ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.873.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 873/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2016 o dovolání obviněného Ing. P. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 179/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 6. 2015 sp. zn. 1 T 179/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. P. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 6. 2015 sp. zn. 1 T 179/2013 uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za nějž mu byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu zároveň byla uložena povinnost nahradit obci L. n. S., IČ: 00267813, se sídlem v L. n. S., škodu ve výši 43.303 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato obec, jako poškozená, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a poškozená, přičemž tato odvolání byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 podle §256 tr. ř. zamítnuta. Zde je třeba zmínit, že v této trestní věci rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ˗ pobočka v Pardubicích již potřetí, neboť první rozhodnutí ve věci - usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 1 T 179/2013, jímž bylo podle §223 odst. 2 tr. ř. s odkazem na §172 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného pro předmětný skutek zastaveno, zrušil podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením ze dne 15. 7. 2014 sp. zn. 13 To 343/2014 a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ten pak ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 1 T 179/2013, který byl k odvolání obviněného a poškozené obce L. n. S. usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 20. 1. 2015 sp. zn. 13 To 6/2015 podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k novému rozhodnutí.
Poslední citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 následně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru skutek popsaný ve výroku o vině nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty stíhaného přečinu a nemá oporu v provedených důkazech.
Soud v prvé řadě neprokázal, že účtované práce a výkony uskutečněné firmou Ing. P. P. - ZAPA interier, nebyly fakticky provedeny (například u vypracování dokladové části výzvy k předložení nabídek na stavbu Snížení energetické náročnosti budovy ZŠ v L. n. S.), kdy činnost obviněného žádný ze svědků nezpochybnil, a správce daně při posuzování faktického stavu věci dospěl k závěru, že práce provedeny byly. U Snížení energetické náročnosti budovy ZŠ v L. n. S. jsou práce uvedeny i v rozpočtu celé akce, práce byly účtovány společnosti STAVOINTERIER s. r. o., nikoli obci L. n. S. Obviněný nezná úlohu společnosti ACTRA s. r. o., o níž se dozvěděl až ze zjištění Policie ČR. Obviněný si plnil svoje smluvní povinnosti formou subdodávek, což je ve stavebnictví běžná praxe, a nikdo netrval na osobním fyzickém předání obviněným. Stavební technický dozor vykonával obviněný a stavební dozor prováděl (spoluobviněný) Ing. H. jako starosta na základě smlouvy o dílo uzavřené s dovolatelem, u níž nesl smluvní odpovědnost dovolatel, za což mu náleží odměna. Obviněný se až dodatečně v daňovém řízení u dodávky kamenné dlažby dozvěděl, že podle závěru správce daně byla obviněnému dlažba dodána a později použita ve prospěch obce na jiném než původně určeném místě. Žádný ze svědků nezpochybnil, že práce (opěrná zeď a WC) pro společnost GRANO Skuteč spol. s r. o. byly provedeny, požadavek na jejich provedení je zapsán ve stavebním deníku a odsouhlasen stavbyvedoucím. Obviněný provedené práce neúčtoval obci L. n. S., ale společnosti GRANO Skuteč spol. s r. o., která převzetím faktury a její úhradou potvrdila převzetí díla a faktické dodání prací. Stejný skutkový děj jako nalézací soud posuzoval i finanční úřad, který prováděl vlastní dokazování, a vycházel ze shodných listinných důkazů jako orgány činné v trestním řízení, a neshledal v jednání obviněného žádné pochybení, které by bylo v rozporu se zákonem. Soud naopak dospěl ke zcela opačnému závěru, než jak jej učinil správce daně. Veškeré požadované a obviněným účtované práce obviněný řádně provedl. Soud i obžaloba při popisu jednotlivých útoků fabuluje skutkový děj, aniž by měl podklad v provedených důkazech. Soud do popisu skutku zahrnul ničím nepodložené závěry o údajném podvodném úmyslu, dohodách o obohacení a podobně. Popis jednotlivých útoků nemá žádný reálný podklad v provedených důkazech. Pochybení soudu prvního stupně spočívající v nesprávnosti popisu skutkového děje a právního posouzení věci neodstranil k námitce obviněného ani odvolací soud.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 zrušil a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na toto usnesení a podle §265 l odst. 1 přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové ˗ pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítá nesprávné právní posouzení skutku, které však zdůvodňuje zpochybněním skutkových zjištění tvořících podklad výroku o jeho vině z odsuzujícího rozsudku a prosazuje pouze vlastní verzi skutkového děje založenou na vlastním způsobu vyhodnocení v dovolání označených důkazů, čímž se ocitá mimo rámec jím uplatněného dovolacího důvodu. Státní zástupkyně má za to, že se soud prvního stupně ve svém rozsudku vypořádal se všemi provedenými důkazy za podmínek §2 odst. 6 tr. ř. jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a vyhodnotil jejich obsah. Zároveň srozumitelně vyložil, jaké skutečnosti a z jakých důvodů vzal za prokázané (viz §125 odst. 1 tr. ř.), jak je uvedeno na straně 5 až 11 odsuzujícího rozsudku, s nímž se ztotožnil i odvolací soud (viz strana 6 až 7 odůvodnění napadeného usnesení). Pro úplnost státní zástupkyně dodala, že oba soudy uvedly důvody, pro které nemohly být v rámci skutkového stavu zohledněny výsledky souvisejícího daňového řízení.
V závěru pak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. P. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto následně zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy dovolatel namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena v rozhodnutí č. 36 z roku 2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07, v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“
Z postulátů blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejprve je nutno konstatovat, že obviněný v dovolání uplatnil v převážné většině ryze skutkové námitky spočívající zejména v tom, zda vykonal předmětné práce, jež posléze fakturoval daným subjektům, které však nesměřují do užité právní kvalifikace, tudíž ani nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěry správce daně a jeho rozhodnutí vydané v daňovém řízení nemají v nyní posuzovaném případu u trestního stíhání pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku vliv, neboť o vině a trestu obviněného může rozhodnout jen soud.
Namítá-li však obviněný, že jednáním popsaným ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku nedošlo k naplnění zákonných znaků stíhaného přečinu, je nutno mu přisvědčit, byť jeho dovolací argumentace je v tomto směru spíše sporá.
Z rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá stručně řečeno následující. Soud prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, spatřuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podvodu v pěti dílčích útocích spočívajících v základních rysech v tom, že obviněný jako osoba podnikající pod firmou Ing. P. P. - ZAPA interier, po dohodě se starostou obce L. n. S. Ing. L. H. v letech 2008 a 2009 účelově vystavoval faktury za údajně poskytnuté služby ve stavebnictví, které vystavil přímo obci (za vypracování dokladové části výzvy k předložení nabídek na stavbu Snížení energetické náročnosti budovy ZŠ v L. n. S. , provádění stavebního technického dozoru na základě smlouvy o dílo uzavřené s obcí L. n. S. dne 31. 12. 2008) a z rozpočtu obce L. n. S. za ně přijal finanční plnění a posléze od Ing. H. přijal a zaúčtoval do svého účetnictví konkrétní faktury specifikované v popisu skutku (u stavebního technického dozoru za technickou pomoc Ing. H. na Rekonstrukci penzionu v D., stavbě P., řešení tras rozvodu VZT a stavbě RED M.) a vyplatil je Ing. H. v hotovosti, ačkoli k žádnému plnění ani ze strany obviněného, ani Ing. H. nedošlo; anebo faktury vystavil jiným subjektům , které mu je vyplatily po účelovém schválení Ing. H. bezhotovostně a posléze je zahrnuly do faktur jimi vystavených obci L. n. S. ( Ing. P. K. za postupnou demontáž přístupového schodiště ZŠ L. n. S., odvoz a likvidace stavební suti , následně obviněný v souladu s dohodou s Ing. H. od něj přijal fakturu za ručně oprac. kamenné dlažby velkoformátové dlažby a kamenných schodišťových stupňů , které uhradil Ing. H., dále společnosti GRANO Skuteč spol. s r. o. jako její subdodavatel při stavební dotované akci Regulace dopravy a parkování v L. n. S. a společnosti STAVOINTERIER s. r. o. při stavební dotované akci Snížení energetické náročnosti Základní školy v L. n. S. , kdy v obou posledně zmíněných případech obviněný posléze v souladu s dohodou s Ing. H. přijal a do svého účetnictví zaúčtoval fiktivní faktury společnosti ACTRA s. r. o., které obviněný uhradil bezhotovostně na v nich uvedený totožný účet, přestože si byl vědom, že mu tato společnost žádné služby ani jiné plnění neposkytla), čímž z rozpočtu obce L. n. S. neoprávněně vyvedli částku celkem ve výši 628.013 Kč, ze které měl Ing. H. prospěch nejméně 548.136,8 Kč a obviněný Ing. P. nejméně 53.386,4 Kč.
Tímto jednáním se měl podle právní věty výroku o vině obviněný dopustit přečinu podvodu tak, že společně s další osobou sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem větší škodu.
Uvedeného jednání se dopouštěl v souladu s dohodou s tehdejším starostou obce Ing. L. H., čímž měla být podle soudu prvního stupně vypořádána domnělá pohledávka obviněného za obcí L. n. S. ve výši cca 40.000 Kč vyplývající z dřívější spolupráce mezi nimi. Jelikož obviněný věděl, že měla obec finanční problémy, přislíbil mu starosta Ing. H., že mu zajistí splacení dluhu za předpokladu vystavování fiktivních faktur vůči majetku obce L. n. S. za práce, které obviněný ve skutečnosti neprovede, a následným proplacením faktur ze strany obce, respektive činností obviněného Ing. H. vznikla škoda na majetku obce, z čehož měl obviněný neoprávněný prospěch.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že ze skutkové věty ani z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nikterak nevyplývá, koho měl obviněný svým jednáním uvést v omyl, a oba soudy se ani zjišťováním osoby, která měla být uvedena v omyl, nezabývaly. Soud pouze konstatoval, že obci L. n. S. vznikla škoda, která jí jako poškozené byla přiznána i v adhezním řízení, tím, že obviněný v souladu s dohodou s tehdejším starostou vystavoval faktury na práce, které neměly být vykonány, a jejich proplacením obohatil sebe i tehdejšího starostu. Za dané situace tak bylo nutno zkoumat, která konkrétní osoba jednající za poškozenou obec L. n. S. mohla být uvedena v omyl. Ing. H. touto osobou být zjevně nemohl, protože to byl on, kdo podle stávajících skutkových zjištění soudu prvního stupně způsob vyvádění peněz z obecního majetku vymyslel a posléze obviněného Ing. P. instruoval, jakou konkrétní fakturu a komu má u jinak reálně prováděných stavebních akcí probíhajících v obci L. n. S. vystavit, na což dovolatel přistoupil a činil jednotlivé konkrétní úkony podle pokynů Ing. H. Soud pak blíže nezkoumal, zda starosta jako orgán obce, který ve smyslu §103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích”), zastupuje obec navenek, byl oprávněn disponovat v tomto směru s majetkem obce, respektive vystavovat faktury, případně je proplácet. Nezabýval se tím, zda takové úkony podléhaly schválení zastupitelstva, tedy zda starosta z pozice své funkce společným jednáním s dovolatelem nepravdivě informoval jednotlivé členy zastupitelstva kupříkladu při schvalování rozpočtu obce zahrnující obviněným vyfakturované částky. Současně dále neobjasnil, zda se v L. n. S. v inkriminované době volila rada obce, jež v souladu s §102 odst. 2 písm. a) cit. zákona zabezpečuje hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, tedy že by obviněný ve spolupachatelství s Ing. H. uvedl v omyl radní (popřípadě vykonával její pravomoc starosta sám ve smyslu §99 odst. 2 zákona o obcích) anebo zda uvedli v omyl zaměstnance obce jako jiné osoby oprávněné činit v určitém rozsahu úkony nezbytné z hlediska dispozice s majetkem obce o povaze a okolnostech takových úkonů. Starosta Ing. H. jako strůjce myšlenky vyvedení peněz z obecního majetku logicky při znalosti všech rozhodných skutečností uvést v omyl sám sebe jako zástupce obce nemohl.
Nelze tedy než konstatovat, že v rámci předchozího řízení a v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů nebyl zákonný znak přečinu podvodu spočívající v uvedení jiné osoby v omyl jednáním obviněného jakkoli prokázán, a proto Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání obviněného zčásti důvodným, a to co do námitek vztahujících se k naplnění zákonných znaků přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaného obviněným jako spolupachatelem ve smyslu §23 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ˗ pobočky v Pardubicích ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 13 To 363/2015 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 6. 2015 sp. zn. 1 T 179/2013, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265 l odst. 1 tr. ř.).
Tento soud doplní dokazování, a to i za využití obsahu trestního spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 4/2015 vedeného na obviněného Ing. L. H. v tom směru, aby bylo možno učinit dostatečně podložený závěr o tom, zda vůbec, a pokud ano, kdo jednáním obviněného Ing. P., jako osoba jednající za poškozenou obec L. n. S., byl uveden v omyl, popřípadě zjistí a posoudí, zda by jednání obviněného Ing. P. mohlo být právně posouzeno jinak, např. jako pomoc k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby, pochopitelně za podmínky zachování totožnosti skutku.
Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a je povinen provést úkony a doplnění, které jím byly nařízeny. Zároveň je třeba připomenout, že podle odst. 2 téhož ustanovení bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, a to za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu