ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4292.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4292/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. A. F. , zastoupeného JUDr. Ivetou Hodkovou, CSc., advokátkou, se sídlem v Praze 5, nám. Kinských 76/7, PSČ 150 00, za účasti ED Holding a. s. , se sídlem v Praze 1, Pařížská 130/26, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28364457, zastoupené JUDr. Jitkou Fejglovou, advokátkou, se sídlem tamtéž, o zaplacení 20.825.156 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 252/2010, o dovolání ED Holding a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. 14 Cmo 244/2013-235, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2013, č. j. 74 Cm 252/2010-177, zamítl návrh na zaplacení 20.825.156 Kč s příslušenstvím (výrok I. a II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
ED Holding a. s. podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož se na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v §127a o. s. ř. hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem, se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení. Tento závěr je rovněž plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k tomu srov. důvody rozsudku ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (uveřejněného pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), k nimž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil (viz například usnesení ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, rozsudek ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, rozsudek ze dne 7. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 962/2013, či rozsudek ze dne 25. února 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, jež jsou veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu).
Z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se dále podává, že znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, či ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).
Má-li soud při rozhodování k dispozici dva či více znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba znalce vyslechnout, a jestliže není ani takto možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
Jestliže tedy soud prvního stupně zástupce znaleckého ústavu MBM-Hopet, s. r. o., za účelem odstranění rozporů v závěrech znaleckých posudků nevyslechl a jím vypracovaným znaleckým posudkem provedl důkaz toliko způsobem popsaným v §129 o. s. ř., zatížil řízení (odvolacím soudem vytýkanou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ačkoli přitom platí, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, smí odvolací soud zrušit jen tehdy, jestliže za odvolacího řízení nemůže být zjednána náprava (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2016, pod číslem 111), Nejvyšší soud v projednávané věci nemá pochyb o tom, že rozsah doplnění dokazování (rozsah skutečností významných pro posouzení věci) je - s ohledem na rozporné závěry tří znaleckých posudků a dvou odborných vyjádření a rovněž již navrhovatelem navržený důkaz revizním znaleckým posudkem (srov. č. l. 152 spisu) - tak velký, že postup odvolacího soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, plně odpovídá závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 1467/2014, uveřejněného pod číslem 91/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k nimž se Nejvyšší soud posléze přihlásil i v usnesení ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1747/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (k tomu viz §151 o. s. ř., resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu