ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.720.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 720/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce A. M. , zastoupeného JUDr. Hanou Levovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 906/1, proti žalovanému P. Ch. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 Co 263/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2015, č. j. 18 Co 263/2015-164, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. dubna 2015, č. j. 14 C 165/2014-128, tak, že se zamítá specifikovaná žaloba na určení podílového spoluvlastnictví k nemovitému majetku, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolací argumentace žalobce – jak je zřejmé z obsahu jeho podaného dovolání - je postavena na pouhé právní polemice s rozhodnutím odvolacího soudu, případně na nepřípustné skutkové polemice (stran výsledků hodnocení důkazů), na jejímž základě přípustnost dovolání založit nelze. Ani v konfrontaci s dovolatelem označeným rozhodnutím dovolacího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2227/2010, nelze učinit závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo (mělo být) v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v řešení otázky verifikace právně rozhodných okolností z hlediska posuzování neplatnosti právního úkonu při tvrzení o simulovaném, resp. disimulovaném právním jednání. Rovněž odkaz dovolatele na další rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. 30 Cdo 4665/2009 a sp. zn. 30 Cdo 4582/2014 (řešících otázku tzv. lichevních smluv) sám o sobě nezakládá přípustnost jeho dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., jelikož odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně vyložil, které konkrétní skutkové okolnosti jej vedly k přijatému právně kvalifikačnímu závěru. Skutkový základ, z nějž odvolací soud vycházel při meritorním rozhodování, je důsledkem v odvolacím řízení provedených důkazů, přičemž právně kvalifikační závěr, jenž na takto skutková zjištění aplikoval odvolací soud, není (ve skutkových poměrech této věci) v rozporu s judikaturou, na kterou dovolatel ve svém dovolání odkazuje.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu