ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1093.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1093/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného H. Z. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 181/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 2 T 181/2015, byl obviněný H. Z. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„dne 9. 2. 2015 v době kolem 10:00 hodin v P. – R., na ulici A., řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat 500 1,2, 8 V 312, ačkoliv si byl vědom, že se zavázal po dobu 6 měsíců od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 4 T 310/2014, které nabylo právní moci téhož dne, že nebude vykonávat činnost spojenou s řízením motorových vozidel všeho druhu, a byl poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.“
Za uvedené jednání byl obviněný H. Z. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 2 T 181/2015, podal obviněný H. Z. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na ustanovení §222 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a trestní věc obviněného H. Z. postoupil Magistrátu hlavního města Prahy, Odbor dopravně správních činností, Oddělení správního řízení, k projednání, neboť jeho jednání mohlo být posouzeno jako přestupek.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V dovolání uvedl, že i jednostranné prohlášení obviněného v řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř., je-li akceptováno příslušným orgánem vydáním rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, způsobuje pozbytí řidičského oprávnění, v návaznosti na což je nutno nedodržení takto přijatého závazku posoudit jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Problematika projednávaného případu je zmíněná i v komentáři k trestnímu řádu (Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3494), kde je uvedeno, že pokud se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz a o tom, že po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění, což má význam z hlediska naplnění znaku trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud po právní moci uvedeného rozhodnutí ve zkušební době bude řídit motorové vozidlo. Jestliže tedy Městský soud v Praze v usnesení ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, dospěl k závěru, že jednání obviněného H. Z. nenaplňuje skutkovou stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a věc postoupil příslušnému správnímu orgánu k dalšímu opatření s odůvodněním, že by věc bylo možno posoudit jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zatížil své rozhodnutí vadami, které zakládají dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému H. Z., který se prostřednictvím svého obhájce k dovolání vyjádřil. Ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh trestního řízení a uvedl, že nesouhlasí s argumentací státního zástupce, která jde proti duchu novely trestního řádu provedené zákonem č. 193/2012 Sb. U řady trestných činu spáchaných zejména v dopravě dochází místo aplikace odklonů k podání obžaloby, neboť podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání je vnímáno jako nepřiměřeně mírné řešení, není-li doprovázeno znemožněním řízení motorového vozidla pachatelem či alespoň jeho finančním postihem. Státní zástupce tak v případech, kdy má za to, že reakcí na páchaný trestný čin by mělo být omezení oprávnění řídit motorová vozidla, musí žalovat, přestože jinak by ostatní podmínky pro aplikaci odklonu byly splněny. Státní zástupce přejímá argumentaci obvodního soudu, odkazující na zákon o silniční dopravě, zejména na ustanovení §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., která svědčí o naprostém nepochopení smyslu uvedeného ustanovení. To totiž nedefinuje úřední rozhodnutí, kterým se odnímá řidičský průkaz, ale stanoví jen okamžik mezi tím, kdy řidič ještě smí řídit, aniž by se dopouštěl přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, pokud řidičského oprávnění pozbyl takovýmto rozhodnutím, nebo aniž by mařil podmínku, kterou si sám dobrovolně uložil, aby dosáhl podmíněného odložení návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, a tím, kdy již páchá delikt nebo takovou podmínku porušuje. Změna §94a silničního zákona byla přijata se změnou trestního řádu zákonem č. 193/2012 Sb., který právě z důvodů možnosti podmíněně zastavit jinak bagatelní dopravní delikty zavedl možnost dobrovolného vzdání se určité činnosti, přičemž v praxi přichází v úvahu právě vzdání se řízení motorových vozidel. K tomu ovšem bylo nutno rozšířit i definici okamžiku, kdy z hlediska znaků skutkové podstaty a z hlediska možnosti pokračovat v trestním řízení, dochází ke ztrátě řidičského oprávnění. Obecně porušení podmínek jakéhokoli odklonu trestu nebo trestního stíhání není samostatným trestným činem. Následkem takového porušení je sankce spočívající v tom, že podmíněně odložený trest se vykoná nebo podmíněně odložené trestní stíhání se dokončí. Opačný přístup, který zvolil Obvodní soud pro Prahu 6, by se snadno mohl v řadě případů dostat do rozporu se zásadou „ne bis in idem“. Obviněný dodává, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu, nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu, nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je třeba pojem „rozhodnutí“ chápat jako jakýkoli individuální právní akt, vydaný orgánem veřejné moci z pozice vrchnostenského postavení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 1 Afs 147/2005). Právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení se stal vykonatelným závazek neřídit motorové vozidlo, pokud pachatel řídí, porušuje tento závazek, nikoliv rozhodnutí. S odkazem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V judikatuře Ústavního soudu (srov. například nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se však opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). Uvedené však nebylo Nejvyšším soudem zjištěno.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění právní mocí rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, kterým bylo uloženo v trestním řízení přiměřené omezení spočívající ve zdržení se řízení motorových vozidel, nebo kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se řízení motorových vozidel.
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Podle §307 odst. 5 tr. ř. zaváže-li se obviněný zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jednání obviněného nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. s odkazem na §222 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc postoupil příslušnému správnímu orgánu s odůvodněním, že je možno jednání obviněného posoudit jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž zatížil své rozhodnutí vadami, které zakládají dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., neboť jednak daný skutek nesprávně právně posoudil a v návaznosti na to rozhodl o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Výše uvedený postup (a související úvahy) soudu druhého stupně označil dovolatel za vadné, přičemž námitkám dovolatele lze dle Nejvyššího soudu přisvědčit.
Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 4 T 310/2014, bylo zjištěno, že tímto bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného a stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců s tím, že se obviněný zavázal, že po dobu 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí nebude vykonávat činnost spojenou s řízením motorových vozidel všeho druhu. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 12. 2014. Nejvyšší soud odkazuje na komentář k souvisejícímu ustanovení trestního řádu (§307 tr. ř.), ze kterého vyplývá, že pokud se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičské oprávnění, což má význam nejen z hlediska případného osvědčení ve zkušební době nebo pro pokračování v trestním stíhání, ale i z hlediska naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud bude po právní moci uvedeného rozhodnutí ve zkušební době řídit motorové vozidlo (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3494).
Lze uzavřít, že jednání obviněného, který řídí motorové vozidlo, ačkoliv se ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zavázal, že nebude vykonávat činnost spojenou s řízením motorových vozidel, naplňuje skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S tímto názorem se ztotožnil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 284/2016. Je tedy nepochybné, že obviněný ve všech zákonných znacích naplnil skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů proto shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 44 To 159/2016. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustil.
Při novém projednání věci bude Městský soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu