Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2016, sp. zn. 3 Tdo 360/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.360.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.360.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 360/2016 -25 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný V. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 5 To 312/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 13/2015, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 15 T 13/2015 , byl obviněný V. J. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 5 To 312/2015 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 11. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V obsáhlém vyjádření namítl, že z dosavadního řízení je zřejmé, že mu spáchání trestného činu, jenž je mu kladen za vinu, nebylo řádným způsobem prokázáno. Soudy především bez pochyb nezjistily, ve kterém okamžiku požil alkohol a zda činnost spočívající v řízení motorového vozidla vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost. Soudy pominuly výpověď svědka P. N., z níž vyplynulo, že ani v lese na čekané, ani na krátké návštěvě u svědka doma nepožil žádný alkohol. Věrohodnost této výpovědi nebyla v řízení nijak zpochybněna, a proto neměla být soudy upozaděna. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 744/2008 a nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 641/99. Navíc protokol o hlavním líčení ze dne 12. 5. 2015 nezachycuje otázky obhajoby na uvedeného svědka a soud na návrh na doplnění protokolu ve smyslu §57 odst. 1 trestního řádu nijak nereagoval. Ani podle závěru znaleckého posudku doc. MUDr. Petra Svobody, CSc., FRCS (T) nelze určit hladinu alkoholu v krvi obviněného při řízení motorového vozidla. Rovněž závěry znaleckého posudku Ing. Antonína Buriánka podporují verzi obviněného a naopak znevěrohodňují verzi zasahujících policistů. Pokud považoval soud tento znalecký posudek za nejasný nebo neúplný, měl v souladu s trestním řádem požádat znalce o vysvětlení. Jiný postup soudu považuje obviněný za porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obviněný dále poukázal na nejasnosti ohledně protokolu o silniční kontrole ze dne 7. 12. 2014, který vznikl přesto, že podle výpovědi policistů nebyla žádná kontrola realizována. Výpovědi policistů jsou také v rozporu s úředním záznamem o zahájení úkonů trestního řízení. Pokud jde o neprocesní doznání ze dne 7. 12. 2014, odkázal obviněný na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 268/03. S ohledem na uvedené má obviněný za to, že nebylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. S ohledem na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 3741/11, a ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 438/2000, se obviněný domnívá, že neměl být v souladu se zásadou in dubio pro reo uznán vinným. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2015, č. j. 5 To 312/2015-141, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 15 T 13/2015-119, zrušil a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že s ohledem na povahu uplatněných námitek se k němu nebude vyjadřovat. Obviněný V. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ani Krajského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, a proto se míjela s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nejvyšší soud pouze považuje za potřebné zdůraznit, že obviněný byl usvědčen především na podkladě důkazů objektivní povahy, opakovaných dechových zkoušek na ovlivnění alkoholem a následně výsledku těchto zkoušek odpovídajícímu lékařskému vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi metodou plynové chromatografie. Příslušný znalec pak konstatoval, že pokud by obviněný požil jím uváděný alkohol až bezprostředně před první dechovou zkouškou, musel by být rozdíl mezi oběma dechovými zkouškami větší. Ten byl ovšem téměř shodný. Není třeba zde již opakovaně poukazovat na to, že oba rozhodující soudy velmi podrobně zhodnotily důkazy další a vypořádaly se s nevěrohodnou, měněnou verzí obviněného. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu). V Brně dne 30. 3. 2016 JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/30/2016
Spisová značka:3 Tdo 360/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.360.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§2 odst. 5 tr. ř.
§2 odst. 6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost sp. zn. II. ÚS 2083/16
Staženo pro jurilogie.cz:2017-12-22