ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.137.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 137/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. H. , zastoupeného Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 479/31, proti žalované TENERGO Brno, a.s. se sídlem v Brně, Křenová č. 71, IČO 26219417, zastoupené JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 7, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 29/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. května 2015 č.j. 15 Co 142/2015-61, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. ledna 2015 č.j. 38 C 29/2013-56 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19.3.2013 domáhal po žalované zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že má v této výši právo na "manažerskou odměnu", kterou je žalovaná zavázána vyplatit, protože byl dne 19.12.2012 odvolán z funkce předsedy jejího představenstva a generálního ředitele. Právo žalobce na zaplacení "manažerské odměny" vyplývá z ustanovení čl. II. odst. 4 manažerské smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 1.4.2011 a podle níž právo na "manažerskou odměnu" vzniká, jestliže žalobce byl odvolán z funkce generálního ředitele žalované bez udání důvodu. Odměna se stala splatnou v "následujícím výplatním termínu", který byl u žalované stanoven na den 15.1.2013.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 21.1.2015 č.j. 38 C 29/2013-56 řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu přerušil "do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013". Poté, co se dozvěděl, že u Městského soudu v Brně probíhá pod sp. zn. 13 C 28/2013 řízení, ve kterém se žalobce domáhá proti žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu dala žalovaná dopisem ze dne 28.1.2013 pro porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, dospěl soud prvního stupně k závěru, že pro rozhodnutí v projednávané věci je významný výsledek tohoto jiného řízení, neboť podle manažerské smlouvy ze dne 1.4.2011 nevzniká právo na "manažerskou odměnu", došlo-li ze strany zaměstnavatelky "oprávněně ke zrušení pracovního poměru žalobce pro porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem".
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.5.2015 č.j. 15 Co 142/2015-61 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a dodal, že platnost či neplatnost rozvázání pracovního poměru je možno řešit jen žalobou podanou podle ustanovení §72 zákoníku práce. Řízení v projednávané věci proto muselo být přerušeno až do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013, aniž by tu bylo významné, že uvedené řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.1.2013 již dříve bylo rovněž přerušeno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že je nepřípustné, aby řízení v projednávané věci bylo přerušeno do skončení jiného řízení (vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013), které bylo rovněž přerušeno do skončení řízení v projednávané věci, a dovozuje, že "takovým vzájemným přerušením dochází k porušení práva žalobce na projednání jeho věci před soudem". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné posouzení otázky, zda je možné (přípustné) přerušit řízení do pravomocného skončení jiného řízení, které však již bylo (dříve) rovněž přerušeno, a to právě až do pravomocného skončení nyní (posléze) přerušovaného řízení. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla dovolacím soudem v úplnosti vyřešena, je dovolání žalobce podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné.
Podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) části věty před středníkem o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
V projednávané věci vyšlo najevo, že řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013 bylo (v době vydání napadeného usnesení odvolacího soudu) pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9.4.2015 č.j. 13 C 28/2013-104 přerušeno až do právní moci rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 38 C 29/2013; k přerušení řízení tedy došlo poté, co bylo rozhodnuto o přerušení řízení v projednávané věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 21.1.2015 č.j. 38 C 29/2013-56, avšak dříve, než bylo o přerušení řízení rozhodnuto napadeným usnesením odvolacího soudu. Odvolací soud při vydání napadeného usnesení věděl o přerušení řízení provedeným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9.4.2015 č.j. 13 C 28/2013-104, avšak nepovažoval tuto skutečnost za významnou; dovodil, že řízení o zaplacení "manažerské odměny" žalobci muselo být přerušeno, neboť nebylo možné si v něm jako předběžnou otázku posoudit, zda okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ze strany žalované bylo po právu, když pro případ platného okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného by žalobce neměl právo na zaplacení "manažerské odměny", a že tuto otázku je možné řešit pouze v již zahájeném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.
Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že neplatnost rozvázání pracovního poměru (samozřejmě také okamžitého zrušení pracovního poměru) lze soudním rozhodnutím určit jen v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení §72 zákoníku práce, že v jiném řízení soud není oprávněn řešit neplatnost rozvázání pracovního poměru, a to ani jako otázku předběžnou, a že, nebyla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení §72 zákoníku práce, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, popřípadě v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2001 sp. zn. 21 Cdo 2208/2000). Nemá-li žalobce v projednávané věci mít právo na "manažerskou odměnu" tehdy, jestliže žalovaná s ním rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením, je vyloučeno, aby soudy v řízení o projednávané věci řešily (jako předběžnou otázku) to, zda okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 28.1.2013 je neplatným právním úkonem. Za tohoto stavu by byly splněny předpoklady pro přerušení řízení v projednávané věci, nikoliv však podle ustanovení §109 odst.2 písm.c) o.s.ř. (jak to učinily soudy), ale podle ustanovení §109 odst.1 písm.b) o.s.ř.
Skutečnost, že řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013, jehož předmětem je určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.1.2013, bylo ještě před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu pravomocně přerušeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9.4.2015 č.j. 13 C 28/2013-104 "až do pravomocného skončení věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 38 C 29/2013", tu však není - jak se chybně domnívá odvolací soud - bez významu. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013 totiž za této situace (v přerušeném řízení - jak vyplývá z ustanovení §111 odst.1 o.s.ř. - se nekonají jednání a neběží lhůty) nelze (dokud stav přerušení řízení trvá) rozhodnout o žalobě o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.1.2013, a tedy ani určit neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru; není tedy možné ani učinit - z pohledu ustanovení §109 odst.2 písm.c) o.s.ř. - závěr, že by tu probíhalo řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v projednávané věci. Nejvyšší soud proto dovodil, že řízení není přípustné přerušit podle ustanovení §109 odst.2 písm.c) o.s.ř. tehdy, bylo-li jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, již přerušeno do skončení řízení, o jehož přerušení nyní jde; jinak - jak správně uvádí dovolatel - by došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva domáhat se projednání a rozhodnutí věci před soudem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z uvedeného současně vyplývá též to, že v projednávané věci - nebude-li v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 28/2013 pokračováno - budou soudy muset při svém rozhodování o věci samé vycházet z toho, že neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 28.1.2013 nebyla určena pravomocným soudním rozhodnutím a že je platným právním úkonem, na jehož základě skončil pracovní poměr účastníků.
Protože usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem, protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR napadené usnesení podle ustanovení §243e odst.1 o.s.ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; proto bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o.s.ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu