ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2368.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 2368/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně MISECO a. s. , se sídlem v Praze 5, Svornosti 29, identifikační číslo osoby 26119048, zastoupené Mgr. Ivanou Nevěčnou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Beránce 57/2, proti žalované UNIFOOD.CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Radlická 19/1, identifikační číslo osoby 27212441, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o zaplacení částky 2 595 638 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 103/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 Cmo 16/2014-337, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 Cmo 16/2014-337, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2013, č. j. 4 Cmo 318/2012-211, potvrdil rozsudek ze dne 8. 10. 2012, č. j. 32 Cm 103/2010-189, kterým Městský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 595 638 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná následně podala 2. 8. 2013 žalobu na obnovu řízení, v níž uvedla, že ač původně výše citovaná rozhodnutí respektovala a ještě v polovině června 2013 navrhla žalobkyni sjednání splátkového kalendáře, později s ohledem na určité nesrovnalosti zadala své zaměstnankyni, aby prověřila pravost konkrétních listin, jež byly v projednávané věci předloženy k důkazu, díky čemuž zjistila, že dokumenty předložené žalobkyní nalézacímu soudu jsou falsifikáty.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2013, č. j. 32 Cm 103/2010-279, žalobu na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Cm 103/2010 a návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2012, č. j. 32 Cm 103/2010-189, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. 4 Cmo 318/2012-211, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že obnova řízení se povoluje a vykonatelnost obou citovaných rozsudků se odkládá (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že z usnesení Policejního vyšetřovacího úřadu Vietnamské socialistické republiky ze dne 13. 3. 2014, které žalobkyně předložila v odvolacím řízení dne 15. 4. 2014, vyplývá, že důkazy, na jejichž základě byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu způsobenou špatným obalem zásilky sladového ječmenu, jsou falsifikáty. Uzavřel, že došlo k naplnění podmínek pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž cituje konkrétní judikaturu a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že rozhodnutí spočívá na řešení otázky přípustnosti obnovy řízení na základě tvrzení skutečností či předložení důkazu, jehož pořízení si účastník objednal až po skončení původního řízení, ačkoli mu nic nebránilo učinit tak dříve. Žalovaná v projednávané věci sama uvedla, že pořízení nového důkazu zadala až po skončení původního řízení, z čehož dovolatelka dovozuje, že nemůže jít o důkaz o skutečnosti, který žalovaná bez své viny nemohla použít v původním řízení. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobu na obnovu řízení zamítne a žalované uloží povinnost k náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Nejvyšší soud považuje dovolání za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení předpokladů povolení obnovy řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou být podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník - přestože v době původního řízení objektivně existovaly - nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, a v odborné literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1804-1805).
Důkaz, jehož pořízení si účastník objednal po skončení původního řízení, není ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důkazem, který bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a o. s. ř. a §211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, i kdyby mohl přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy číslo 5, ročník 2007, str. 183, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2363/2007, uveřejněné v časopise Právní rozhledy číslo 14, ročník 2009, str. 519, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1911/2008, ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2847/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013).
Usnesení Policejního vyšetřovacího úřadu Vietnamské socialistické republiky ze dne 13. 3. 2014, které žalovaná předložila soudu v průběhu odvolacího řízení o povolení obnovy řízení, není listinným důkazem existujícím v době, kdy probíhalo u Městského soudu v Praze původní řízení pod sp. zn. 32 Cm 103/2010, a poté u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cmo 318/2012. Dovolatelka sama uvedla, že pochybnosti o pravosti dokumentů předložených v nalézacím řízení získala až několik měsíců po jeho skončení (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, či usnesení ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 269/2010).
Z uvedeného je zřejmé, že důvod, pro který odvolací soud povolil obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 103/2010, a v návaznosti na to odložil vykonatelnost příslušných rozhodnutí, není způsobilým důvodem obnovy řízení a že rozhodnutí odvolacího soudu ve světle uvedených judikatorních závěrů neobstojí.
Ostatními námitkami se dovolací soud již nezabýval, neboť to nepovažuje za procesně hospodárné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu