ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2067.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2067/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s. r. o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 121 668,18 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 335/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2015, č. j. 13 Co 333/2014 - 128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 121 668,18 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. 110196/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110238/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110204/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110276/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110236/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110487/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110243/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110435/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 110483/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 110424/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110456/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 116788/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110240/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110417/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110417/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110420/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 14 C 335/2013-95, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. 110196/2010, sp. zn. 110238/2010, sp. zn. 110204/2010, sp. zn. 110236/2010, sp. zn. 110487/2010, sp. zn. 110243/2010, sp. zn. 110424/2010, sp. zn. 116788/2010, sp. zn. 110417/2010 a sp. zn. 110420/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 121 668,18 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítavého výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení vedeného u ČTÚ pod sp. zn. 110196/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110238/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110204/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110276/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110236/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110487/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110243/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110435/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 110483/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 110424/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 110456/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 116788/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110240/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110417/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 110417/2010 (požadované zadostiučinění 11 666,62 Kč), sp. zn. 110420/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000,- Kč.
Při řešení otázky, zda lze považovat za (ne)účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobkyně, která měla v kompenzačním řízení plný procesní úspěch, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nebyly shledány účelné, byť v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud přihlédl k jiným okolnostem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 1231/15, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1287/15).
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. 3. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu