ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1787.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1787/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) I. D. , zastoupené Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, a b) L. N. , proti žalovaným 1) Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově, se sídlem v Přerově, Smetanova 2016/2, 2) Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, se sídlem v Olomouci, třída 17. listopadu 909/44, 3) Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, 4) Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 18/3, 5) Městskému státnímu zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Polní 994/41, 6) Městskému státnímu zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 2188/9, 7) Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1, se sídlem v Praze 1, nábřeží Edvarda Beneše 627/3, 8) Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1300/11, 9) Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, se sídlem v Olomouci, třída 17. listopadu 909/44, 10) Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se sídlem v Brně, Jezuitská 585/4, 11) Policejnímu prezidiu České republiky, se sídlem v Praze 7, Strojnická 935/27, 12) Policii České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium České republiky, se sídlem v Praze 7, Strojnická 935/27, 13) Policii České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, 1. oddělení, se sídlem v Brně, Obilní trh 3, 14) Policii České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, oddělení Olomouc, se sídlem v Olomouci, Žižkovo náměstí 4, 15) Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství Praha II, Odboru hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1799/38, 16) Policii České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium České republiky, se sídlem v Praze 7, Strojnická 935/27, 17) Generální inspekci bezpečnostních sborů, 2. oddělení, se sídlem v Praze 6, Skokanská 2311/3, 18) Generální inspekci bezpečnostních sborů, 17. oddělení Brno, pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Horní 21, 19) Generální inspekci bezpečnostních sborů, 18. oddělení Ostrava, včetně pracoviště Olomouc, se sídlem v Olomouci, třída Kosmonautů 1085/6, 20) Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, třída Kosmonautů 189/10, včetně obvodních oddělení Policie České republiky v rámci Krajského ředitelství Policie České republiky, Územního odboru Olomouc, se sídlem v Olomouci, Žižkovo náměstí 4 - Obvodní oddělení Olomouc I , se sídlem v Olomouci, Sokolská 52, Obvodní oddělení Olomouc III , se sídlem v Olomouci, Smetanova 14, Obvodní oddělení Olomouc IV , se sídlem v Olomouci, Na Trati 78, a Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov - Obvodní oddělení II, se sídlem v Přerově, U Výstaviště 18, 21) Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Kounicova 687/24, 22) Policii České republiky, Městskému ředitelství policie Brno, se sídlem v Brně, Běhounská 1, 23) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 24) České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 25) České obchodní inspekci, Ústřednímu inspektorátu, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 567/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 82/2014, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 12. 2015, č. j. 12 Co 457/2015-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhají náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a to po 25 žalovaných, jak je uvedeno v záhlaví. Podáním ze dne 18. 12. 2013 žalobu rozšířili ve vztahu k žalovanému 26) Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Francouzská 6167/5. Žalobci rovněž požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2015, č. j. 13 C 82/2014-223, osvobodil žalobkyni a) od soudních poplatků v rozsahu 80 % (výrok I), žalobce b) osvobodil od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok II) a oběma žalobcům ustanovil zástupce k ochraně jejich zájmů (výrok III). Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2014, č. j. 12 Co 356/2014-138, změnil usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 6. 2014, č. j. 13 C 82/2014-102, ve výroku I tak, že se řízení nezastavuje a zrušil výroky II a III, jimiž nebylo vyhověno žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, stejně jako výrok IV, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 12 Co 457/2015-252, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně a) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Rozhodování ve věcech poplatků za řízení je podle §3 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, především úkolem soudu, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah odvolacího soudu, jež jsou podkladem pro přiznání osvobození od soudních poplatků a stanovení jeho rozsahu, a do jeho rozhodovací praxe byl by oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by právní názory obecných soudů byly ve zjevném nepoměru se zjištěnými skutkovými okolnostmi, což v případě žalobkyně a) není.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží nejen k výši soudního poplatku a celkovým majetkovým poměrům žadatele, u fyzických osob i k jejich sociálním poměrům, zdravotnímu stavu a podobně, ale také k možnosti si potřebné finanční prostředky opatřit a zároveň k tomu, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Jestliže celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, vede nakonec k závěru, že objektivně není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další náklady spojené s řízením, je soud povinen (nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva) mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků - v plném rozsahu, nebo jen zčásti, pro část řízení či jen pro některé úkony. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Tento zákonný požadavek byl do občanského soudního řádu zaveden s účinností od 1. 9. 2011 zákonem č. 218/2011 Sb. se snahou zákonodárce, aby se účastník, který nemá dostatek prostředků na zaplacení soudních poplatků v plné výši, podílel alespoň dílčí částkou, kterou je schopen zaplatit, na nákladech soudního řízení. Soudní poplatky mají mít regulační funkci; zvláště to pak platí v případě dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobkyně a) v dovolání namítá, že se soudy obou stupňů odchýlily od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když nepřihlédly právě k celkovým majetkovým poměrům žadatelky, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku, sociálním poměrům a zdravotnímu stavu, nezbytným výdajům v souvislosti s bydlením a dopravou, stejně jako k výši příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k možnosti žadatelky si tyto prostředky opatřit a dalším podobným okolnostem, jakož i k důsledkům, které by pro její poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Uvedená námitka se však míjí s právním posouzením soudů, neboť odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) po pečlivém zvážení veškerých výše uvedených předpokladů pro osvobození od soudních poplatků dospěl k závěru, že žalobkyně a) má v dané situaci nárok na osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %, přestože shledal, že žalobkyně a) má příjem jak z invalidního důchodu, tak z výdělečné činnosti a nelze ji považovat za nemajetnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Na uvedeném nic nemění ani námitka žalobkyně a), že soudy nižších instancí pochybily, když akcentovaly vlastnictví osobních automobilů v situaci, kdy tyto jsou pro žalobkyni a) nezbytnou pomůckou pro zajištění dostupnosti lékařské péče a dalších služeb, neboť bydlí v menší obci a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu po ní nelze požadovat, aby využívala služeb hromadné dopravy. Tato námitka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vlastnictví těchto předmětů konstatoval pro účely zhodnocení majetkových poměrů žalobkyně a), nicméně zohlednil je zejména v souvislosti s náklady vznikajícími při používání osobního automobilu, a to jak s platbami za pohonné hmoty, tak i ve spojitosti s pojištěním vozidla, aniž by jakkoli naznačil, že by žalobkyně a) měla tento svůj majetek zpeněžit a z výtěžku hradit poplatky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013).
Tvrzení žalobkyně a) o tom, že pro její úplné osvobození od soudních poplatků svědčí existence „zvlášť závažných důvodů“, když její špatná majetková a sociální situace byla zapříčiněna nedostatečným a neúčinným vyšetřováním ze strany orgánů činných v trestním řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že podstatnou okolností bude sice zpravidla též skutečnost, že se účastník dostal do nepříznivé finanční situace v důsledku nemoci či jako oběť trestného činu, nicméně tyto okolnosti neznamenají bez dalšího (samy o sobě) naplnění podmínky zvlášť závažných důvodů, když v konkrétním případě musí přistoupit okolnosti další, svědčící ve prospěch závěru, že účastník není objektivně schopen zaplatit soudní poplatek ani zčásti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014). V posuzovaném případě však soudy dospěly k závěru, že žalobkyně a) je schopna uhradit soudní poplatek, respektive nést další výdaje spojené se řízením z 20 % a Nejvyšší soud neshledal jejich úvahy zjevně nepřiměřenými.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 13. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu