ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1471.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1471/2016 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 10. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný A. V. N. , roz. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, č. j. 7 To 110/2016-996, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 2. 2016, č. j. 4 T 2/2016-916, v trestní věci obviněných T. T. a A. V. N., byl obviněný A. V. N. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále také jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „v době od 23.00 hod. dne 6. 9. 2015 do 05.00 hod. dne 7. 9. 2015 ve F.-M., okr. F.-M., na ul. H. z volně přístupného venkovního posezení restaurace M. odcizil slunečník s nápisem Radegast, čímž společnosti Plzeňský prazdroj, a. s., Plzeň způsobil škodu odcizením ve výši 2.300 Kč“ (bod ad 10/ výroku o vině), dále že společně s obviněným T. T. v době od 17.30 hod. dne 8. 9. 2015 do 04.50 hod. dne 9. 9. 2015 ve F.-M., okr. F.-M., na ul. R. p. po předchozí vzájemné dohodě a po rozbití skleněné výlohy odcizili z trafiky 847 ks losů Sazka v hodnotě 35.900 Kč, 4 ks SIM karet SAZKAmobil v hodnotě 600 Kč, 92 ks losů Fortuna v hodnotě 4.910 Kč, 134 balení žvýkaček v hodnotě 1.107,88 Kč, čímž způsobili J. K. škodu odcizením losů Fortuna a žvýkaček ve výši 6.108 Kč, společnosti SAZKA a. s. Praha 9 odcizením losů Sazka a SIM karet škodu ve výši škodu ve výši 36.500 Kč a Z. M. škodu poškozením ve výši 1.920 Kč“ (bod ad 11 výroku o vině) a že „dne 12. 9. 2015 kolem 15.15 hod. ve F.-M., okr. F.-M., na ul. O. ze společné kolovny domu za užití klíče, který vzal svému bratrovi bez jeho vědomí, odcizil pánské horské jízdní kolo zn. 4ever včetně lankového zámku, kterým bylo zajištěno ke kovovému stojanu, čímž J. K. způsobil škodu odcizením ve výši 9.350 Kč“ (bod ad 15/ výroku o vině), a „…tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 24. 7. 2013, č. j. 4 T 114/2013-331, jenž nabyl právní moci dnem 9. 10. 2013, odsouzen mj. pro přečiny krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku a krádeže dle §205 odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 19. 9. 2014 usnesením Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 0 PP 295/2014, se stanovením zkušební doby v trvání 2 roků a 6 měsíců“. Za to byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost, aby jednak sám zaplatil na náhradě škody poškozeným: obchodní společnosti Plzeňský prazdroj, a. s., IČO 45357366, se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň částku 2.300 Kč a J. K., bytem F.-M., O., částku 9.350 Kč, a jednak společně a nerozdílně s obviněným T. T. zaplatil na náhradě škody poškozeným: J. K., bytem V. T., F.-M., částku 5.000 Kč, Z. M., bytem Z., F.-M., částku 1.920 Kč a obchodní společnosti SAZKA, sázková kancelář a. s., IČO 26493993, se sídlem k Žižkovu 851, Praha 9, částku 36.500 Kč. Rozsudek obsahoval ve vztahu k obviněnému mimo jiné též výrok podle §229 odst. 2 tr. ř., jímž byli poškození Z. M., J. K. a společnost Plzeňský Prazdroj, a. s., odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti předmětnému rozsudku podal obviněný A. V. N. odvolání, jež směřoval do výroků o vině pod body ad 11/ a 15/ a do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě o něm rozhodl rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. 7 To 110/2016-996, jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému J. K. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit jmenovanému poškozenému částku 6.350 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozeného se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný A. V. N. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že se skutků popsaných v bodech ad 11/ a 15/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Jestliže by předmětnou majetkovou trestnou činnost spáchal, přiznal by se k ní stejně jako ke krádeži slunečníku v restauraci M. (skutek ad 10/). Pokud jde o vloupání do trafiky na ulici R. p. ve F.-M. (skutek ad 11/), dovolatel ve shodě se svojí obhajobou uplatňovanou v dosavadním průběhu trestního řízení znovu uvedl, že toto vloupání provedl pouze spoluobviněný T. T., kterého v podstatě přistihl při činu a od kterého si z odcizených věcí nechal po chvíli váhání vnutit pouze čtyři balíčky žvýkaček. Poté, co se mu věc do druhého dne rozležela v hlavě, oznámil vloupání příslušníkovi Policie ČR por. Mgr. V. P., kterému sdělil, že vykradenou trafiku „udělal“ T. T. Spoluobviněný ho pak v rámci své výpovědi do celé věci „zatáhl“ ze msty. Dovolatel v rámci řízení navrhoval důkaz svědeckou výpovědí Mgr. P., kterou pokládal za zásadní pro závěr o jeho vině či nevině. Soudy však v požadovaném směru dokazování nedoplnily a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel je navíc toho názoru, že i kdyby skutek, jak je mu kladeno za vinu, skutečně spáchal, dopustil by se jím pouze trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku a nikoli trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. Stran skutku ad 15/ výroku o vině pak namítl, že na základě pořízených fotografií a záznamu z monitorovacího zařízení instalovaného v domě na ul. O. ve F.-M., které jsou horší kvality, nebylo možno rozeznat, zda násilím překonal zajištění odcizovaného jízdního kola lankovým zámkem. Pokud celá krádež trvala 21 vteřin, je zřejmé, že se tak stát nemohlo a skutek měl být posouzen pouze jako krádež podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem dovolání pak poukázal na to, že v řízení rozhodoval soud, který nebyl správně obsazen v souladu s rozvrhem práce, „byť k tomuto nemá žádné konkrétní důkazy, které by tento dovolací důvod mohly potvrdit“.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 7 To 110/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 4 T 2/2016, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu, včetně otázky náhrady škody poškozenému J. K., znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 1. 8. 2016. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 24. 8. 2016 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Zároveň vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud dovolání projednal podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě předpokládaném v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný A. V. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byla dovolateli nově vymezena povinnost k náhradě škody poškozenému J. K.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen , ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněným deklarovanou druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu lze úspěšně uplatnit pouze tehdy, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Tak tomu bude zejména v případech, kdy ve věci rozhodoval samosoudce namísto senátu, nebo byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu apod.
Jestliže obviněný v rámci shora uvedeného dovolacího důvodu obecně tvrdí, že v řízení rozhodoval soud, který byl nesprávně obsazen v rozporu s rozvrhem práce, a současně připouští, že k tomu nemá žádné konkrétní důkazy, nelze takovou jeho argumentaci považovat za právně relevantní . Dovolatel v jejím rámci neuvedl, který ze soudů, jež v řízení rozhodovaly, měl být nesprávně obsazen a proč. Vyslovením ničím neodůvodněné a nepodložené hypotézy, že tomu tak bylo, nevymezil rozsah dovolacího přezkumu, jak má na mysli ustanovení §265f odst. 1 věty první tr. ř.
Nejvyšší soud k jeho námitce pouze jako obiter dictum uvádí, že u Okresního soudu ve Frýdku-Místku byla věc rozhodována samosoudcem v souladu s ustanovením §314a odst. 1 tr. ř. O odvolání obviněného pak rozhodoval Krajský soud v Ostravě v senátě složeném z předsedy a dvou soudců v souladu s §31 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Z rozvrhu práce Okresního soudu ve Frýdku-Místku pro rok 2016 je dále zřejmé, že soudcem senátu 4 T je Mgr. Ondřej Běčák, který rozhodoval ve věci v prvním stupni. Řádný opravný prostředek obviněného pak projednal Krajský soud v Ostravě v senátě č. 7 To, jehož členy (soudci) jsou podle rozvrhu práce pro rok 2016 jak JUDr. Vladislav Dorda (předseda senátu), tak Mgr. Monika Zubková a Mgr. Magda Mihulová (soudkyně). V tomto směru žádné pochybení v obsazení obou soudů tudíž patrno není.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V daném případě dovolatel sice formálně namítl nesprávnost právního posouzení stíhaných skutků jako pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ovšem tuto (obecně) hmotněprávní argumentaci opřel výlučně o výtky zaměřené vůči rozsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily jeho obsah. Svůj mimořádný opravný prostředek v zásadě založil pouze na zpochybnění učiněných skutkových závěrů a teprve v návaznosti na tom pak namítal existenci vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení jeho jednání (skutku). Podaným mimořádným opravným prostředkem se tedy primárně domáhal přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě. Takové námitky ovšem pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při akceptování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Tyto vady spočívají např. v opomenutí důkazu soudem nebo v existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu pak lze připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé založit dovolací přezkum.
Napadený rozsudek odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení však žádnou z výše uvedených vad netrpí.
K námitce dovolatele, že v řízení nebylo vyhověno jeho opakovanému návrhu na doplnění dokazování o výslech svědka Mgr. V. P., je namístě připomenout, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které naopak mají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy pak soud hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování tedy spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je přitom na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Řízení před soudem nicméně ani v tomto ohledu nesmí vybočit z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces. Zásadu spravedlivého procesu, vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, je přitom nutno vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto jeho procesnímu právu pak odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout. Jinými slovy, soud tedy na straně jedné není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93) , avšak z hlediska práva na spravedlivý proces se na straně druhé musí důkazními návrhy zabývat a nemůže je ignorovat. Pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, měl by zároveň ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak neučiní, může takový jeho postup založit nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
Výše uvedená ústavněprávní východiska soudy obou stupňů v projednávané trestní věci neporušily .
Soud prvního stupně rozhodl o zmiňovaném důkazním návrhu obviněného (dovolatele) v průběhu hlavního líčení dne 18. 2. 2016 (viz protokol na č. l. 899 a násl. předloženého spisu), a to procesním usnesením, jež samo o sobě není třeba písemně odůvodňovat. Důvody, pro které k provedení navrženého důkazu nepřistoupil, pak řádně vysvětlil na str. 10 písemného vyhotovení meritorního rozhodnutí ve věci. Stanovisko k dané procesní otázce pak zaujal v rámci provedeného přezkumu na str. 3 dole odůvodnění napadeného rozsudku i odvolací soud. K opomenutí důkazu soudy, jež by odůvodňovalo dovolací přezkum na podkladě důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v daném případě nedošlo.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., zároveň nelze dovodit, že by soud k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním dospěl po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce opřel o ničím nepodložené domněnky a hypotézy. Soud se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Jejich obsah náležitě vyhodnotil a poté přesvědčivě, způsobem respektujícím pravidla formální logiky, zdůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané trestné činnosti za prokázané. Náležitě vysvětlil, proč neakceptoval obhajobu obviněného spočívající v tvrzení, že se aktivně nepodílel na vyloupení trafiky na ul. R. P. ve F.-M. a při krádeži jízdního kola poškozeného J. K. nemusel násilím překonávat žádnou jistící překážku, a proč naopak neměl důvodu nevěřit usvědčujícím výpovědím spoluobviněného T. T. i poškozeného. Odvolací soud se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval totožnou skutkovou (procesní) argumentací obviněného, jakou uplatnil i v nyní projednávaném dovolání. Pokud vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci neměl žádných výhrad, také on své stanovisko v tomto směru odůvodnil na str. 3 a 4 napadeného rozsudku v souladu s požadavky zákona a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tak nedospěl k závěru, že by byla dovolatelem zpochybňovaná skutková zjištění produktem nezákonného procesního postupu soudů nebo dokonce projevem jejich nepřípustné libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného A. V. N. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu