ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1026.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1026/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 50/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. 72 Co 343/2015-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 416 642 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod č. j. 110 426/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 299/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 049/2010 (požadované zadostiučinění 10 001 Kč), č. j. 110 304/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 305/2010 (požadované zadostiučinění 13 332 Kč), č. j. 110 303/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 16 664 Kč), č. j. 110 307/2010 (požadované zadostiučinění 3 332 Kč), č. j. 110 504/2010 (požadované zadostiučinění 6 664 Kč), č. j. 110 518/2010 (požadované zadostiučinění 3 332 Kč), č. j. 110 191/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 324/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 517/2010 (požadované zadostiučinění 6 664 Kč), č. j. 110 464/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 196/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 238/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 20 000 Kč), č. j. 110 204/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 111 925/2010 (požadované zadostiučinění 3 332 Kč), č. j. 110 784/2010 (požadované zadostiučinění 3 332 Kč), č. j. 110 511/2010 (požadované zadostiučinění 6 664 Kč), č. j. 111 837/2010 (požadované zadostiučinění 3 332 Kč), č. j. 110 276/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 236/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 306/2010 (požadované zadostiučinění 16 664 Kč), č. j. 110 487/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 20 000 Kč), č. j. 110 439/2010 (požadované zadostiučinění 6 664 Kč), č. j. 110 243/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 501/2010 (požadované zadostiučinění 6 664 Kč), č. j. 110 435/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč), č. j. 110 483/2010 (požadované zadostiučinění 20 000 Kč) a č. j. 111 233/2010 (požadované zadostiučinění 10 001 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 3. 2015, č. j. 9 C 50/2013-128, žalobu na zaplacení částky 416 642 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a výrokem II rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu všech (celkem třiceti) uplatněných nároků, jež jsou vypočteny shora, není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.
Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, pokud je dovolání přípustné.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. září 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu