ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3931.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3931/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s. r. o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 109 999,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 335/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 35 Co 155/2015-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 109 999,56 Kč s příslušenstvím, jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. 110 252/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 116 790/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 111 823/2010 (požadované zadostiučinění 6 666,64 Kč), sp. zn. 111 854/2010 (požadované zadostiučinění 6 666,64 Kč), sp. zn. 111 767/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 111 862/2010 (požadované zadostiučinění 8 333,30 Kč), sp. zn. 111 946/2010 (požadované zadostiučinění 11 662,62 Kč), sp. zn. 111 948/2010 (požadované zadostiučinění 4 998,98 Kč), sp. zn. 111 844/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 111 830/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 111 945/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 111 845/2010 (požadované zadostiučinění 4 998,98 Kč), sp. zn. 111 761/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč), sp. zn. 118 819/2010 (požadované zadostiučinění 4 998,98 Kč), sp. zn. 111 855/2010 (požadované zadostiučinění 3 333,32 Kč), sp. zn. 111 756/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 111 852/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 111 853/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč), sp. zn. 111 821/2010 (požadované zadostiučinění 1 666,66 Kč) a sp. zn. 111 763/2010 (požadované zadostiučinění 9 999,96 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 12. 2014, č. j. 15 C 335/2013-65, zastavil řízení co do částky 11 666,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11 666,62 od 15. 11. 2013 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu došlo k zpětvzetí žaloby ze strany žalobce (výrok I), konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. 110 252/2010, 116 790/2010, 111 823/2010, 111 854/2010, 111 862/2010, 111 946/2010, 111 948/2010, 111 830/2010, 111 845/2010, 118 819/2010, 111 756/2010, 111 852/2010, 111 853/2010, 111 821/2010 a 111 763/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení částky 109 999,56 Kč s příslušenstvím (výrok III) a současně určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, jako soud odvolací, výrokem I napadeného rozsudku změnil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé II. a III. tak, že se žaloba zamítá. Ve výroku II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároků plynoucích ze správních řízení vedených u ČTÚ pod sp. zn. 110 252/2010, sp. zn. 116 790/2010, sp. zn. 111 823/2010, sp. zn. 111 854/2010, sp. zn. 111 767/2010, sp. zn. 111 862/2010, sp. zn. 111 946/2010, sp. zn. 111 948/2010, sp. zn. 111 844/2010, sp. zn. 111 830/2010, sp. zn. 111 945/2010, sp. zn. 111 845/2010, sp. zn. 111 761/2010, sp. zn. 118 819/2010, sp. zn. 111 855/2010, sp. zn. 111 756/2010, sp. zn. 111 852/2010, sp. zn. 111 853/2010, sp. zn. 111 821/2010 a sp. zn. 111 763/2010, není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší, s ohledem na jednotlivá řízení, částku 50.000 Kč.
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. 4. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu