ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.3.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 3/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2016 o dovolání obviněného F. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 171/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. F. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2015, č. j. 1 T 171/2014-227, byl obviněný F. F. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 19. 3. 2014 v době kolem 17:30 hod. v D. L., okr. K., v rodinném domku na ul. U K. d., kdy poté, co k němu přijel poškozený M. M., aby mu vrátil motorové vozidlo, obviněný v obývacím pokoji vysypal z černé dózy nějaký prášek, kterého si šňupl, poté začal poškozeného vulgárně slovně napadat, následně k poškozenému, který seděl v křesle, přiskočil a ze vzdálenosti asi 40 cm mu nastříkal do očí sprej s neznámou tekutinou, poškozený vstal, snažil se utřít oči a šel ke vstupním dveřím, kdy ho obviněný udeřil zezadu do hlavy železnou trubkou o délce 66,5 cm, průměru 3,5 cm a váze 7,76 kg, poškozenému se podařilo tuto tyč uchopit a po vzájemném přetahování obviněnému vytrhnout, přičemž dezorientován při snaze opustit dům obviněný trubkou rozbil skleněnou výplň vstupních dveří a utekl ven, když napadením ze strany obviněného utrpěl tržnězhmožděné rány v týlní krajině vlevo v délce 1 cm a podráždění levého očního bulbu s výrazným překrvením oční spojivky, přičemž léčba si vyžádala dobu 10 dnů a jen vzhledem k zabránění dalšímu napadání vytržením trubky poškozený předešel vzniku závažnějšího poranění. Podrobnější popis jednání se nachází v předmětném rozsudku okresního soudu. Za toto jednání byl obviněnému uložen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. Dále pak bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody, kdy obviněnému byla uložena povinnost tuto nahradit ve výši 4.582 Kč poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně a naopak poškozený M. M. byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Následné odvolání obviněného pak Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 7. 2015, č. j. 5 To 268/2015-257 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení podal obviněný (dále též jen „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V rámci své argumentace obviněný namítal, že trvá na své obhajobě uplatněné již před soudem prvého stupně. Nebyl to on, kdo útočil, ale pouze se bránil napadení ze strany poškozeného. V rámci této obrany proto použil slzný plyn. Poškozený následně utíkal z domu a proletěl skleněnými dveřmi, o které si poranil hlavu. Před domem pak popadl železnou tyč, s níž utíkal a křičel, že byl napaden. Byl to právě poškozený, kdo u hlavního líčení připustil, že si zranění způsobil sám. Dále obviněný odkázal na závěry znalkyně z odvětví soudního lékařství, která připustila, že ke zranění poškozeného mohlo dojít pádem či rozbitím skleněné výplně dveří. Na tuto skutečnost však nebyl brán ohled, stejně jako nebyla řádně vyhodnocena osobnost poškozeného, který je - dle lékařských zpráv – jedincem zneužívajícím návykové látky a díky konzumaci drog se u něj vyvinula psychotická porucha, v důsledku níž je emočně nestabilní, paranoidní, s poruchami myšlení a koncentrace. To se ostatně projevilo incidentem v létě 2014, kdy chtěl vyskočit z balkónu a křičel, že jej někdo chce zabít. Obviněný proto napadl závěry znalce z oboru psychiatrie o tom, že poškozený nebral drogy a netrpěl paranoidní psychózou, byť lékařské zprávy o dlouhodobém zneužívání drog hovoří, nad to znalec poškozeného nikdy neviděl. Na místě tak bylo vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. V tomto samém odvětví ostatně znalkyně potvrdila, že obviněný není jedincem závislým, agresivním či s poruchou osobnosti. K tomu lze dodat, že rovněž nemá žádný záznam v opise Rejstříku trestů. V neposlední řadě bylo namítáno, že na předmětné železné tyči nebyla zjištěna žádná krev a mimo to ji obviněný nemohl použít také z důvodu, že se nalézala venku a uvnitř domu (chodby) byl jen úzký prostor k takovému útoku, přičemž toto místo nebylo řádně ohledáno. Obviněný pak závěrem navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání Okresnímu soudu v Karviné.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání odmítl věcně vyjádřit
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 268/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Po zhodnocení veškerých skutečností projednávaného případu, přezkoumání dovolací argumentace obviněného a jejího podřazení pod zákonné důvody mimořádného opravného prostředku, jakým dovolání je, dospěl Nejvyšší soud k následujícímu závěru. V posuzované věci uplatněné námitky směřuje obviněný výhradně do skutkové roviny. Odvolacímu, jakož i prvostupňovému soudu vytýká, že jeho vinu odvozují toliko z nepravdivé výpovědi poškozeného, který jej napadl a následné zranění si přivodil sám v důsledku obrany obviněného. Poškozený je charakterizován jako osoba zneužívající drogy, pod jejichž vlivem také jednal, zatímco obviněný netrpí žádnou duševní poruchou, není agresivní a absentují u něj dřívější záznamy v Rejstříku trestů. Daná argumentace tedy žádným způsobem nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy prvého a druhého stupně po zhodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, ale pouze důvody, které soudy vedly k závěru o vině dovolatele. Takové námitky pod výše uvedené (ani jiné) dovolací důvody podřadit nelze, a proto je na místě takto prezentované dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje také na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, kde je konstatováno, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Nad rámec uvedeného však lze stručně konstatovat následující skutečnosti. Námitky dovolatele jsou čistým opakováním jeho obhajoby, kterou zvolil již před okresním a následně i krajským soudem. Soudy prvého i druhého stupně provedly řádné dokazování, jehož výsledky také přiléhavě zhodnotily a náležitě odůvodnily. Nelze se proto ztotožnit s názorem obviněného, že nižší soudy hodnotily provedené důkazy výhradně v jeho neprospěch a své závěry náležitě neodůvodnily. Naopak oba soudy jsou si vědomy situace, kdy samotnému útoku byly přítomny toliko dvě osoby, a to obviněný a poškozený. Správně byla věnována pozornost mechanismu vzniku poranění, které odpovídá útoku železnou tyčí v kombinaci s užitím slzného spreje. Ačkoliv znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství připustila možnost vzniku daného poranění také pádem na zem, tento způsob má za méně pravděpodobný. Za podstatnou tak lze mít výpověď svědka B., kterého oba soudy vyhodnotily jako zcela objektivního bez vazeb na kteréhokoli ze zainteresovaných jedinců. Tento nejen, že podal informace o výpovědi poškozeného přímo po napadení, ale rovněž popsal snahu další osoby (řidiče motorového vozidla), přesvědčit poškozeného, aby věc nehlásil policii (str. 3 rozsudku). Je tedy zřejmé, že k takovému jednání by nebyl prostor, pakliže by to nebyl právě M. M., kdo se stal cílem útoku. Soud prvého stupně pak řádně odůvodnil i následnou změnu výpovědi poškozeného a věnoval pozornost jeho osobnosti, jakož i osobnosti samotného obviněného. Daným závěrům, které ve svém usnesení podpořil také odvolací soud nelze ničeho vytknout a jako takové nevykazují žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, z nich učiněnými skutkovými zjištěními a navazujícími právními závěry. Ten je dán pouze tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů (zejména rozsudek soudu prvého stupně) tak nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., pročež jim nelze vytýkat jakoukoli svévoli. Ani v tomto směru tedy nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a z toho vyvozuje vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde z pohledu uplatněného dovolacího důvodu o námitky irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
K tomu je třeba dále doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, když obviněným uplatněné dovolací důvody směřují výhradně do skutkových zjištění soudů prvého a druhého stupně, které se již dříve se všemi námitkami obviněného řádně vypořádaly ve svých rozhodnutích, rozhodl o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 2. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.