ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1202.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1202/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 10. 2016 o dovolání obviněné R. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 7 To 170/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 138/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 138/2015, byla obviněná R. Ž. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že:
dne 9. října 2015 v době kolem 16.30 hodin v B. na ulici C. v nákupním centru K. P. v prodejně Tesco odcizila 4 balení dětské výživy Sunar 1 complex 600g v hodnotě á 256,90 Kč, balení dětské výživy Nutrilon 2 v hodnotě 999 Kč, balení dětských plen Pampers AB maxi 106 v hodnotě 729 Kč, 2 balení dětských plen Pampers Prem JP midi 80ks v hodnotě á 399 Kč, 2x Pampers AB MX+ 70 v hodnotě 399 Kč, Pampers AB XL 56 v hodnotě 399 Kč a Pampers AB JUNlOR 87 v hodnotě 729 Kč, a to tím způsobem, že zboží vložila do nákupního vozíku, následně v prostorech prodejny na zboží nalepila falešné známky, vizuálně shodné se známkami, kterými bezpečnostní služba před vstupem označuje zboží zakoupené v jiné prodejně, které si za tímto účelem sama vyrobila, a to tak, že asi 14 dní předem v obchodním domě Tesco v K. si nechala na plastovou láhev s pitím na informacích na tuto láhev nalepit nálepku, která označuje zboží zakoupené v jiné prodejně a následně po opuštění tohoto obchodního domu si nálepku z plastové láhve ponechala a doma tuto známku z plastové láhve vystříhla a několikrát okopírovala za účelem dalšího použití při následné krádeži a u pokladny pak předstírala, že se jedná o zboží zakoupené v jiné prodejně, kdy takto získané zboží následně bez zaplacení vyvezla přes pokladny mimo prodejnu, kde byla zadržena pracovníkem ochrany prodejny, čímž způsobila poškozené společnosti Tesco stores ČR, a. s., IČ: 45308314, se sídlem Praha, Vršovická č. 1527/68b celkovou škodu ve výši 5.477 Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustila přesto, že byla odsouzena dne 19. 3. 2013 pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 32/2012, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2013 pro přečin dle §205 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku souhrnným trestem odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 31. 7. 2015,
dále byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2013, č. j. 1 T 90/2013, který dne 11. 9. 2013 nabyl právní moci, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2013, č. j. 5 To 311/2013 pro přečin dle §205 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem, kdy tento trest částečně vykonala dne 16. 4. 2014, kdy byla z výkonu trestu podmíněně propuštěna na zkušební dobu do 16. 4. 2017,
a dále byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 10. 2014, č. j. 1 T 141/2014, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2015, pro přečin dle §205 odstavec 1 písm. a) odstavec 2 trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále k trestu zákazu pobytu v okrese Plzeň-sever ve výměře 2 let.
Za uvedený trestný čin byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 138/2015, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 7 To 170/2016 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 7 To 170/2016, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Nováka dovolání opírající se důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle obviněné se soudy dopustily několika procesních pochybení, zejména neprovedly dokazování zákonným způsobem, tak aby byl objasněn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. V tomto směru poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 4 Tdo 985/2010. Obviněná namítala, že její obhajoba byla založena na tvrzení, že se žalovaného skutku dopustila za absence volní složky svého jednání, neboť je stižena tzv. kleptomanií – neboli patologickým kradením. Soudy se sice jejím tvrzením zabývaly, avšak provedené dokazování nelze považovat za dostatečné. Poukazovala na skutečnost, že ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 285/2014 byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. T. Novákem. Znalec dospěl k závěru, že trpí duševní poruchou, a to patologickým kradením – kleptomanií, přičemž znalec v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 2. 2015 (ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci) uvedl, že pokud by bylo prokázáno, že jí nevznikl žádný benefit krádeži, bylo by možno uvažovat o podstatně snížených ovládacích schopnostech. Proto se domáhala doplnění dokazování ohledně svého tvrzení, že dne 6. 10. 2015 provedla další krádeže v obchodním domě TESCO na ulici D. v B., kdy poté, co prošla pokladnou a odezněla její euforie, zboží vrátila ostraze. Soud prvního stupně v tomto směru provedl nedostatečné dokazování, neboť se spokojil pouze s telefonickým kontaktem. Podle obviněné měla být k věci vyslechnuta ostraha prodejny ze dne 6. 10. 2015. Pokud by tento důkaz byl předložen znalci MUDr. T. Novákovi, tak by mohl svoje závěry doplnit. Zamítnutí provedení tohoto důkazů svědčí o předpojatosti a odporuje právu na spravedlivý proces. Ohledně znaleckého posudku znalkyň MUDr. Holanové a PhDr. Skulové obviněná namítala, že tento byl proveden nedostatečně a že znalkyně PhDr. Skulová si účtovala na vyšetření jejího duševního stavu více času než fakticky s ní strávila. Přestože byly závěry těchto znalkyň diametrálně odlišné od stanoviska znalce MUDr. T. Nováka, soud prvního stupně shledal, že jejich závěry jsou téměř shodné, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Takový postup je nesprávný. Obviněná dále poukazovala na skutečnost, že se začala na doporučení pracovnic PMS léčit u MUDr. P. a že zboží dne 6. 10. 2015 do prodejny vrátila. Zboží měla v úmyslu vrátit i dne 9. 10. 2015, avšak byla dříve bohužel zadržena ostrahou prodejny. Soudy i svévolně hodnotily záznam kamerového systému, když ona u hlavního líčení vypověděla, že si chtěla sednout, nikoliv, že si sedla. Soudy nevěnovaly ani pozornost jejímu tvrzení, že se obdobného jednání dopustila dne 25. 9. 2015 v obchodním domě TESCO na ulici V. v B., když zboží vrátila do regálu poté, co jej uložila do košíku. Pokud by bylo prokázáno vrácení zboží minimálně dne 6. 10. 2015, tak by znalec MUDr. T. Novák mohl konstatovat, že u ní došlo k podstatnému snížení ovládacích schopností a mohlo by být upuštěno od uložení trestu podle §47 tr. zákoníku a jí uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě.
V závěru podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 7 To 170/2016 zrušil, včetně rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 138/2015 a uložil Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně státní zástupkyně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzování věci obviněná uplatnila druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, když odvolací soud o podaném odvolání rozhodl po projednání věci ve veřejném zasedání, když toto zamítl, ačkoliv podle obviněné byl ve věci dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
Obviněná naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že soudy nevzaly v úvahu, že u ní chybí volní složka jejího jednání, neboť trpí kleptomanií. V tomto směru obviněná poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován MUDr. T. Novákem ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 285/2014 a na jeho vyjádření v této věci v rámci hlavních líčení. Soudy podle obviněné tento důkaz nesprávně vyhodnotily, závěry znalkyně MUDr. Holanové a PhDr. Skulové nemohou obstát a jsou v diametrálním rozporu ze závěry znalce MUDr. T. Nováka. Další pochybení obviněná spatřuje v neprovedení všech požadovaných důkazů (výslechu pracovníků ostrahy obchodního domu TESCO) a k nepřihlédnutí ke skutečnosti, že dne 25. 9. 2015 v obchodním domu TESCO na ulici V. zboží vrátila do regálu poté, co jej uložila do vozíku.
Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněná své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítané vady pod uplatněný dovolací důvod ovšem nelze podřadit. Všechny uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněná totiž neuvádí žádné konkrétní hmotněprávní argumenty vztahující se ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, těmto vytýká především vadné řízení (neprovedení všech požadovaných důkazů), nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění (včetně zjištění o jejím duševním stavu), přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Touto argumentací obviněná zcela míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu.
Námitky obviněné tedy fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení, ale proti způsobu hodnocení důkazů. Takto uplatněné argumenty nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněná v podstatě jen prezentuje své vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména závěrů znaleckého posudku MUDr. T. Nováka (opatřeného v jiné trestní věc) s tím, že připouští, že se sice dopustila inkriminovaného jednání, ovšem, že u ní není dána volní složka jejího jednání, neboť trpí kleptomanií. Obviněná tedy vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvého a druhého stupně (zejména hodnocením znaleckého posudku MUDr. T. Nováka a znaleckého posudku MUDr. Holanové a PhDr. Skulové), když současně namítá, že soudy neprovedly k náležitému objasnění věci všechny potřebné důkazy.
Z pohledu námitek uplatněných obviněnou v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněné nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl na základě kterých důkazů má obhajobu obviněné za vyvrácenou a které důkazy ji usvědčují. Soud také přesvědčivým způsobem zdůvodnil rozsah jím provedeného dokazování a jakým způsobem hodnotil obhajobu obviněné ohledně tvrzené kleptomanie, kdy řádně zdůvodnil, jak hodnotil znalecký posudek zpracovaný MUDr. Holanovou a PhDr. Skulovou, jenž byl vypracován v předmětné věci, a jak hodnotil znalecký posudek, který byl vypracován MUDr. T. Novákem v jiné trestní věci obviněné (viz str. 8-9 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž i rozvedl své úvahy ohledně skutečností, které vyplývají z provedených důkazů z pohledu námitek, které obviněná uplatnila v rámci podaného odvolání, a jenž jsou v podstatě totožné s argumenty uplatněnými v podaném dovolání (str. 5-10 rozhodnutí soudu druhého stupně). Předmětný soud i odůvodnil, na podkladě kterých důkazů a skutečností dospěl k závěru, že není potřeba doplňovat dokazování o navrhované výslechy svědků (viz str. 9 rozhodnutí soudu druhého stupně). Nejvyšší soud proto shledal, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry a že odůvodnění jejich rozhodnutí odpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 tr. ř.
Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že soudy nižších stupňů se obhajobou obviněné řádně zabývaly, vzaly v úvahu jednak závěry znaleckého posudku vypracovaného v předmětné věci, jednak závěry znaleckého posudku MUDr. T. Nováka, který byl vypracován ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 285/2014, byly seznámeny s vyjádřením znalce v této věci jak u hlavního líčení konaného dne 1. 2. 2015, tak i u hlavního líčení konaného dne 24. 2. 2015 (soud druhého stupně si připojil kompletní spis). Znalec MUDr. T. Novák v rámci těchto hlavních líčení setrval na svých závěrech, že u obviněné jsou ovládací schopnosti forenzně nevýrazně sníženy z důvodu diagnózy kleptomanie, když znalec ovšem zároveň připustil, že obviněná nesplňuje veškerá kritéria pro uvedenou diagnózu (neodpovídá příprava nálepek, předávání zboží kamarádce). Pokud soudy za dané důkazní situace shledaly, že závěry znaleckého posudku vypracovaného v nyní projednávané věci nejsou s vyjádřením MUDr. T. Nováka v rozporu, když znalkyně sice dospěly k závěru, že obviněná netrpí kleptomanií, že se ovšem jedná o osobu výrazně abnormální, histriónskou a dissocilání, která má sklony k manipulativnímu jednání, nelze mít za to, že by tyto závěry byly diametrálně v rozporu se stanoviskem MUDr. T. Nováka. Uvedený znalec shledal, že u obviněné nejsou splněna všechna kritéria kleptomanie, když ve shodě se znalkyněmi poukazuje na skutečnost, že obviněná se na trestnou činnost připravovala, realizovala i užitek, přičemž i tento znalec dospívá k závěru, že rozpoznávací schopnosti byly u obviněné zcela zachovány a ovládací jen nevýrazně sníženy. K argumentaci obviněné, že znalec MUDr. T. Novák by mohl dospět k jinému závěru, pokud by bylo prokázáno, že nerealizovala užitek z odcizeného zboží, lze uvést, že se jedná o spekulaci, když tato tvrzená skutečnost nebyla v řízení prokázána. Navíc uvedený znalec vypracoval znalecký posudek v jiné věci.
Ohledně další námitky obviněné, že nebylo nijak hodnoceno, že vrátila zboží dne 25. 9. 2015 v obchodním domu TESCO na ulici V., lze konstatovat, že se jedná o tvrzení obviněné, které nebylo nijak prokázáno. Lze i zdůraznit, že podle obviněné mělo dojít k uložení zboží do košíku a následně k jeho vrácení do regálu. V dané souvislosti je třeba uvést, že vložení zboží do košíku a jeho následné vrácení do regálu ještě neprokazuje, že se jednalo o pokus zboží odcizit.
Rovněž argumentace obviněné týkající se neprovedení všech požadovaných důkazů soudy nižších stupňů nemůže zvolený dovolací důvod naplňovat. Rozsah dokazování je upraven procesními předpisy. Obecně lze ohledně otázky dokazování v trestním řízení uvést, že rozsah dokazování závisí pouze na úvaze soudu, který musí zvážit, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Naznačené závěry mají svůj výraz v ustanovení čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy České republiky, odrážející princip nezávislosti soudů a soudců.
Neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení, je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
V dané věci obviněná v rámci podaného dovolání namítá, že požadovala výslech dalších svědků, konkrétně pracovníků ostrahy obchodního domu TESCO na ulici D. v B., ohledně údajného vrácení zboží dne 6. 10. 2015 její osobou. Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že soud prvního stupně se požadavky obviněné na doplnění dokazování zabýval a odůvodnil, proč požadované doplnění dokazování nepovažuje na potřebné (viz str. 9 rozsudku soudu prvního stupně), když konstatoval, že telefonicky bylo ověřováno tvrzení obviněné, když bylo zjištěno, že tuto informaci nejsou schopni poskytnout s tím, že pokud by ke krádeži došlo, tak by tuto událost oznámili Policií ČR, přestože by zboží bylo vráceno osobou, která ho měla odcizit. Podle soudu prvního stupně by tedy případný výslech navrhovaných svědků nemohl přinést ve věci nic nového, takže se jedná o nadbytečný důkaz. Soud druhého stupně se s rozsahem dokazování před soudem prvního stupně ztotožnil, kdy hodnotil i obsah úředního záznamu na č. l. 209, přičemž dospěl k závěru, že rozsah provedeného dokazování odpovídá §2 odst. 5 tr. ř., neboť ve věci byl zjištěn takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Ohledně odkazu obviněné na nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. 359/05 týkající se opomenutých důkazů lze konstatovat, že uvedené rozhodnutí se týká práva na spravedlivý proces z pohledu opomenutých důkazů. Podle tohoto rozhodnutí v případě opomenutých důkazů „jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jeho skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).“ O takový případ se v dané věci nejedná, když soudy řádně odůvodnily neprovedení požadovaných důkazů a v řízení provedené důkazy hodnotily při formulaci skutkových závěrů.
Pokud obviněná uvádí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, lze uvést následující. Jak již bylo naznačeno shora, soudy nižších stupňů řádně zdůvodnily neprovedení všech důkazů navrhovaných obhajobou, tudíž v souvislosti s neprovedením těchto důkazů nelze uvažovat o tzv. opomenutých důkazech. Proto nelze mít za to, že bylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces, jak uvádí v dovolání. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněná se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejím dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Protože u obviněné nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když důvodnost tohoto dovolacího důvodu je vázána na naplnění některého z dovolacích důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 10. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová