ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.254.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 254/2016 -50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání, které podala obviněná PharmDr. I. M. , dříve F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 5 To 329/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 146/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 9 T 146/2014 , byla obviněná PharmDr. I. M., dříve F., uznána vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byla podle §209 odst. 3 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §82 odst. 2 byla obviněné uložena přiměřená povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení nahradit poškozeným subjektům podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti odborného zástupce v lékárnách, a to na dobu třiceti měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného Ing. J. V. a obviněná S. Š. byla podle §226 písm. c) trestního řádu zproštěna obžaloby. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a Vojenské zdravotní pojišťovně ČR způsobenou škodu.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 5 To 329/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 10. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítla, že v řízení předcházejícím napadeným rozhodnutím nebyly provedeny veškeré nabízející se důkazy, které mohly pomoci náležitě objasnit skutkový stav. Provedené důkazy nebyly řádně hodnoceny a nebyl respektován princip presumpce neviny a z něj vyplývající pravidlo in dubio pro reo. Poukázala především na to, že nebyl prokázán vznik škody, jakožto zákonný znak skutkové podstaty předmětného přečinu. Popsala systém tzv. baťohů, který v praxi funguje tak, že mezi majitelem lékárny, reprezentantem farmaceutické společnosti a lékařem dojde k dohodě, že reprezentant (i ze skladových zásob lékárny) donáší léky lékaři, který je předepisuje a sám přímo vydává pacientům, a následně již po reálném výdeji reprezentant donáší vystavené a realizované recepty do lékárny, která je zanese do systému a orazítkuje a vyplní tak, jako by byly vydány v lékárně, a následně vyfakturuje. Pokud tedy byly léky bez ohledu na místo a způsob vydány pacientům, nebylo proplacení pojišťovnami neoprávněné a nevznikla jim škoda. Ve vztahu k subjektivní stránce to podle obviněné dále znamená, že při vědomí popsaného postupu ani nemohla případnou administrací receptů, kterou však nadále kategoricky odmítá, sledovat způsobení škody zdravotním pojišťovnám. Obviněná dále namítla, že k závěru o její účasti na stíhaném jednání posloužila pouze výpověď Ing. V. se zjevně nepřátelským vztahem k ní a nikoliv kategorický písmoznalecký posudek, posuzující pouze parafy na 24 z celkového počtu 79 problematických receptů. Spoluobviněný Ing. V. měl dostatečné znalosti, aby trestnou činnost páchal sám. Naopak na její straně absentovala jakákoliv motivace, když veškeré platby došly na účet s dispozičním právem pouze Ing. V. a nebyl předložen žádný důkaz, že by jí platil nějaký adekvátní finanční díl z částek zaslaných pojišťovnami.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 5 To 329/2015, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 9 T 146/2014, a již před rozhodnutím o věci samotné odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Současně vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněné byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že její námitky uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají pouze z dílčí části. V podstatné části obviněná namítá toliko neúplnost skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Dovolávala-li se obviněná údajné existence tzv. baťůžkaření, je patrné, že tato její verze nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Ani náznakem se o takové praxi nezmínil žádný ze svědků či spoluobviněných. Absentuje i popsaný prvek domluvy s některou farmaceutickou společností a zapojení příslušného předepisujícího lékaře či zdravotnického zařízení. V popsaném systému pak lze jen těžko očekávat, že by některý ze subjektů zainteresovaných na takové transakci byl ochoten počkat s reálným proplacením konkrétního léku tak výraznou dobu, když navíc nebylo dopředu jisté, kdy a zda vůbec by byly léky zdravotní pojišťovnou uhrazeny, což je významné zejména z hlediska hypotetického zapojení farmaceutických společností. Ve skutkové větě rozsudku je pak podle státního zástupce náležitě vyjádřena jak vědomostní, tak volní složka úmyslného zavinění obviněné.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Obviněná PharmDr. I. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ani Městského soudu v Praze netrpěla. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Soudy se s provedenými důkazy vypořádaly jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotily jejich obsah a zároveň podrobně vyložily a odůvodnily (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzaly za prokázané. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 trestního řádu. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nutno zdůraznit, že absolutní většina dovolacích námitek pouze polemizuje se skutkovými závěry nalézacího soudu a nabízí vlastní náhled obviněné na skutkový stav, na podkladě takové argumentace pak je zpochybňováno zavinění při údajném neprokázání škodlivého následku. Proto v převážné části se dovolání míjelo s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Nejvyšší soud k tomu pouze podotýká, že oba rozhodující soudy zcela správně vycházely při zjištění skutkového stavu věci především z důkazů objektivní povahy, po jejichž logickém zhodnocení nemohly dospět k jiným, než přisouzeným skutkovým zjištěním. Neexistuje totiž jiné věrohodné vysvětlení pro údajné předkládání balíků receptů pacienty v období prosinec 2008 - březen 2009 a fakturaci jejich částečných úhrad, tzv. retaxaci z prostředků veřejného zdravotního pojištění příslušným zdravotním pojišťovnám následně až ve dvou termínech v srpnu a září 2010 s antidatací receptů, přičemž nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo možnosti, že na těchto machinacích participovaly ještě jiné osoby kromě obviněné a odsouzeného spolupachatele Ing. J. V.
Právní relevanci ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu lze přiznat pouze námitce, že popis žalovaného skutku nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty odsouzeného přečinu.
Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový výrok rozsudku nalézacího soudu odpovídá zákonným požadavkům určitosti, místního, časového i osobního vymezení. Dostatečně srozumitelným způsobem vyjádřil podstatu podvodného konání obviněné vůči poškozeným subjektům tak, že nemohlo být pochyb o jeho vědomostní a volní složce. Z popisu skutku přirozeně, logicky vyplynul přímý záměr obviněné získat na úkor poškozených majetkový profit a jim tak způsobit škodu. Popis skutku rozsudečného výroku zahrnoval jak objektivní, tak subjektivní stránku skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněná dovolací námitka obviněné nebyla shledána opodstatněnou, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu