ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2090.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2090/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Mgr. Adama Sigmunda , advokáta, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197, proti žalovanému M. D. , zastoupenému JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, PSČ 130 00, o zaplacení 2.080.000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 16/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2014, č. j. 7 Cmo 136/2013-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. července 2012, č. j. 80 Cm 16/2008-99, uložil žalovanému zaplatit žalobci do konkursní podstaty úpadkyně 2.080.000 Kč.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (v písemném vyhotovení chybně označeným jako usnesení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud měl v projednávané věci za prokázané, že ke zmenšení majetku společnosti UNO - CENTER, s. r. o. (nynější úpadkyně; dále jen „společnost“), došlo tak, že:
1) vložením žalované částky za účelem zvýšení základního kapitálu na bankovní účet společnosti se tato částka stala „majetkem společnosti“,
2) žalovaná částka byla dovolatelem (tehdejším jednatelem společnosti) z účtu společnosti vybrána, aniž by dovolatel následně prokázal, že s ní naložil ve prospěch společnosti, resp. tak, „že nedošlo k újmě na majetku společnosti“.
„Bezdůvodným (bez právního důvodu vedoucího k zachování předmětné částky v majetku společnosti)“ vybráním předmětné částky, jež odvolací soud vyhodnotil jako porušení povinnosti péče řádného hospodáře, tak dovolatel způsobil společnosti škodu ve výši vybrané částky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněná otázka nesení důkazního břemene ohledně vzniku škody podle §194 odst. 5 ve spojení s §135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nečiní dovolání přípustným již proto, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil - ve vztahu k tomuto předpokladu odpovědnosti za škodu - na neunesení důkazního břemene některým z účastníků; vznik škody měl naopak za prokázaný. Otázku nesení důkazního břemene ohledně vzniku škody tudíž nelze považovat za otázku procesního práva, na jejímž vyřešení spočívá napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 1104/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3422/2014, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož důkazní břemeno ohledně toho, jak dovolatel naložil s vybranými peněžitými prostředky (zda byly použity pro společnost), nese dovolatel, je pak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2881/2010, a rozsudku ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013).
Polemika dovolatele s tím, co bylo dle odvolacího soudu prokázáno či nikoli, je pak polemikou skutkovou. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil svůj závěr o porušení povinnosti péče řádného hospodáře dovolatelem, přitom nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn, jelikož k tomu nemá dovolatel s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Způsobilým dovolacím důvodem nejsou s účinností od 1. ledna 2013 ani dovolatelem namítané vady řízení (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proto nemůže učinit přípustným výhrada, podle níž se odvolací soud odchýlil od právního posouzení věci učiněného ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, aniž by tak učinil na základě doplnění dosavadního dokazování, neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Ani polemikou s hodnocením důkazů provedených odvolacím soudem dovolatel neotevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, která by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. Lze dodat, že kritika samotného hodnocení důkazů (zejména výpovědi dalšího jednatele a zároveň společníka společnosti JUDr. T., jenž měl žalovanou částku za účelem zvýšení základního kapitálu na účet společnosti vložit) není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.) [k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu