ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1082.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1082/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2016 dovolání obviněného L. H. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 14/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 23/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 T 23/2015, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
od přesněji nezjištěné doby, a to minimálně od 21. 7. 2014 do 7. 9. 2014, převážně v místě svého současného bydliště v P., T., ul. T. a také na jiných místech v P., přechovával v elektronické podobě na paměťové kartě grafické a audiovizuální soubory s pornografickou tématikou zobrazující nebo jinak využívající dítě nebo osobu, která se jeví být dítětem, a to převážně dívky ve věku mezi 5 až 15 lety zcela obnažené, v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení a děti zachycené v polohách skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi v datovém nosiči, a to na paměťové kartě zn. Sandisk, Micro SDHC, 4 GB, která byla součástí jeho mobilního telefonu černé barvy, zn. Nokia 6220c-1, složka adresáře ...obsahovala minimálně 21 grafických souborů a 1 videonahrávku, složka adresáře ...obsahovala minimálně 15 grafických souborů a složka adresáře ... obsahovala minimálně 44 grafických souborů a 5 videonahrávek, celkem tedy ve svém mobilním přístroji přechovával minimálně 80 grafických souborů a 6 videonahrávek, které si předtím stáhl z dosud nezjištěného nosiče.
Za to byl obviněný podle §192 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců za současného vyslovení dohledu nad ním. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 6220c, včetně SIM karty, baterie a paměťové karty SanDisk 4 GB. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní formou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 T 23/2015, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 14/2016. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, jímž byl obviněnému uložen trest propadnutí věci a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku z napadeného rozsudku a výroku o trestu odnětí svobody a ochranného léčení odsoudil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 6220c, včetně SIM karty, baterie a paměťové karty SanDisk 4 GB.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 14/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvedl, že zjištěný skutkový stav věci nenaplňuje znaky přečinu, jímž byl uznán vinným, resp. že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Konkrétně podotkl, že u něj nebyl nalezen předmětný mobilní telefon, neboť ten dle výpovědi svědka Š. byl nalezen na autobusové zastávce, poté již byl v držení Policie ČR. Také příslušné paměťové médium nikdy nevlastnil a dle jeho mínění nebyl prokázán opak. Tvrdí, že mu zajištěný mobilní telefon nebyl ukázán a jeho identifikace proběhla pouze zprostředkovaně. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu pak obviněný namítl, že pro uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou nebyly dány hmotněprávní podmínky, neboť závěry rozhodujících soudů o jeho psychickém stavu a psychickém onemocnění jsou pouze hypotetické. V této souvislosti opakovaně zdůraznil, že revizní znalecký posudek MUDr. Šupiny nebyl zpracován na základě objektivního nálezu, ale pouze za použití subjektivního pohovoru znalce s ním, proto tento znalecký posudek obsahuje jen hypotetické závěry znalce. K podanému dovolání obviněný následně připojil kopii Ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie, ze kterého vyplývá, že není sexuální deviant, nemá poruchu sexuální preference a není u něj navrhována žádná ochranná sexuologická léčba.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 13. 6. 2016 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání de facto jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení i v podaném odvolání, se kterými se již dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc, pokud se týká námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný ve skutečnosti těmito námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, že u něj osobně nebyl nalezen předmětný mobilní telefon nebo paměťové médium, které by obsahovalo závadový materiál, je třeba označit za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením. V posuzované věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Vina obviněného byla na základě zjištěného skutkového stavu věci bez jakýchkoliv pochybností prokázána, soud prvního stupně všechny provedené důkazy velmi pečlivě analyzoval jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a vyhodnotil je tak, jak mu ukládá trestní řád. Odvolací soud podrobně reagoval na vznesené odvolací námitky, s nimiž se dostatečným a logickým způsobem vypořádal. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo způsobem konvenujícím zákonným požadavkům na tento typ řízení, závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění. Tyto skutečnosti vedou Nejvyšší soud k závěru, že v tomto smyslu není odůvodněna jeho intervence do těchto závěrů a plně na ně pro jejich správnost odkazuje.
Nelze proto přisvědčit vznesené námitce dovolatele o extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy a z toho vyvozenými právními závěry, anebo které z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ). Dovolací námitky obviněného totiž vychází primárně z odlišných (vlastních) skutkových zjištění a z vlastního hodnocení provedených důkazů, přičemž teprve na základě takto provedeného subjektivního hodnocení obviněný dovozuje existenci extrémního nesouladu, čímž však vykročil z mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Dovolací argumentace obviněného vztažená k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu vychází z jeho přesvědčení o nesprávnosti závěrů vypracovaného znaleckého posudku znalce MUDr. Šupiny. Podle jeho názoru nebyly dány hmotněprávní podmínky pro uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou, neboť závěry rozhodujících soudů o jeho psychickém stavu a psychickém onemocnění jsou pouze hypotetické. Revizní znalecký posudek MUDr. Šupiny nebyl zpracován na základě objektivního nálezu, ale pouze za použití subjektivního pohovoru znalce s ním.
Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí porovnával závěry znaleckého sexuologického vyšetření obviněného, které provedl znalec MUDr. Ondřej Trojan, se závěry revizního znaleckého posudku, který vypracoval znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie MUDr. Vladimír Šupina. Z obou těchto znaleckých posudků vyplývá jednak shodná diagnostika obviněného, a to polymorfní sexuální deviace s převahou rysů heterosexuální pedofilie, jednak shodný závěr o nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě s ohledem na možnou recidivu jeho protiprávního jednání, a to zejména při akcentaci okolnosti, že obviněnému zcela chybí náhled na povahu vlastního onemocnění a nutnost indikované léčby.
Výtky, vznesené ke způsobu hodnocení obou znaleckých posudků jakožto užitých důkazů soudy obou stupňů, jsou výtkami procesními, napadajícími postup soudů obou stupňů prováděný v intencích §2 odst. 6 tr. řádu, postrádají právní relevanci. Je třeba poznamenat, že zcela shodnými námitkami v tomto směru se soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí zcela správně, logicky a podrobně vypořádaly.
V souladu s užitým dovolacím důvodem byla uplatněna námitka, že pro uložení ochranného léčení nebyly splněny zákonné podmínky stanovené §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, Nejvyšší soud však konstatuje, že námitka je neopodstatněná.
Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit ochranné léčení tehdy, jestliže pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Jak již zmíněno výše, závěry obou znaleckých posudků konstatují existenci shora specifikované duševní poruchy, na niž nemá obviněný potřebný náhled, jenž by vedl k tomu, že by se podrobil příslušnému léčení s tlumením nežádoucích příznaků zjištěného zdravotního stavu. Obviněný má naopak za to, že je zcela zdráv a v této situaci lze stěží očekávat, že by se byl ochoten dobrovolně podrobit příslušnému léčení na specializovaném pracovišti. Soudy obou stupňů zcela důvodně závěry znaleckého i revizního znaleckého posudku nepodcenily, což našlo svůj výraz v aplikaci ustanovení §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Vzhledem k výše řečenému pak logicky vyplývá i užití ustanovení §99 odst. 4 tr. zákoníku, že léčba bude prováděna ambulantně.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného L. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu