ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1538.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1538/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného Mgr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem se sídlem v Brně, Benešova 628/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 6 219 132 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 270/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 28 Co 443/2015-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 8. 10. 2015 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 6 219 132 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za průtahy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 1006/2013. V doplnění žaloby ze dne 19. 10. 2015 žalobce rovněž požádal o bezplatné ustanovení právního zástupce k ochraně jeho zájmů.
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 11. 2015, č. j. 14 C 270/2015-36, kterým byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně po zhodnocení tvrzených skutečností dospěl k závěru, že žadatel nesplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, když nelze dovodit, že by jeho situace byla tak nepříznivá v důsledku jeho nezaviněného jednání, na základě kterého se do ní dostal, popřípadě vzhledem ke sledu událostí, jimiž byl stižen. Samotné tvrzení, že žalobce nemá prostředky na splácení dluhů a je nemajetný, není důvodem pro závěr o výjimečnosti situace, v níž se žalobce nachází.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce dostatečným způsobem neprokázal své výdělkové a majetkové poměry, neboť z údajů, které uvedl, není zřejmé, z jakých zdrojů uspokojuje své základní životní potřeby. Dále odvolací soud poukázal na to, že žalobce je v produktivním věku, netvrdí, že by pobíral invalidní důchod či částečný invalidní důchod, ani že by byl v takovém zdravotním stavu, který by jej eliminoval v možnosti získat finanční prostředky jakoukoliv výdělečnou činností.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem dle plné moci, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce v dovolání namítal, že v případě vzniku pochybnosti o tom, zda je dovolatel schopný se v průběhu řízení efektivně bránit, a stejně tak v případech s vyšší emoční účastí účastníka, která brání jeho efektivní obraně, je třeba mu ustanovit práva znalého zástupce. Tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, když usnesení odvolacího soudu stojí na závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neprokázal-li přítomnost nepříznivých osobních, výdělkových a majetkových poměrů, když splnění uvedeného předpokladu je třeba k ustanovení zástupce k ochraně zájmů účastníka řízení, jak ostatně vyplývá též z žalobcem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015.
Z obsahu spisu se zato podává, že jediný příjem žalobci plynul z dohody o provedení práce sjednané na dobu od 1. 2. 2015 do 31. 12. 2015, a to v rozsahu 5 hodin měsíčně při odměně 110 Kč na hodinu. Žalobce uvedl, že je finančně závislý na své přítelkyni, u níž ještě společně s jejím nezletilým synem bydlí. To dokládá též rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 5. 6. 2015, č. j. 190645/2015/BBA, o odejmutí příspěvku na živobytí, z něhož dále vyplývá, že příjmy všech společně posuzovaných osob za duben 2015 činily částku 22 371 Kč. Žalobce však ve svém prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 23. 10. 2015 (č. l. 18) nevyplnil rubriku týkající se příjmu jeho družky, v rubrice jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození, pak pouze uvedl, že „co se týče jejího příjmu, tak je mi známo, že po zaplacení nájmu a ostatních výdajů má co dělat, aby vystačila se zbytkem peněz na jídlo.“
Tvrzení ohledně nemožnosti získání trvalého zaměstnání žalobce nedoložil žádnými listinnými důkazy, respektive písemnou korespondencí s potencionálními zaměstnavateli, ze které by bylo patrno, že se o práci neúspěšně ucházel a z jakého důvodu se mu práci nepodařilo zajistit. Žalobce též žádnou lékařskou zprávou neprokázal, že by nemohl vykonávat „některé profese (např. řidič)“. I v případě, že by tuto tvrzenou skutečnost věrohodně osvědčil, existuje nespočet jiných profesí, jimž by se žalobce mohl věnovat.
Nejvyšší soud také nepřehlédl, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 6 219 132 Kč za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle §13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, když průtahy v řízení zapříčiněné Vrchním soudem v Praze při rozhodování o věcné příslušnosti trvaly 10 měsíců. Z vylíčení žalobních tvrzení je zřejmé, že uvedenými postupy žalované nemohla být žalobci způsobena nemajetková újma v takové intenzitě, aby ji bylo třeba odškodnit v penězích, natož částkou v požadované výši. Taková částka je přiznávána za nemajetkové újmy neporovnatelně závažnější (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010). Mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku (žalobcem tvrzenou újmou) a žalobním petitem (požadavkem na zaplacení částky 6 219 132 Kč) je tak zjevný nepoměr, že nelze než uzavřít, že v rozsahu žalobou uplatněného nároku jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný pod číslem 108/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
V posuzovaném případě žalobce nedůvěryhodně vylíčil své osobní, výdělkové a majetkové poměry a současně jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a tím ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. Nejvyšší soud se tedy ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro to, aby byl žalobci ustanoven advokát pro řízení k ochraně jeho zájmů.
Žalobce dále neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky, které jsou v dovolání uvedeny (znemožnění přístupu k bránění práva, k ustanovení zástupce není rozhodné osvobození od soudního poplatku, soudy měly zkoumat též jiné okolnosti než osobní a majetkové poměry žalobce, soudy přičítaly žalobci k tíži jeho existenční krizi, nepříznivý stav žalobce zavinila Exekutorská komora České republiky, nerovnost účastníků řízení). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je odmítnout.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v části není přípustné (§237 o. s. ř.), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 4. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu