ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.369.2016.1
sp. zn. 30 Nd 369/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobkyně VEGA Reality, s. r. o. , IČ 28166892, se sídlem v Praze 2, Polská 1349/30, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 20, proti žalovanému A. P. , o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Žalobu VEGA Reality, s. r. o., o zaplacení částky 136 371 Kč s příslušenstvím proti žalovanému A. P. projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. 10. 2016, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 10. 2016, učinila žalobkyně návrh, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určil, který soud České republiky projedná a rozhodne její žalobu proti žalovanému A. P., jíž se domáhá zaplacení částky 136 371 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného nájemného. Uvedený návrh byl součástí této žaloby.
V odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu žalobkyně uvedla, že se žalovaným v postavení nájemce uzavřela dne 27. 11. 2012 jako pronajímatelka nájemní smlouvu k nemovité věci (bytu), nacházející se v P. – N. M. Žalovaný se podle tvrzení žalobkyně dostal do prodlení s placením nájemného od ledna 2014 až do července 2014, kdy byl nájem ze strany žalobkyně vypovězen bez výpovědní doby. Žalobkyně nyní neuhrazené nájemné po žalovaném zatím bezúspěšně vymáhá.
Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena článkem 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení občanského soudního řádu však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by měl žalovaný na území České republiky bydliště či majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.
Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.
Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen dne 21. 10. 2016, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 1. 2015 nebo po něm).
Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.
Pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je neuhrazené nájemné a další platby s nájmem spojené (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi).
V řízení se jedná o zaplacení neuhrazeného nájemného z nájmu nemovitosti, která se nachází na území České republiky, mezinárodní příslušnost soudů České republiky je tedy dána.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení §88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Žalovaný je fyzickou osobou s bydlištěm v Itálii. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržoval na území České republiky nebo že by měl v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení §88 písm. b) o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005). Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaného.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitá věc.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu