ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.526.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 526/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2016 o dovolání, které podal obviněný T. U. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 75/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 1 T 7/2015, byl obviněný T. U. (dále jen „obviněný“) uznán vinným tím, že
„dne 1. 12. 2014, kolem 18:00 hod., v P.– H. P., ul. S., na parkovišti před sídlem společnosti Loomis Czech Republic, a. s., sdělil M. Š. – zaměstnanci výše uvedené společnosti svůj záměr přepadnout do Vánoc roku 2014 dodávku společnosti Loomis Czech Republic, a. s., s hotovostí několika desítek milionů korun českých, tento svůj záměr při následujících schůzkách s M. Š., ve vietnamské restauraci v P.– H. P. dne 3. 12. 2014 a na parkovišti před prodejnou H. a Ž., s. r. o., Z. dne 6. 12. 2014 upřesňoval ve smyslu, že zinscenuje přepadení posádky M. Š., v obci K., okr. P.-v., v termínu od 9. do 10. 12. 2014 při zavážení bankomatu České spořitelny, a. s., a M. Š., informoval, že již opatřil automobil podobný automobilům společnosti Loomis Czech Republic, a. s., s firemními polepy, gumové masky, paruky, kníry, plynovou pistoli, mobilní telefony, SIM karty, a že k samotnému přepadení najal dva neztotožněné spolupachatele, když druhý člen posádky přepadeného automobilu neměl být do věci zasvěcen a od M. Š. získal informaci, že automobily společnosti Loomis Czech Republic, a. s., v rozhodné době převážejí hotovost 100 000 000 až 150 000 000 Kč“ .
2. Shora uvedené jednání obviněného bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §84 tr. zákoníku za podmínek §81 odst. 1 tr. zákoníku a za užití §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, kdy denní sazba činí 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen ještě trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:
- tří mobilních telefonů:
1) mobilního telefonu XPERIA IMEI ... s paměťovou SD kartou 2GB a SIM kartou Vodafone č. ..., poškozen na zadní straně PIN 1, 2, 3 otvírá se napsáním Z,
2) mobilního telefonu ALCATEL 3040D IMEI ..., IMEI ..., karty Vodafone č. ..., karty Vodafone č. ..., PIN 1, 2, 3,
3) mobilního telefonu Samsung GTS 6102, IMEI ..., IMEI ..., karty Vodafone č. ..., PIN 1, 2, 3,
- dvou gumových masek:
1) s podobiznou Brežněva,
2) s podobiznou Lenina,
- dvou paruk v plastických obalech s nápisem SMIFFYS, jedna blond, druhá černá,
- plynové pistole zn. GAP Calibr 9mm PAK se zásobníkem.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněného státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 75/2015. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil za přípravu zvlášť závažného zločinu loupeže podle §20 odst. 1, §173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ohledně které zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle §173 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to
1) mobilního telefonu XPERIA IMEI ... s paměťovou SD kartou 2GB a SIM kartou Vodafone č. ..., poškozen na zadní straně PIN 1, 2, 3 otevírá se napsáním písmene Z,
2) mobilního telefonu ALCATEL 3040D IMEI ..., IMEI ..., s kartou Vodafone č. ..., a kartou Vodafone č. ..., PIN 1, 2, 3,
3) mobilního telefonu Samsung GTS, IMEI ..., IMEI ..., s kartou Vodafone č. ..., PIN 1,2,3,
4) dvou gumových masek, jedné s podobiznou L. I. Brežněva, druhé s podobiznou V. I. Lenina,
5) dvou paruk v plastových obalech s nápisem SMIFFY´S, jedné blond, druhé černé,
6) plynové pistole zn. GAP Kalibr 9 mm PAK se zásobníkem,
7) jednoho bílého listu papíru, jedna strana obsahuje text: masky, paruky …,
8) jednoho zápisníku černé barvy,
9) jednoho modrého igelitového sáčku,
10) jednoho plastového obalu s nápisem SMIFFY´S a Game Show Host Kit,
11) jednoho plastového obalu s nápisem SMIFFY´S a Afro Wig Ekonomy,
12) jednoho plastového obalu s nápisem stříbrné barvy Spake Polyfile DL,
13) tří pokladních dokladů od České spořitelny, pobočka Sokolovská, Praha 8, na výměnu 40 EUR, ze dne 8. 12. 2014,
14) jedné účtenky za hotové ze dne 8. 12. 2014 od dodavatele Toris s. r. o. na celkovou částku 2 377 Kč
15) jedné poukázky na pětiprocentní slevu (ptákoviny-praha.com),
16) jednoho bílého papíru s ručně psaným textem modrou barvou: VLASTA …,
17) jednoho bílého papíru s ručně psaným textem modrou barvou: 40 EUR …,
18) jednoho bílého papíru s ručně psaným textem modrou barvou: Info, charlie …
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně beze změny.
II.
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, přičemž jej, při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadl ve výroku o trestu v části, v níž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Předmětný rozsudek v napadeném výroku spočívá podle obviněného na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V úvodu svého podání obviněný připomněl průběh řízení, resp. okolnosti ukládání zmíněného trestu (za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku) ze strany soudu obou stupňů. Poté poukázal na odvolacím soudem zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 550/2014 a upozornil, že ačkoli se v daném případě jednalo o zcela odlišnou situaci, přesto se tímto rozhodnutím odvolací soud nechal paušálně inspirovat při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zdůraznil, že ačkoli odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když dostatečně nezohlednil závažnost jeho jednání a okolnosti případu, současně se s posouzením okolností jeho případu, tak tvrzenou závažností de facto v celém rozsahu ztotožnil. Připomněl přitom, že soud prvního stupně shledal důvod pro svůj postup při ukládání trestu zejména v okolnostech případu a jeho poměrech, tedy že je osobou dosud soudně netrestanou, jeho trestná činnost se dostala pouze do prvního vývojového stadia trestné činnosti (přípravy), jež však neměla, vzhledem k jejímu monitorování ze strany Policie České republiky, jakoukoli naději na úspěch, a také v tom, že jeho manželka byla v čase rozhodování soudu prvního stupně ve vysokém stadiu těhotenství. Pakliže odvolací soud nikterak v napadeném rozhodnutí proti správnosti aplikace zákonných ustanovení §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku ze strany soudu prvního stupně nebrojil, pak podle obviněného nelze z napadeného rozsudku seznat, o jaké konkrétní úvahy odvolací soud své závěry o potřebě uložení mu trestu přísnějšího opírá. Podle názoru obviněného se současně jedná také o evidentní vadu v postupu odvolacího soudu, který vykazuje zřejmé prvky nahodilosti a libovůle neslučitelné s principy jeho práva na spravedlivý proces.
7. Existenci uplatněného dovolacího důvodu pak dovozoval z absence řádného posouzení konkrétních hmotněprávních námitek a zákonných kritérií, které byl odvolací soud povinen při ukládání trestu reflektovat, a to především nesprávné aplikace hmotněprávních ustanovení upravujících stanovení druhu trestu a jeho výměry, tj. zcela chybějící uvedení konkrétních okolností, které vzal za základ pro své úvahy o výši trestu z hlediska ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku. Odvolací soud podle jeho přesvědčení pochybil při hodnocení hmotněprávních podmínek pro ukládání trestu při právním posouzení principů přiměřenosti trestních sankcí a individualizace trestu (zejména zhodnocení zákonného imperativu vyjádřeného v §38 odst. 2 tr. zákoníku), dále při hodnocení zákonných okolností rozhodných pro stanovení konkrétního druhu a výměry ukládaného trestu z hlediska povahy a závažnosti spáchaného trestného činu, poměrů obviněného, možností jeho nápravy a resocializace, významu zájmu chráněného trestním zákoníkem, který byl jeho jednáním dotčen, okolnostmi, za kterých byl spáchán, osobou pachatele, ale také při hodnocení polehčujících okolností na straně obviněného ve smyslu ustanovení §38 odst. 3 tr. zákoníku z hlediska jeho dosavadního řádného způsobu vedení života. Odvolací soud se podle obviněného s žádnými konkrétními zákonnými okolnostmi shora vymezenými nevypořádal, když jediným důvodem pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody shledal nepřiměřenost trestu uloženého soudem prvního stupně. Takový závěr jmenovaného soudu bez relevantního podložení příslušnými hmotněprávními zákonnými hodnotícími kritérii a hledisky všech okolností (rozhodných pro ukládání trestu) označil za nezákonný. Dodal, že odvolací soud v napadeném rozsudku neuvedl ničeho, čím by jeho rozsáhlá tvrzení předložená v odvolacím řízení týkající se otázky trestu vyvrátil, resp. se k nim nevyjádřil, nezaujal k nim ani žádné stanovisko.
8. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 75/2015, v té části výroku o trestu, v níž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
9. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyššího státního zástupce k uvedenému dovolání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
11. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 10 To 75/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
14. Nejvyšší soud pak konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
16. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze uplatněné dovolací námitky směřující proti výroku o trestu (odnětí svobody) pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit (srovnej např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
17. Pouze na okraj lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu, vyměřený za použití ustanovení §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku ještě pod dolní hranicí trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (nepodmíněný trest odnětí svobody na osm až patnáct let).
18. K uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
19. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
20. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu