ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.622.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 622/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. M., zastoupeného opatrovníkem pro toto řízení JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku II, Havlíčkova 584, právně zastoupeného JUDr. Zitou Chvojanovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Na Sekyře 164, a opatrovníkem Obcí Řevničov, proti žalovaným: 1) A. K., zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, a 2) J. V., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 184/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 24 Co 219/2015-572, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 C 184/2009-451, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované 1) ke stavební parcele č. 52/1, jejíž součástí je dům č. p. a ke stavební parcele č. 52/2, jejíž součástí je zemědělská stavba bez č. p./č. e., vše v katastrálním území a obci Ř., zapsaných na LV č. 1404 (výrok I.). Uvedené nemovitosti soud přikázal do výlučného vlastnictví žalované 1) - (výrok II.). Žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku 562 114,66 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům v katastrálním území a obci Ř., a to k parc. č. 292, 295, 646, 647/2, 955/2, 955/6, 1361/3, 1938, 2580/2, 2580/14, 3500 a 3733/10, zapsaných na LV č. 78 (výrok IV.), a k pozemku parc. č. 401/17 v katastrálním území a obci K., zapsaném na LV č. 402 (výrok V.). Pozemky v katastrálním území Ř. uvedené ve výroku IV. a pozemek v katastrálním území K. uvedený ve výroku V. soud přikázal do podílového spoluvlastnictví žalované 1) a žalované 2), a to každé podíl ideální jedné poloviny (výrok VI. a VII.). Žalované 1) uložil zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 54 856 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok VIII.). Žalované 2) J. V. uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 54 856 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IX.). Uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu 30 440 Kč a žalované 1) ve výši 195 439 Kč (výroky X. a XI.). Rozhodl také, že žalobce a žalovaná 2) vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalované 2) rozsudkem ze dne 27. 8. 2015, č. j. 24 Co 219/2015-572, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VI. až IX. změnil výrokem pod bodem I. tak, že pozemky v katastrálním území a obci Ř. parc. č. 292, 295, 646, 647/2, 955/2, 955/6 a pozemek parc. č. 401/17 v katastrálním území a obci K. přikázal do výlučného vlastnictví žalované 1). Pozemky v katastrálním území a obci Ř. parc. č. 1361/3, 1938, 2580/2, 2580/14, 3500 a 3733/10 přikázal do výlučného vlastnictví žalované 2). Žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 59 591,33 Kč a žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 50 121,33 Kč. Žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalované 2) na vyrovnání jejího podílu 9 470 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil ve výrocích I. až V. (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok III.). Žalobci a žalovaným 1) a 2) uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu každý 10 147 Kč (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného i procesního práva odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Z oznámení obce Ř. ze 4. 5. 2016 se podává, že obec byla ustanovena opatrovníkem žalobce pro kolizi zájmů všech rodinných příslušníků a že přebírá agendu a správu nad majetkem žalobce. Obec sděluje, že žalobce je ve složité zdravotní situaci a delší dobu není schopen rozpoznat důsledky svého chování a takových úkonů, jako je dovolání, natož aby spravoval majetek vyžadující zásadní stavební úpravy a rekonstrukce.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2013, a řadu dalších rozhodnutí). Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
V dané věci dovolatel nijak nevymezil rozhodnutí, od něhož se měl odvolací soud odchýlit; dovolací soud naopak konstatuje, že odvolací soud se od jeho judikatury nijak neodchýlil. Není tu nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání. Proto lze jen na okraj podotknout, že odvolací soud se zdravotním stavem dovolatele zabýval a zvažoval, jaká varianta vypořádání je pro dovolatele výhodnější (viz str. 11 rozsudku), a svou úvahu též řádně odůvodnil. Zástupce dovolatele sice nastiňuje jiný možný způsob vypořádání, nicméně neuvádí nic, co by v této souvislosti mohlo založit přípustnost dovolání. Lze též poukázat na to, že podle konstantní judikatury platí: „V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené“. Úvaha, že pro dovolatele je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a také ke stavu nemovitosti, vyžadující rekonstrukci, výhodnější obdržet peníze, není zjevně nepřiměřená; ty totiž bude potřebovat k zajištění svých potřeb spíše, než dům neumožňující bez nákladné rekonstrukce bydlení, „byť samozřejmě platí, že z nabývání vlastnictví jej jeho zdravotní stav … nevylučuje“.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se nijak neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud proto jen podotýká, že o nákladech řízení rozhodl podle §150 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu