí kterých se na trestné činnosti domlouvají a užívají je k této trestné činnosti. Protože zajištění výše uvedených věcí může mít zásadní význam pro objasnění věci, jeví se z tohoto důvodu provedení tohoto úkonu zásadně neodkladným a neopakovatelným“ (č. l. 251 – 252 spisu). Průběh domovní prohlídky konané dne 17. 7. 2013 v době od 15.15 hod. do 18,30 hod. vyplývá z protokolu o jejím provedení (č. l. 253 – 260 spisu). Jak se ze spisového materiálu dále podává, D. G. byl podle §76 odst. 1 tr. ř. po předchozím písemném souhlasu Městského státního zástupce ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 1 KZV 140/2013, dne 17. 7. 2013 ve 13.55 hod. zadržen příslušníky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, služba kriminální policie a vyšetřování, odborem obecné kriminality, 8. oddělení, Praha, jak vyplývá z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 17. 7. 2013, č. j. KRPA-150094-207/TČ-2013-000078. (č. l. 234 – 236 spisu). Téhož dne v době od 21:56 hodin do 23:24 hodin byl uskutečněn ve smyslu §76 odst. 3 tr. ř. jeho výslech jako osoby podezřelé ze spáchání zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (č. l. 240 – 243 spisu). Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, služba kriminální policie a vyšetřování, odborem obecné kriminality, 8. oddělení, Praha, ze dne 17. 7. 2013, č. j. KRPA-150094-188/TČ-2013-000078, které nabylo právní moci dne 20. 8. 2013, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného D. G. pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zčásti spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s již obviněným Z. S. (č. l. 32 - 35 spisu). Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, služba kriminální policie a vyšetřování, odborem obecné kriminality, 8. oddělení, Praha ze dne 17. 7. 2013, č. j. KRPA-150094-188/TČ-2013-000078, které nabylo právní moci dne 20. 8. 2013, bylo podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. dále zahájeno trestní stíhání obviněného pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zčásti samostatně obviněným (č. l. 37 – 39 spisu). Předmětná usnesení obviněný D. G. osobně převzal dne 18. 7. 2013 na počátku jeho prvního výslechu, jak vyplývá z protokolu o jeho konání z téhož dne (č. l. 284 - 289 spisu). Tomuto pak byl přítomen i obhájce obviněného Mgr. Vít Brožek, i. s. JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., který mu byl ustanoven opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 1 Nt 1094/2013, z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. vzhledem k tomu, že svého práva obhájce si zvolit obviněný nevyužil (č. l. 107 spisu). 16. V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska a procesní postup v posuzované věci Nejvyšší soud konstatuje, že není sporu o tom, že u obviněného D. G. byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 tr. ř., neboť se konalo řízení o trestném činu, na který trestní zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšovala pět let. Má-li se však za to, že toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání a byl mu doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání (§32 tr. ř.), přičemž zákon určuje, že se tak musí stát nejpozději na počátku prvního výslechu (§160 odst. 2 tr. ř.), pak bylo-li trestní stíhání obviněného výše citovanými usneseními zahájeno dne 17. 7. 2013, která osobně převzal až dne 18. 7. 2013, na počátku svého prvního výslechu, v době konání domovní prohlídky dne 17. 7. 2013, která jako neodkladný úkon proběhla ještě předtím, než mu usnesení o zahájení trestního stíhání byla doručena, se v postavení obviněného evidentně ještě nenacházel. Z tohoto důvodu ani nemohl mít obhájce, který mu byl ustanoven z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 až dne 18. 7. 2013, sp. zn. 1 Nt 1094/2013, vzhledem k tomu, že svého práva obhájce si zvolit nevyužil, když ve svém prohlášení učiněném před započetím domovní prohlídky dne 17. 7. 2013 do protokolu o jejím provedení uvedl, že: „ Obhájce si pro tuto chvíli nevolím, po skončení domovní prohlídky bych Vás ale požádal o kontaktování mého otce, telefonní číslo na něj mám uložené v telefonu, on mi nějakého obhájce jak předpokládám, zkusí obstarat, nebo si prostě počkám na toho, kdo mi bude přidělen od státu “ (č. l. 254 spisu). Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, pak je-li obhájce oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání ( §165 odst. 2 tr. ř. věta první), nemohl se za tohoto stavu účastnit domovní prohlídky provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon ještě předtím, nežli bylo trestní stíhání dovolatele zahájeno . Nejvyšší soud zdůrazňuje , že nutnost mít obhájce „již v přípravném řízení“, neznamená, že by měl být obhájce přítomen (nejedná-li se o mladistvého) již u úkonů prověřování, tj. u úkonů prováděných ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tvrzenou vadou spočívající v absenci obhájce u provádění domovní prohlídky tento úkon netrpí a vzhledem k procesním a časovým souvislostem ani trpět nemohl. Proto také nedošlo ani k porušení práva obviněného na obhajobu. Nejvyšší soud dovolací námitku opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. shledal zjevně neopodstatněnou. 17. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298. IV. 18. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti hodnocení důkazů a rozsahu dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána, že odvolací soud mylně vyhodnotil celkové množství heroinu, s nímž bylo reálně nakládáno, pokud zpochybňuje závěry odborného posouzení kvality zajištěného heroinu), a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že se soudy nezabývaly otázkou obvyklé kvality drogy, že nezjišťovaly množství účinné látky v distribuovaném heroinu, ale vycházely toliko z celkového množství směsi s obsahem drogy), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou ve věci činných soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti v uvedeném rozsahu nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 19. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. 20. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení skutku spočívající v tvrzení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřuje ve skutečnosti, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. 21. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu. 22. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud sjednotil výklad zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem pro stanovení příslušných rozsahů uvedených v této skutkové podstatě je určitý násobek množství omamné či psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády – k tomu též níže uvedený výklad). Přiměřeným násobkem „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení pojmů „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ je pak považován vždy desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. 23. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. se u heroinu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy heroin, který musí obsahovat nejméně 0,2g účinné psychotropní látky diacetylmorfin či 0,22 gramů solí hydrochloridu a znak „velký rozsah“ je dán hranicí 1 500 gramů drogy heroin při obsahu alespoň 200 gramů účinné látky diacetylmorfin či 220 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu. Z tohoto množství drogy lze vycházet i za situace, že v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, pozbývá dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů (tj. dnem 23. 8. 2013) platnosti §2 a příloha č. 2 již citovaného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. 24. Nejen však hledisko množství drogy je rozhodující, aby byl zákonný znak „velkého rozsahu“ naplněn. K naplnění tohoto znaku lze dospět také v případech, kdy množství drogy nedosáhlo požadované hranice stanovené pro určité množství účinné látky v droze. V případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. V úvahu přichází také se zabývat dalšími okolnostmi a k tomu se zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ostatně vyjadřuje tak, že „Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž dále nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal atd.), protože samotný trestní zákoník rozlišuje mezi pojmy „rozsah“ a „množství“ [viz §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku na straně jedné a §283 odst. 2 písm. d), §284 odst. 1, 2 tr. zákoníku na straně druhé]. Proto v konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému výše uvedenému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, třebaže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.“ 25. Jak totiž vyplývá z dosavadní a nadále použitelné judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.), závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu, ve značném rozsahu nebo ve velkém rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Tímto odpovídajícím odstupem je dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání tohoto činu, a tím i jeho závažnost. V tomto ohledu je shora uvedené rozhodnutí podporováno dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu uveřejněném pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr., z něhož rovněž vyplývá, že na naplnění určitého rozsahu trestného činu (většího, značného, velkého) bude možné usuzovat nejen z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky (resp. přípravku je obsahujícího nebo prekursoru), ale i z dalších okolností, například z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, z délky doby, po niž pachatel neoprávněně nakládal s uvedenými látkami, případně z okruhu osob, pro které byly tyto látky určeny, z intenzity újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů vyrobených či distribuovaných drog, případně též z jiných skutečností. 26. Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně, ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný D. G. dopustil výše blíže popsaného protiprávního jednání spočívajícího v tom, že od roku 2010 do svého zadržení dne 17. 7. 2013 (vyjma doby od 10. 1. 2013 do 30. 1. 2013 a od 3. 5. 2013 do 19. 6. 2013) společně s obviněnými Z. S. a M. D., za účelem získání finančního prospěchu bez příslušného oprávnění přechovávali, prodávali a distribuovali drogu heroin, a to tak, že obviněný D. G. dojednával telefonicky s konkrétními odběrateli a konzumenty drog jednotlivé předávky heroinu na území hl. m. Prahy, včetně jejich množství a ceny a poté samotnou předávku a prodej heroinu realizoval prostřednictvím dalších osob a distributorů, mj. i prostřednictvím obviněných Z. S. a M. D., kteří mu finanční prostředky získané prodejem heroinu odevzdávali, a on je následně sám finančně odměňoval, přičemž během výše uvedeného období domluvil dodávku a droga heroin byla následně předána v napadeném rozsudku blíže specifikovaným odběratelům a konzumentům. Takto obviněný D. G. neoprávněně zprostředkoval, prodal a pro jiného přechovával omamnou látku, čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu, neboť zprostředkoval či distribuoval celkem nejméně 3.283,5 g heroinu, a dále od přesně nezjištěné doby, nejméně však dne 17. 7. 2013 v 15:15 hod., v bytě č. ... na adrese P., P., neoprávněně pro jiného přechovával heroin v celkovém množství 93,79 g netto s koncentrací od 6,1 do 6,8 % base, tedy 6,27 heroinu base. Ve velmi krátké době tak redistribuoval a pro jiného přechovával více než dvojnásobné množství heroinu, nežli by postačovalo k právní kvalifikaci jeho jednání ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž o obvyklé kvalitě jím distribuovaného heroinu nevznikly žádné pochybnosti (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a ostatně i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). 27. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů, z nichž vyplývá, že obviněný D. G., který je považován za hlavního pachatele posuzované trestné činnosti a je u něj též shledáván největší rozsah a závažnost trestné činnosti, je z této spolehlivě usvědčován zejména výpověďmi spoluobviněných Z. S. a M. D. Soudy rovněž vycházely z výpovědí svědků - odběratelů drog (kupř. J. P., J. S., F. K., S. Z., M. B., K. B., M. B., V. J., S. E., P. S., R. W., L. K., L. Č., J. R., J. L.) , kteří zejména popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněnými setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od nich heroin získali. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Soud druhého stupně se zabýval i důvodností námitek dovolatele, jimiž zpochybňuje naplnění hranice „velkého rozsahu“drogy heroin tvrzením, že se soud nevypořádal s otázkou celkového množství drogy, kterou měl v žalovaném období distribuovat. Je třeba zdůraznit, že v tomto směru odvolací soud po doplnění dokazování ve veřejném zasedání k přetržkám v trestné činnosti obviněného v období od 10. 1. 2013 do 30. 1. 2013 a od 3. 5. 2013 do 19. 6. 2013 v trvání 67 dnů přihlédl, a v tomto směru upravil celkový rozsah jeho protiprávního jednání včetně množství distribuované drogy v jeho prospěch tak, že toto období vyjmul a od celkového množství drogy zpochybňované množství ve výši 511 gramů odečetl. Jen pro úplnost nicméně nutno dodat, že i v případě akceptace obviněným vznesených námitek, kterými se v podstatě domáhá další úpravy ve svůj prospěch, by celkové distribuované množství činilo 2 763 gramů heroinu, kteréžto by přesto překračovalo relevantní judikaturou stanovenou hranici velkého rozsahu, jež činí 1 500 gramů substance obsahující účinnou látku diacetylmorfin. Zjištění množství drogy, na jejíž distribuci se obviněný podílel, či kterou za tímto účelem přechovával, lze rovněž dovodit ze záznamů o odposleších telekomunikačního provozu a z SMS zpráv probíhajících mezi obviněným a jednotlivými spoluobviněnými a svědky, jakož i z protokolu o domovní prohlídce ze dne 17. 7. 2013 provedené v bytě č. ... a prostorách k němu přináležejících, v přízemí, na ulici P., P., užívaném obviněným D. G., včetně pořízené fotodokumentace. Rovněž s výhradami dovolatele stran kvantitativních a kvalitativních hledisek při posuzování otázky, zda se jedná o drogu, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Důvodnost tak nelze přiznat námitce, že množství drogy heroin, na jejíž distribuci se podílel, nebylo možno podřadit pod pojem velkého rozsahu s ohledem na její kvalitu, neboť ze skutkových zjištění soudů skutečnost, že by heroin zajištěný při domovní prohlídce, jehož parametry byly odborně zjištěny, nedosahoval „obvyklé kvality“, nevyplývá. Oba ve věci činné soudy se námitkami stran zjištění množství a kvality heroinu zajištěného u obviněného D. G. v rámci domovní prohlídky velmi podrobně zabývaly, přičemž v tomto směru odkázaly jednak na výsledky znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, tak i na odborná vyjádření z příslušných odvětví, jež byla ve věci vypracována Kriminalistickým ústavem Policie České republiky Praha, konkrétně z odvětví kriminalistiky, oboru chemie, daktyloskopie a genetiky. Ke kvalitě a účinkům distribuované omamné látky se rovněž vyjadřovali i někteří ze svědků - uživatelů drog, kteří heroin od obviněných opakovaně nakupovali. V tomto ohledu lze poukázat zejména na výpověď svědka F. K., který jako zkušený uživatel drog ohodnotil kvalitu heroinu jako „hodně silný“, což lze nakonec usoudit i z toho, že po jeho aplikaci došlo k úmrtí jeho známého - taktéž uživatele drog P. Š. 28. Ani s námitkou obviněného, pokud ze zajištěného množství heroinu ve vztahu k množství účinné látky konstruuje jako minimální pro stanovení množství většího než malého koncentraci heroinu 13,33 %, aby bylo možno jej označit za drogu „v obvyklé kvalitě“, namísto koncentrace u něj zajištěné drogy v rozmezí od 6,1 % do 6,8%, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Lze připomenout, že z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. 7. 2013, a z jeho podnětu vycházejícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. jasně vyplývá, že právní praxe musí přihlížet k oběma hlediskům, a to jak kvantitativnímu, tak kvalitativnímu. Vyhodnocení obou hodnot pak má napomoci hodnotová tabulka, přiložená k tomuto stanovisku. Ta obsahuje v posledním sloupci vpravo nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, které musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ dané drogy. V tomto směru lze také odkázat na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 811/2015, řešící výklad vzájemného vztahu hodnot uvedených ve třetím a pátém sloupci přílohové tabulky ke stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Ve třetím sloupci této tabulky je uvedeno, jaké množství se považuje za „množství větší než malé“ (v případě heroinu je to více než 1,5 g) a v pátém sloupci se uvádí nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat materie, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „větší než malé“. V případě heroinu je to 0,2 g báze. Význam pátého sloupce z tohoto pohledu spočívá v tom, že množství uvedené ve třetím sloupci, tj. víc než 1,5 g (až do 15 g) se považuje „množství větší než malé“ pouze za předpokladu, že obsahuje nejméně 0,2 g diacetylmorfinu coby účinné látky heroinu. 29. Nejvyšší soud ve shodě s argumentací státního zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného konstatuje, že obviněný toliko nesprávně interpretuje vztah mezi oběma zmíněnými veličinami, kterýžto má význam pro určení hraniční hodnoty množství většího než malého a tento vzájemný poměr zásadně procentuálně nevyjadřuje judikaturou předpokládanou tzv. obvyklou kvalitu substance . Navíc v posuzované věci převážná část obviněným distribuované drogy nebyla k dispozici (byla zřejmě spotřebována jednotlivými odběrateli), přičemž o její kvalitě (či dokonce vysoké kvalitě – viz výpověď svědka K.) nevznikly žádné pochybnosti. Pokud jde o určení tzv. obvyklé kvality heroinu, z relevantních analytických dat Národní protidrogové centrály Policie ČR, vyplývá, že běžná tzv. pouliční čistota heroinu běžně dosahuje pouze 5 %. 30. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. 31. S poukazem na výše citovaná judikaturní východiska (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) tak lze konstatovat, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ daného trestného činu soudy obou stupňů nijak nepochybily, pokud dospěly k závěru, že se nejednalo o situaci, kdy distribuovaná látka neměla obvyklou kvalitu a zcela správně tak aplikovaly tzv. kvantitativní kritéria při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, přičemž právní kvalifikace ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je opodstatněna nejen celkovým množstvím drogy, kterou obviněný redistribuoval či přechovával, ale též např. počtem odběratelů, dobou, po níž byla trestná činnost páchána, intenzitou újmy, jež po aplikaci drogy nastala zejména u P. Š., jakož i pácháním činu různými alternativními formami (distribuce, přechovávání). Napadený rozsudek tedy netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku pod body I./1) a 3), přičemž správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. 32. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. 33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného D. G., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. září 2016 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu