ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2665.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2665/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) H. D. a b) V. D. , obou zastoupených Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti žalovaným 1) městu Moravské Budějovice , se sídlem úřadu v Moravských Budějovicích, nám. Míru 31, zastoupenému JUDr. Stanislavem Juránkem, advokátem se sídlem v Moravských Budějovicích, Husova 800, a 2) Štěpanovský, a. s. , se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 161/20, IČO 25585584, zastoupené JUDr. Miroslavem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 161/20, o 898.397,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 61/2011, o dovolání obou žalobců a žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 Co 237/2014-208, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Dovolání žalované 2) se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 Co 237/2014-208, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti nároku na náhradu škody vzniklé na nemovitosti žalobců založil na zjištění, že mezi provozní činností žalované 2), resp. nečinností žalovaného 1) při stavební činnosti, a vznikem škody není vztah příčinné souvislosti. Z provedených důkazů totiž zjistil, že poškození rodinného domu žalobců je způsobeno jeho špatným stavebně-technickým stavem a stupněm opotřebení, trhliny na něm vznikají dlouhodobě kombinací existujících zatěžovacích stavů, vzlínající vlhkostí, klimatickými vlivy, podmáčením zeminy v základové spáře apod., přičemž technická seismicita pocházející od dopravy při stavbě může být také jednou z příčin vzniku trhlin, ale nikoli příčinou podstatnou a určující.
Jestliže dovolatelé namítají, že z důkazu znaleckým posudkem vyplývá, že trhliny na určitých částech domu jsou v příčinné souvislosti s dopravou, kterou provozuje druhá žalovaná, což by mohla být zásadní příčina vzniku škody, a že odvolací soud pominul vliv zvýšené intenzity dopravy, jenž je příčinou vzniku minimálně dílčích škod, rozporují hodnocení důkazů odvolacím soudem a správnost skutkových zjištění. Posouzení vztahu příčinné souvislosti ve sporu o náhradu škody má charakter právní otázky jen tam, kde soud řeší, mezi jakými okolnostmi má být tento vztah dovozován, zatímco posouzení, zda mezi nimi skutečně existuje, je věcí skutkovou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Dovolatelé nezpochybňují právní názor, že pro opodstatněnost jejich nároku je rozhodující vztah příčinné souvislosti mezi stavební činností žalovaných a škodou na nemovitosti, nýbrž podrobují kritice skutkový závěr, že tu takový vztah dán není. Uplatněné námitky proto nesměřují proti právnímu posouzení odpovědnosti za škodu, ale proti zjištěnému skutkovému stavu věci, čímž ovšem přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nelze (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl i dovolání druhé žalované, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Dovolatelka namítá, že odvolací soud při změně rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení nesprávně aplikoval ustanovení §150 o. s. ř., nevymezuje však vůbec, od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání obou žalobců i druhé žalované byla odmítnuta a náklady prvního žalovaného spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu