ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.136.2016.1
KSPA 48 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 136/2016-A-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v insolvenční věci dlužníka R. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou, se sídlem ve Vysokém Mýtě, Javornického 138, PSČ 566 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 48 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele LKN s. r. o. , se sídlem v Chrudimi, Václavská 274, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 25 99 13 61, o dovolání insolvenčního navrhovatele, zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, PSČ 537 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2016, č. j. KSPA 48 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenčního navrhovatele (LKN s. r. o.) usnesením ze dne 10. března 2016, č. j. KSPA 48 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 16. března 2015, č. j. KSPA 48 INS XY, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl insolvenční návrh.
Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu − §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dlužníku podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Z vyjádření dlužníka ze dne 16. června 2016 je totiž zjevné, že se zcela minulo s důvody, pro které Nejvyšší soud odmítl dovolání insolvenčního navrhovatele.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu