ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5065.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 5065/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zaplacení 114 999,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 335/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. 11 Co 92/2015-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 114 999,54 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 1 666,66 Kč), ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 3 333,32 Kč), ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 345/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 4 999,98 Kč), ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 6 666,64 Kč), ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 9 999,96 Kč), ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 (požadované zadostiučinění za každé jednotlivé řízení ve výši 11 666,62 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č. j. 7 C 335/2013-60, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 114 999,54 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba co do konstatování, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., bylo porušeno právo žalobkyně na rozhodnutí věci v zákonem stanovené lhůtě, ve výroku II odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a ve výroku III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení sp. zn. ČTÚ-103 179/2010, ČTÚ-103 070/2010, ČTÚ-105 254/2010, ČTÚ-103 326/2010, ČTÚ-103 557/2010, ČTÚ-103 560/2010, ČTÚ-103 290/2010, ČTÚ-103 345/2010, ČTÚ-103 543/2010, ČTÚ-103 177/2010, ČTÚ-103 299/2010, ČTÚ-103 238/2010, ČTÚ-103 096/2010, ČTÚ-103 249/2010, ČTÚ-103 078/2010, ČTÚ-103 559/2010 a ČTÚ-103 319/2010 není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč (viz výše).
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Jelikož žalobkyně podala dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu