ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1312.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1312/2016 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 8 To 264/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 245/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 3 T 245/2013 , byl obviněný Ing. Z. P. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku (bod 1), přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku (bod 2), přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku (bod 3).
Za přečiny pod bodem 1 a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2012, č. j. 3 T 21/2012-409, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 4 To 252/2012, dne 17. 7. 2012, a za sbíhající se přečiny zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 6. 2013, č. j. 3 T 43/2013-1781, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 To 384/2013-1821, dnem 19. 12. 2013, byl podle §209 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání padesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání tří let. Současně byl podle §43 odst. 2 trestního zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2012, č. j. 3 T 21/2012-409, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 4 To 252/2012, dne 17. 7. 2012, a dále výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 6. 2013, č. j. 3 T 43/2013-1781, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 To 384/2013-1821, dnem 19. 12. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za přečiny pod body 2 a 3 byl podle §205 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným Ing. R. G., bytem W., O., N. S., částku ve výši 360.000 Kč, JUDr. J. A., bytem M., P., částku ve výši 108.500 Kč a Ing. B. H., bytem S., P., částku ve výši 3.000 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 8 To 264/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 9. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle přesvědčení obviněného nebylo z provedených důkazů prokázáno, že by spáchal trestný čin podvodu, padělání veřejné listiny, krádeže ani poškození cizí věci. Nespáchal ani jiný trestný čin související s touto věcí. Soud mu nepřipustil návrh na doplnění dokazování a nevypořádal se s rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků – poškozených, přehlédl, že nebyly zjištěny jeho majetkové poměry tak, aby se prokázalo, zda v době podpisu smlouvy o půjčce mohl vědět, že nebude schopen plnit, ač v hlavním líčení poukazoval na svůj majetek v době podpisu smlouvy. Soud dále přiznal škodu, resp. potvrdil náhradu škody poškozeným, přestože u Ing. G. byla škoda již přiznána v občanskoprávním řízení, u JUDr. A. nebyla vůbec prokázána a u majitele domu Ing. H. výši škody určil nekvalifikovaný subjekt – vedoucí stavebního bazaru. Z takto určené škody soud také rozhodl o spáchání přečinu krádeže a poškození věci pod bodem 3. Ke škodě se však nevyjádřil žádný kvalifikovaný znalec.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 264/2015-442 ze dne 22. 9. 2015, ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově č. j. 3 T 245/2013-396 ze dne 14. 4. 2015, zrušil a sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, případně aby věc vrátil soudu prvního nebo druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně aby zvážil, zda by věc neměla být přidělena jinému soudu, státnímu zástupci, případně alespoň jinému složení senátu, a to na základě §265l odst. 3 trestního řádu.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Obviněný Ing. Z. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Prostějově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutků, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Dovolací námitky obviněného se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu