ECLI:CZ:NS:2016:22.ND.328.2016.1
sp. zn. 22 Nd 328/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci péče o nezletilého M. P. , zastoupeného opatrovníkem Úřadem městské části Prahy 3, se sídlem v Praze 3, Seifertova 559/51, syna matky J. B. , zastoupené obecným zmocněncem Ing. Mgr. J. Š. a otce M. P. , zastoupeného JUDr. Danou Novákovou, advokátkou se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 2229/54, o změnu výchovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 10 P 54/2014, o návrhu otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 10 P 54/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou.
Odůvodnění:
V řízení o úpravu práv a povinností k nezletilému podal otec návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil tím, že se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3 žádný z účastníků řízení trvale nezdržuje, matka v průběhu řízení již 13krát změnila bydliště, přičemž nyní se zdržuje v H. u D. a opětovně zvažuje změnu bydliště. Otec má bydliště v H., kde pracuje jako lesní dělník, a dojíždění k soudu do Prahy je pro něj časově i finančně náročné. Matka dlouhodobě nepracuje a dostavovat se k soudu na vzdálenost cca 200 km jí zjevně nečiní problémy, takže je vhodné, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou.
Opatrovník nezletilého ve vyjádření poukázal na to, že matka je společně s nezletilým hlášena trvale na P., jedná se však o ohlašovnu. Matka se s nezletilým nyní zdržuje na adrese H. a ze spisu opatrovníka vyplývá, že se od roku 2013 minimálně 7krát stěhovala a opět se plánuje stěhovat, údajně tentokrát do P., byť u psychologického vyšetření uvedla, že by se chtěla přestěhovat na Moravu ke svému otci. Oproti tomu otec se stále zdržuje na stejné adrese. Jelikož se v obvodu Prahy 3 v současnosti nezdržují nezletilý ani jeho rodiče a matka je zde s nezletilým hlášena jen k trvalému pobytu, navrhuje, aby soud zvážil žádost otce o změnu soudní příslušnosti.
Matka ve vyjádření s návrhem nesouhlasí, když nejsou splněny podmínky pro změnu místní příslušnosti z důvodu vhodnosti. Obvodní soud pro Prahu 3 je s věcí obeznámen a ve věci koná bez průtahů. Z důvodu ekonomiky řízení je přikázání věci jinému soudu nevhodné, zvýšilo by zbytečně a neúměrně náklady řízení. Zdůrazňuje, že se s nezletilým a jeho bratrem v současnosti zdržují na adrese P., přičemž pro doručování stále slouží adresa P. Navrhuje, aby soud návrh otce zamítl.
Podle §1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) a Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené bydlištěm nezletilého [srovnej §4 odst. 2 z. ř. s.] a tím, že matka s návrhem nesouhlasí.
Nadto Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013 (uveřejněném pod č. 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), formuloval závěr, že „podle ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl. Ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu §11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu §88 písm. c) o. s. ř. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít [srov. např. již rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1970, sp. zn. Ned 127/70, uveřejněné pod číslem 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2010, sp. zn. 4 Nd 416/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Nd 66/2006 (dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu)].“
Uvedené závěry se přitom uplatní i v poměrech z. ř. s., který v §5 upravuje problematiku přenesení příslušnosti, jež je ve vztahu k řízení ve věcech péče soudu o nezletilé obdobou úpravy obsažené v §177 odst. 2 o. s. ř. ve znění před 1. 1. 2014. To potvrzuje i odborná literatura považující za nadále použitelný názor, že přenesení místní příslušnosti je zvláštním pravidlem, které má aplikační přednost před ustanovením o delegaci vhodné; v řízení, na které dopadá §5 z. ř. s. proto zásadně nelze §12 odst. 2 o. s. ř. použít (k tomu srovnej Lavický P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 26, marg. č. 12).
S ohledem na uvedené Nejvyšší soud návrhu otce nezletilého na přikázání věci Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu