ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4613.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4613/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 6, o zadostiučinění a nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 11/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 70 Co 194/2016 - 241, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2015, č. j. 70 Co 179/2015 – 205, jejíž součástí byla žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O žádosti bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2016, č. j. 25 C 11/2010 – 235 tak, že se žádost zamítá. K odvolání žalobce bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 70 Co 194/2016-241.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolací soudu podal žalobce dovolání dne 12. 7. 2016 (č. l. 242), jehož součástí byla opětovná žádost o ustanovení zástupce.
V usnesení Nejvyššího soudu (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015, bylo vyloženo, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je na místě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Ačkoli nebyl žalobce vyzván soudem prvního stupně ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti, z nichž odvolací soud vycházel při přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, se (vycházeje z obsahu spisu) nijak nezměnily, přičemž žalobce ani v podaném dovolání netvrdí nové okolnosti, které by mohly vést k úvaze o relevantní změně poměrů na straně žalobce, dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny předpoklady k tomu, aby žalobci byl pro toto dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Jelikož dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu, nedostatek povinného zastoupení nebyl žalobcem odstraněn, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu