ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1396.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1396/2016 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 10. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2016, č. j. 10 To 171/2016-156, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 58/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2016, č. j. 6 T 58/2016-126, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „dne 12. 3. 2016 v době kolem 18:45 hodin v obci V. n. L., okres H. K., v rodinném domě vyhrožoval D. G., slovy „ty hajzle, já tě podříznu“, když přitom držel v ruce kuchyňský nůž s délkou čepele 16 cm namířený směrem k tělu poškozeného D. G., a s tímto nožem v ruce šel rychlým krokem směrem k němu, přičemž v důsledku tohoto jednání pojal poškozený obavu o svůj život a utekl do pokoje, kde se uzamkl“. Za to byl obviněný podle 353 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud dále uložil ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání. Obviněný je směřoval do výroků o vině a trestu napadeného rozsudku, státní zástupce pak pouze do výroku o uloženém trestu, který považoval za nepřiměřeně mírný. Krajský soud v Hradci Králové o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 10 To 171/2016-156, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 7. 2016 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. K. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že neměl v úmyslu svému zeti D. G. jakkoli ublížit. Inkriminované jednání ve skutečnosti v poškozeném ani nemohlo vyvolat důvodnou obavu o život či zdraví. Navíc v něm zcela chybí úmyslné zavinění jako subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku. Hmotněprávní závěr soudů o naplnění všech zákonných znaků daného trestného činu je proto nesprávný. Vada výroku o vině pak měla dopad i na nespravedlivě uložený vysoký trest. Dovolatel poukázal na to, že se ho jeho dcera J. G. spolu se zetěm chtějí „zbavit“, neboť je jim na obtíž. Nechtějí s ním nadále společně obývat dům ve V. n. L., kde má zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení. Svého cíle nakonec dosáhli tím, že byl odsouzen a umístěn do výkonu trestu. Z tohoto pohledu však soudy věrohodnost jejich výpovědí nezkoumaly, ač to v daném případě bylo namístě. Zároveň nevzaly v úvahu skutečnost, že až do svých 75 let byl zcela bezúhonnou osobou; tedy až do doby, kdy se k němu přistěhovali dcera s manželem. Přesto není nikomu divné, že v obou případech jeho trestního stíhání se „opakují stále stejní lidé“. Na svou obhajobu pak dovolatel poukázal i na závěry znalce z odvětví psychiatrie prof. MUDr. Hosáka, který u něho nezjistil tendenci k fantazijnímu zkreslování reality a který v rámci své výpovědi před soudem uvedl, že obviněný byl stižen duševní chorobou již v době prvého trestního stíhání, vztahujícího se k incidentu z roku 2015. Podle dovolatele je proto třeba, aby se výše uvedenými otázkami zabýval z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 15. 9. 2016. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 5. 10. 2016 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k němu věcně vyjadřovat nebude. Vyjádřila toliko výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v předmětné věci není dána, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně projednal obě odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl o nich po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo řízení mu předcházející byly skutečně zatíženy některou z dovolatelem namítaných vad, zakládajících existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V daném případě sice dovolatel formálně soudům vytkl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel výlučně o výtky zaměřené vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily ve věci provedené důkazy, zejména pak výpovědi poškozeného D. G. a J. G. Svůj mimořádný opravný prostředek tak v zásadě založil pouze na zpochybnění soudy učiněných skutkových závěrů stran způsobu a intenzity jeho útoku na poškozeného. Teprve v návaznosti na tom a při naznačování vlastní skutkové verze, podle níž měl být svou dcerou a zetěm křivě obviněn z trestné činnosti, kterou ve skutečnosti nespáchal, neboť se ho jako nepohodlného spolubydlícího potřebovali zbavit, namítal existenci vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení jeho jednání (skutku). Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při akceptování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu pak lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Napadené usnesení odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně ani jim předcházející řízení však žádnou z výše uvedených vad netrpí.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., nelze dovodit, že by soud prvního stupně dospěl k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním po účelově selektivním, neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů. Způsobu, jakým se vypořádal s obhajobou obviněného, spočívající na částečném popírání a bagatelizaci závažnosti výhrůžek adresovaných poškozenému D. G., nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout. Soud náležitě vyložil, z jakých důvodů považoval skutkovou verzi předkládanou obviněným ve všech podstatných aspektech za nepřesvědčivou a proč naopak neměl důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozeného, jež měla oporu i v obsahu dalších ve věci provedených důkazů, zejména ve výpovědi dcery obviněného J. G. (k tomu viz část odůvodnění rozsudku na str. 4). S prakticky totožnou procesní argumentací obviněného, jakou uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat i odvolací soud. Pokud vůči skutkovým zjištěním soudu neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru na stranách 2 a 3 shora písemného vyhotovení napadeného usnesení odůvodnil dostatečně, přesvědčivě a v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by byl v dovolatelem namítaném směru skutkový stav věci zjišťován nezákonným způsobem či povrchně, nebo že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla projevem nepřípustné libovůle.
Jako obiter dictum je třeba dodat, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav byl také zcela adekvátně posouzen i po stránce právní. Soudy se při posouzení otázky, zda výhrůžka dovolatele byla způsobilá vzbudit v poškozeném důvodnou obavu z jejího uskutečnění, neomezily jen na vlastní obsah jeho slovního prohlášení. Komplexně zhodnotily veškeré okolnosti případu, tj. vlastní počínání dovolatele, který svůj verbální projev doprovodil i chováním, jímž ilustroval odhodlání výhrůžku uskutečnit, dále jeho osobnostní charakteristiku a konečně skutečnost, že již jednou neváhal zaútočit nožem na člověka, bodnout ho do oblasti břicha a způsobit mu tím vážné zranění. V nyní posuzovaném případě to bylo adresátovi výhrůžek (poškozenému) dobře známo.
Pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů podle §265b tr. ř. nelze podřadit námitku obviněného směřující vůči uloženému trestu.
Za jiné nesprávně hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Jako typický příklad lze uvést pochybení v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, případně společný trest za pokračování v trestném činu apod. (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2003). Takovou vadu však dovolatel nenamítl a namítat ani nemohl.
Námitku vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, je možno uplatnit na základě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ovšem jen za předpokladu, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V předmětné trestní věci byl dovolatel odsouzen podle ustanovení §353 odst. 2 tr. zákoníku a byl tak ohrožen mimo jiné trestem odnětí svobody až na tři léta. Pokud mu soud prvního stupně tento trest vyměřil v délce devíti měsíců, tj. výrazně v dolní polovině trestní sazby, jedná se o zákonnou sankci co do druhu i výměry .
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Protože dovolání obviněného J. K. bylo opřeno o námitky, které nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., nebylo mu možno z hlediska důvodu uvedeného §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. přiznat žádné opodstatnění. Proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu