ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2477.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 2477/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně Klimentská s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/21, identifikační číslo osoby 27087816, zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované EuroAgentur Hotels & Travel a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 820/41, identifikační číslo osoby 27361861, o zaplacení 12.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 96/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2016, č. j. 11 Cmo 10/2015-290, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2015, č. j. 2 Cm 96/2012-209, ve znění opravného usnesení ze dne 6. května 2015, č. j. 2 Cm 96/2012-255, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.688.194 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v části 10.311.806 Kč s příslušenstvím a v části zákonného úroku z prodlení z částky 1.688.194 Kč od 1. srpna 2009 do 25. října 2013 žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a II. výroku potvrdil. V bodě III. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výše nákladů řízení činí 473.410 Kč, jinak jej rovněž potvrdil (první výrok). Dále soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to konkrétně proti výroku I. v rozsahu, ve kterém potvrzuje výrok II. a mění výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, a proti výroku II., podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Při respektování shora uvedených kritérií nemohou přípustnost dovolání založit námitky dovolatelky týkající se absence řádného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, případně jeho nepřezkoumatelnosti. Takováto argumentace dovolatele totiž nepředstavuje přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě přípustným dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.). V nyní projednávané věci přípustnost dovolání nezakládá ani odkaz dovolatelky na rozhodnutí Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu pro tvrzenou absenci odůvodnění rozhodnutí.
Jestliže dovolatelka zpochybňuje správnost posouzení otázky příčinné souvislosti soudy nižšího stupně, pak dovolací soud připomíná, že posouzení, zdali porušení povinnosti a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázkou skutkovou; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 1025, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). V nyní projednávané věci dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění o tom, že není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a vzniklou škodou, která dovolacímu přezkumu podléhat nemohou.
V rozsahu, v jakém dovolání žalobkyně směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení, neobsahuje dovolání jakékoliv námitky, resp. povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř. - vymezení přípustnosti a důvodu dovolání, tedy postrádá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu