ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3604.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 3604/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobců a) M. G. , zastoupeného Mgr. Marií Strakošovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Fügnerovo nábřeží 2809, b) Ing. S. G. , c) M. G. , ) PhDr. K. H. , e) A. N. , f) J. M. , g) E. C. , h) S. K. , ch) M. Š. , i) F. K. , j) I. K. , k) L. S. , l) J. S. , m) J. M. , n) J. S. , žalobci b), c), d), e), g), ch), i), j) a n) zastoupeni Mgr. Lenkou Mitáčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2529/17, za účasti: 1) Lesů České republiky, s.p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČ 421 96 451, 2) Obce Doubravy , se sídlem obecního úřadu Doubravy 45, IČ 002 83 886, 3) M. M. , 4) M. Š. , 5) F. K. , 6) M. H. , 7) J. H. , 8) L. V. , 9) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, Příkop 11, IČ 697 97 111, 10) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, 11) L. B. , 12) A. O. , 13) M. H. , 14) J. Z. , 15) R. K. , 16) P. U. , 17) L. M. , 18) Z. M. , 19) J. M. , 20) P. M. , 21) K. H. , 22) Z. H. , 23) P. H. , 24) K. H. , 25) P. K. , 26) A. P. , 27) P. H. , 28) L. M. , 29) J. S. , a 30) L. M. , o znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství ČR – Pozemkovým úřadem Zlín, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 131/2006, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2015, č. j. 18 Co 409/2014-549, takto:
I. Dovolání žalobce a) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s . ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce a), které směřuje proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2015, č. j. 18 Co 409/2014-549 [jíž byl v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba žalobců a) a h), a v části výroku II., kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobcům a) a h), potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 10. 2013, č. j. 6 C 131/2006-435], podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a k dovolacímu přezkumu nepředložil žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., na jejímž vyřešení má napadené rozhodnutí podle jeho mínění záviset (k otázce přípustnosti dovolání uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se sice odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, avšak dle názoru dovolatele by tato otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak“). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5595/2015, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13) a dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14 či ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 200/16 ] . Těmto požadavkům však dovolatel nedostál, neboť neoznačil žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého by se měl nyní odchýlit. Dovolání proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu tedy trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání žalobce a) proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, rovněž trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť dovolatel ani v tomto ohledu neoznačil žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., na jejímž vyřešení má napadené rozhodnutí v tomto rozsahu podle jeho mínění záviset. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) i v tomto rozsahu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Již nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. závěr uvedený ve Stanoviscích občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněných pod č. 34/1993 a č. 36/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijatých k výkladu restitučních předpisů, že nelze žádat restituci zemědělského majetku, jehož vlastníkem byla osoba právnická, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 24 Cdo 2834/99, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 436/2010), jakož i judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. IV. ÚS 17/94, ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. I. ÚS 250/99, a ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 376/2000).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu