ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1228.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1228/2016 -39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 9. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 91/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 24 T 91/2013, v trestní věci obviněných E. G., Š. R., D. S., M. S. a J. S. byl obviněný J. S. uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, za jednání popsaná v bodech ad 1/ a 3/ až 5/ výroku o vině. Za to a dále za sbíhající se trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 3. 2014, č. j. 21 T 142/2013-177, byl obviněnému podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil ohledně obviněného výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 3. 2014, č. j. 21 T 142/2013-177, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost, aby zaplatil na náhradě škody společně a nerozdílně s ostatními spoluobviněnými částku 18.610 Kč poškozené společnosti SLOT Group, a. s., společně a nerozdílně s obviněnými E. G. a D. S. částku 14.000 Kč poškozené společnosti Florian Play, s. r. o., a částku 4.110 Kč společnosti Bonver win, a. s., a společně a nerozdílně s obviněnými E. G. a M. S. částku 5.590 Kč poškozené společnosti SLOT Group, a. s. Společnosti Bonver win, a. s., a SLOT Group, a. s., byly se zbytky svých nároků na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. S celými nároky na náhradu škody pak soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních poškozené Finebau, s. r. o., SYNOT TIP, a. s., a T. G. N. Rozsudek obsahoval k osobě obviněného i zprošťující výrok podle §226 písm. c) tr. ř. ohledně dílčího útoku (skutku), popsaného v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. ZT 261/2013, pod bodem ad 1. b).
K odvoláním obviněného J. S. a spoluobviněných E. G. a Š. R. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., za použití §261 tr. ř., zrušil v celé odsuzující části, tedy nejen ve vztahu k odvolatelům, ale i ve vztahu ke spoluobviněným D. S. a M. S. Obviněného J. S. poté za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. uznal vinným pomocí k pokračujícímu přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonanému a dílem ukončenému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pomocí k pokračujícímu přečinu poškození cizí věci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §228 odst. 1 tr. zákoníku , na skutkovém základě, že tento obviněný
spolu s E. G., D. S., Š. R. a M. S. „po předchozí domluvě, při níž si rozdělili jednotlivé role, v Ch., U. P., okres S., dne 19. srpna 2013 poté, co D. S. vybral hernu, do které všichni společně pojedou, v době zhruba od 20.45 do 21.30 hodin vstoupili do herny Lucky Planet, kde J. S., D. S., Š. R. a M. S. hlídali obsluhu herny a přitom přistoupili k výhernímu hracímu automatu zn. Max Power a zde svými těly kryli E. G. tak, aby na něj nebylo vidět, a ten pak do stěny automatu vedle akceptoru bankovek pomocí ruční přenosné pájky vytvořil otvor o průměru cca 15 cm v krytu tohoto výherního hracího automatu, poté do tohoto automatu vložil bankovky v hodnotě 7.200 Kč, přičemž vkládané bankovky nenechal projít až do zásobníku bankovek, ale vytvořeným otvorem v automatu si je po jejich načtení bral zpět, poté prohrál částku 1.200 Kč a zbylých 6.000 Kč si nechal vyplatit od obsluhy jako výhru; po této hře opět do tohoto výherního automatu vložil, resp. nechal načíst částku 9.007 Kč, prohrál 507 Kč a částku ve výši 8.500 Kč si nechal jako výhru vyplatit; po předchozí domluvě od obsluhy výhry vybral D. S., který je pak předával E. G., který tím způsobil společnosti SLOT Group, a. s., IČ 62741560, se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, škodu na neoprávněných výhrách ve výši 14.500 Kč a poškozením výherního automatu ve výši 4.110 Kč“ (bod ad 1/ výroku o vině),
spolu s E. G. a D. S. „v S. v ulici D., okres S., po předchozí domluvě, při které si rozdělili jednotlivé role, společně s dalšími dosud neustanovenými osobami v přesně nezjištěné době večer 22. srpna 2013, společně vstoupili v prostor herny F., J. S. a D. S. nejdříve odvedli pozornost obsluhy a pak svými těly kryli E. G., který v místě podavače pro vklad bankovek výherního hracího automatu zn. Criss Cross vytvořil za použití ruční přenosné pájky otvor o průměru cca 11 cm, poté do tohoto automatu vložil částku 14.000 Kč, přičemž vkládané bankovky nenechal projít až do zásobníku bankovek, ale vytvořeným otvorem v automatu si je po jejich načtení bral zpět, poté si fiktivní výhru nechal vyplatit a tím způsobil společnosti Florian play, s. r. o., IČ 29128293, se sídlem Husinecká 903/10, Praha, na neoprávněně vyplacené výhře škodu ve výši 14.000 Kč a společnosti Bonver win, a. s., IČ 25899651, se sídlem Cholevova 1530/1, Ostrava, poškozením automatu škodu ve výši 4.110 Kč“ (bod ad 3/ výroku o vině),
spolu s E. G. a D. S. „v H. v ulici Č.. a., okres S., po předchozí domluvě, při které si rozdělili role, společně s dalšími dosud neustanovenými osobami 22. srpna 2013 v době přibližně od 20.15 do 20.30 hodin v prostorách herna baru Monaco zabavili obsluhu a tím umožnili E. G., aby vytvořil za pomoci ruční přenosné pájky otvor o průměru cca 12 cm do stěny výherního hracího automatu zn. Criss Cross, systém Max Power, a to v místě blízko akceptoru bankovek, do akceptoru následně E. G. vložil vícekrát bankovku nezjištěné nominální hodnoty, které rukou přes vytvořený otvor zamezil, aby byla uložena v pokladně výherního automatu, a pro takto vytvořenou fiktivní výhru poslal D. S., kterému výhra byla vyplacena, a tím E. G. způsobil provozovatelce baru T G. N., škodu na neoprávněně vyplacené výhře ve výši 15.000 Kč a společnosti P. M., a. s., IČ 270 95 282, se sídlem Václavské náměstí 831, Praha, poškozením automatu škodu ve výši 4.110 Kč“ (bod ad 4/ výroku o vině), a
spolu s E. G. a M. S. „v S. v ulici M. M., po předchozí domluvě, při níž si rozdělili role, společně s dalšími dosud neustanovenými osobami 27. srpna 2013 v době od 19.55 do 20.00 hodin v prostorách herny baru Chance svým chováním zabavili obsluhu herny a tím umožnili E. G., aby nerušeně pomocí ruční přenosné pájky vytvořil otvor o rozměru cca 10x5 cm do stěny výherního hracího automatu zn. Criss Cross Max Power v blízkosti akceptoru bankovek, poté do akceptoru vložil vícekrát bankovku nezjištěné nominální hodnoty, které rukou přes vytvořený otvor zamezil její uložení v pokladně výherního automatu, tím vytvořil fiktivní výhru ve výši 7.000 Kč a poté z baru odešel, J. S. hlídal obsluhu herny a mezitím E. G. poslal Z. Š., aby šel do baru a u obsluhy baru si takto vytvořenou fiktivní výhru ve výši 7 000 Kč nechal vyplatit, k čemuž po zásahu provozovatele baru nedošlo, a tím E. G. způsobil společnosti SLOT Group, a. s., IČ 627 41 560, se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, poškozením automatu škodu ve výši 5.590 Kč“ (bod ad 5/ výroku o vině).
Za to a dále za sbíhající se trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 3. 2014, č. j. 21 T 142/2013-177, odvolací soud obviněnému J. S. uložil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, znovu souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil ohledně obviněného výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 3. 2014, č. j. 21 T 142/2013-177, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl následně obviněný J. S. dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že skutky, jichž se měl dopustit způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku, nebylo možno podřadit pod soudem užitou právní kvalifikaci. V dané souvislosti zdůraznil, že závěr o jeho vině soudy opřely o jediný důkaz, a to jeho výpověď z přípravného řízení. Skutečnosti v ní uvedené však později v hlavním líčení popřel a vysvětlil okolnosti, za kterých v přípravném řízení vypovídal nepravdivě. Protože je gambler, což je o něm veřejně známo, obrátil se na něho spoluobviněný Š. R. s žádostí, zda by mu neukázal nějaké herny v S., a přislíbil mu, že si v nich bude moci také zahrát. Proto jeho prosbě vyhověl. V žádném případě se však nepodílel s dalšími spoluobviněnými na výběru peněz z automatů ani na jejich poškozování a nikomu k takovému účelu nedělal „zeď“. Nikdo ze spoluobviněných nepotvrdil, že by se na jejich trestné činnosti jakkoli podílel. Obviněný G. pak uvedl, že dovolatele vůbec neznal a žádné peníze mu nepředal. V trestním řízení bylo slyšeno větší množství svědků, především poškozených, kteří však pochopitelně k tomu, jak si počínal v hernách, nic uvést nemohli. Jestliže byl přesto uznán vinným a odsouzen, je rozhodnutí odvolacího soudu nezákonné.
Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 8 To 28/2016, zrušil a podle §265l odst. 1 r. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně v rámci řízení podle §265h tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 13. 5. 2016. Přípisem doručeným soudu dne 3. 6. 2016 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pokud by postupoval ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V daném případě sice dovolatel formálně namítl nesprávnost právní kvalifikace jeho jednání, popsaného v bodech ad 1), 3), 4), 5) výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu, jako pomoci k pokračujícímu přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonanému a dílem ukončenému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pomoci k pokračujícímu přečinu poškození cizí věci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k 228 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní argumentaci opřel výlučně o výtky zaměřené vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy, zejména pak jeho postupně měněné výpovědi v průběhu trestního řízení. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založil pouze na zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů stran jeho přispění (pomoci) k trestné činnosti E. G. jako hlavního pachatele. Teprve v návaznosti na tom namítal existenci vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení jeho jednání (skutků). Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při akceptování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu pak lze výjimečně připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Napadený rozsudek odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení však žádnou z výše uvedených vad netrpí.
Již soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, jejich obsah náležitě vyhodnotil a poté dostatečně přesvědčivě, způsobem respektujícím pravidla formální logiky, zdůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti za prokázané (k tomu viz zejména pasáže na str. 13 až 26 písemného vyhotovení rozsudku). Odvolací soud se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou (procesní) argumentací, jaká je podstatou i nyní projednávaného dovolání. Pokud vůči dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru na str. 8 až 11 napadeného rozsudku zdůvodnil v souladu s požadavky zákona a ústavně konformním způsobem.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného J. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu