ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5447.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5447/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S. , se sídlem v Sokolově, Křižíkova 1624, identifikační číslo 12871117, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, proti žalovanému Ing. V. L. , zastoupenému JUDr. Tomášem Ficnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 947/12, o 116.215 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 60/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-303, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Krondla, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 12 C 60/2013-269, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 116.215 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), co do výše 6.501 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III., IV.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-303, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-313, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I., III., IV., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 12. 8. 2016 dovolání.
Dovolání podané k tomu legitimovaným subjektem, je však dílem opožděné a dílem vadné.
Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání i o soudu, u něhož se podává, byl právnímu zástupci žalovaného advokátovi JUDr. Tomáši Ficnerovi, Ph.D., doručen 23. 5. 2016. Usnesením ze dne 30. 5. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-313, byl opraven výrok II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2016, č. j. 10 Co 82/2016-303, tak, že „ žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16.768,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce “; opravné usnesení bylo právním zástupcům účastníků doručeno 20. 6. 2016.
Podal-li následně žalovaný dovolání dne 12. 8. 2016, učinil tak - ve vztahu k výroku o věci samé - po uplynutí zákonem stanovené lhůty, neboť ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo pondělí 25. 7. 2016 (konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadl na sobotu 23. 7. 2016), a dovolání je tudíž opožděné.
Na běh dovolací lhůty proti výroku o věci samé nemá v posuzované věci vliv ani vydání opravného usnesení odvolacím soudem. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí jsou totiž účinky předvídané v ustanovení §240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) spojovány jen s takovou opravou, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod číslem 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 2402/2012, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Opravným usnesením ze dne 30. 5. 2016 došlo pouze k obsahové změně výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení a nikoliv výroku o věci samé.
Ve vztahu k výroku o nákladech odvolacího řízení (v této části by dovolání mohlo být včasné - §240 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) však dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (bod 1. článek II., zákona č. 404/2012 Sb., bod 2. čl. II. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení konkrétní otázky hmotného či procesního práva, která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) tak - vztaženo k výroku o nákladech odvolacího řízení - neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 2, 3 o. s. ř.). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3, větu první, o. s. ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl (§243c odst. 3 věta první, §218a o. s. ř., §243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. prosince 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu