ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4049.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4049/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046, 1047/24-26, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 38 67 32, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) EMTC - Czech a. s. , se sídlem v Praze 3, Pod Krejcárkem 975/2, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 09 66 61, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem 127/44, PSČ 162 00 a 2) T. B. , zastoupenému Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 139/2014, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 94/2016-244, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2015, č. j. 24 Cm 139/2014-138, k námitkám žalovaných ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 13. srpna 2014, č. j. 24 Cm 139/2014-17, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 8,335.342,- Kč s 6% úrokem od 1. července 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu 26.666,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 502.261,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání, domáhajíce se zrušení směnečného platebního rozkazu. Následným podáním ze dne 24. července 2015 druhý žalovaný požádal o částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % poplatkové povinnosti.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. 24 Cm 139/2014-218, nepřiznal druhému žalovanému osvobození od soudních poplatků, jelikož žadatel „nikterak nevylíčil své majetkové poměry“ a „neprokázal tak splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků“.
K odvolání druhého žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 94/2016-244, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – cituje ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“) − shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že „žadatel je povinen soudu hodnověrným způsobem doložit své poměry, jimiž žádost (o osvobození od soudních poplatků) odůvodňuje“; v poměrech dané věci přitom „ani v odvolacím řízení nebyly poměry druhého žalovaného vyčerpávajícím způsobem vylíčeny. Odkaz odvolatele na insolvenční řízení bez uvedení relevantních skutkových tvrzení o majetkových a osobních poměrech je zcela nedostačující, soudu není známo, zda odvolatel je zaměstnán, podniká, pobírá nějaké dávky, jaké má závazky a pohledávky, ani jeho zdravotní stav, který by mohl mít vliv na jeho nepříznivé majetkové poměry, nebyl odvolatelem zmíněn a už vůbec nebyl žádným způsobem doložen“.
Dovolání druhého žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v (odvolacím soudem zmíněném) R 99/2013 uzavřel, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Od výše citovaných závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání; potud neshledává nepřiměřenou ani úvahu odvolacího soudu, podle níž druhý žalovaný odpovídajícím způsobem nedoložil své majetkové poměry.
Konečně na řešení otázky, zda lze požadovat po žadateli o osvobození od soudních poplatků „předložení citlivých informací o jeho poměrech za situace, kdy tyto informace mají být účelově zneužity v jiných soudních řízeních druhým účastníkem řízení, a umožnit tím takovému subjektu, který soustavně a trvale postupuje proti žadateli o osvobození od soudních poplatků protiprávně, neoprávněnou výhodu“, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (viz ustanovení §237 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Skutečnost, že soud prvního stupně vyzval druhého žalovaného, aby doložil své poměry pro účely rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, usnesením (ze dne 2. října 2015, č. j. 24 Cm 139/2014-161), nikoli za použití vzoru o. s. ř. č. 060 - prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. června 2009, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“ doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení, č. 126/2009-OD-Org.), je vzhledem k rozsahu požadovaných údajů zjevně nevýznamná (srov. obsah usnesení a obsah zmíněného vzoru).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu