ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.41.2016.1
sp. zn. 7 Td 41/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných JUDr. L. H. a JUDr. L. N., , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 4/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2016 návrh obviněného JUDr. L. H. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 29. 1. 2014 u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněné JUDr. L. H. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, zločin dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a JUDr. L. N. pro pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Podáním ze dne 17. 5. 2016 (č. l. 3157 tr. spisu) učinil obviněný návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný považuje obžalobu, která byla podána proti jeho osobě za absurdní a v rozporu se zákonem, jakož i v rozporu s důkazy, které byly jeho osobou policejnímu orgánu předloženy. V jeho případě jde podle něj o učebnicové zneužívání trestního práva a trestního řízení s cílem ho odsoudit, ačkoli jde o obchodní spor. Má za to, že s ohledem na podstatu žalovaného jednání a vztah obyvatel, správních orgánů a soudů k jeho osobě, s ohledem na prezentaci celé kauzy a zejména jeho osoby ve sdělovacích prostředcích, médiích, internetových serverech, denním tisku, se jeho osoba stala negativně mediálně známou a médii kriminalizovanou, kdy je v očích veřejnosti nejméně Jihočeského kraje nežádoucí osobou a žádný ze soudců ani z přísedících Krajského soudu v Českých Budějovicích, potažmo ze všech soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho věci nestranně rozhodovat . K tomu jako důkaz obviněný doložil řadu článků z různých médií. Dále uvedl, že důvodem jeho návrhu je také skutečnost, že v budově Krajského soudu v Českých Budějovicích vyslechl rozhovor dvou zaměstnankyň soudu, které o něm hovořily v negativních souvislostech, z jejich hovoru nabyl dojmu, že je o jeho věci prakticky předem rozhodnuto. Tento dojem u něj ještě zesílil na základě dalších indicií, které z různých stran získal (od známých z okruhu advokátů, soudců, zastupitelů města Tábor, soudních znalců). Skutečnost, že se o jeho trestní věci běžně „v kuloárech“ Krajského soudu v Českých Budějovicích hovoří, posiluje jeho přesvědčení o podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích i soudců pobočky krajského soudu v Táboře. Dále poukázal na to, že v jeho věci vydal Krajský úřad v Českých Budějovicích řadu nezákonných rozhodnutí, o některých bylo již Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto a některá jsou ještě v řízení, v důsledku čehož hrozí krajskému úřadu povinnost nahradit škodu způsobenou nezákonným postupem. Obviněný poukázal na to, že ředitelem Krajského úřadu v Českých Budějovicích je JUDr. M. K., který předtím pracoval jako zástupce ředitele Krajského ředitelství Policie ČR v Českých Budějovicích, který byl nadřízeným i vyšetřovatele celého tohoto případu. Je otcem soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích JUDr. M. K., kdy tito lidé mají logicky vazby i na své kolegy z krajského soudu, stejně tak jako na státní zastupitelství. Obviněný dodal, že z těchto důvodů nemá elementární důvěru v to, že proces vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích bude procesem spravedlivým a nepodjatým. Uvedl, že byla ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích podána obžaloba na jeho osobu dne 29. 1. 2014 a dne 22. 12. 2015 byla podána obžaloba druhá v jiné věci, kdy podle něj měla být přiřazena k obžalobě předchozí. Což se však nestalo. Věc obžaloby ze dne 22. 12. 2015 řeší senát soudce Mgr. Ondřeje Vítů, který nepředložil jeho návrh na delegaci v dané trestní věci Nejvyššímu soudu v souladu se zákonem. Obviněný má podezření, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou věci přidělovány nikoli v souladu s rozvrhem práce, ale na základě zadání určité zájmové skupiny, která má patrně vazby na vedení krajského soudu. Podle obviněného bylo výsledkem takového řízení bezprecedentně rychlé vydání rozsudku odsuzující jeho osobu. Obviněný zdůraznil, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií, veřejných sdělovacích prostředků, internetových serverů, mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňováni, a může v nich být od počátku vytvořen negativní náhled na jeho osobu i celou věc, ačkoli, jak obviněný tvrdí, od počátku se žádné trestné činnosti nedopustil. Obviněný poukázal na to, že se v advokacii pohybuje řadu let, je mu dobře známo justiční prostředí zejména v Jihočeském kraji a ví, co všechno je možno očekávat. Podle obviněného jsou dány důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., neboť podle obviněného zcela likvidační negativní medializace jeho případu v něm vyvolala pochybnost o možnosti nestranného projednání věci v obvodu, kam jinak věcně i místně náleží. Obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 49/2006, kde bylo takovému návrhu vyhověno.
Krajský soud v Českých Budějovicích předložil dne 11. 8. 2016 trestní spis sp. zn. 16 T 4/2014 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného JUDr. L. H. na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích a některému ze soudů v obvodu Vrchního soudu v Olomouci (kam požaduje obviněný přikázání své trestní věci).
Nejvyšší soud projednal předložený další návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně. Není sporu o tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému soudu.
Obviněný (jak vyjádřil ve svém návrhu) má za to, že žádný ze soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, potažmo všech soudců v obvodu Vrchního soudu v Praze, není schopen v jeho trestní věci nestraně rozhodovat. Své přesvědčení postavil především na svém subjektivním pocitu vyvolaném medializací jeho případu, kdy je podle svého tvrzení médii kriminalizován a má za to, že jsou mu negativně nakloněny správní orgány a soudy, jakož i veřejnost. Dále argumentuje tím, že je dlouhodobě činný jako advokát v daném regionu a je tak v častém kontaktu se soudci daného soudu, jakož i státními zástupci v jeho obvodu.
Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že obviněný již v právě projednávané trestní věci návrh na postup podle §25 tr. ř. podával, kdy požadoval odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně. O tomto návrhu rozhodoval Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 9 Ntd 11/2014, který v argumentech obviněného (obdobných s argumenty v tomto projednávaném návrhu) neshledal důležité důvody pro odnětí věci příslušnému soudu.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestní věc obviněných byla přidělena k projednání senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích, jehož předsedkyní je JUDr. O. Smrčková. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 16 T 4/2014 (č. l. 3000 tr. spisu), rozhodl, že podle §31 odst. 1 tr. ř. a §30 tr. ř. není předsedkyně senátu JUDr. O. Smrčková vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 4/2014, neboť nemá poměr předpokládaný v §30 odst. 1 tr. ř. k osobám, jichž se úkony trestního řízení přímo týkají ani k jejich obhájcům a nejsou dány ani důvody uvedené v §30 odst. 2, 3 tr. ř. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 16 T 4/2014 (č. l. 3273 tr. spisu) bylo dále rozhodnuto, že podle §31 odst. 1 a 30 tr. ř. nejsou vyloučeni přísedící A. Franková, Ing. F. Bárta a M. Moravec z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 4/2014. Těmito rozhodnutími bylo dáno zřetelně najevo, že uvedené osoby nemají poměr k projednávané věci nebo k osobám jichž se úkony přímo dotýkají. Žádný poměr tedy nemají ani k osobě obviněného, jak se tento mylně domnívá. Skutečnost, že obviněný JUDr. L. H. působí jako advokát v obvodu daného soudu, nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř., neboť je věcí profesionality každého soudce, aby i v takovémto případě byl schopen rozhodovat nezávisle a nestranně.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně. Ani skutečnost, že obviněný je činný jako advokát v obvodu působnosti uvedeného krajského soudu nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout.
Ani skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná (jak již ostatně bylo Nejvyšším soudem uvedeno ke shodné námitce obviněného ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 8/2016). Nejvyšší soud proto zdůrazňuje. Že zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií i s celostátní působností, jak tomu bylo i v tomto případě (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Obviněný uvedl, že i soudci jsou lidé, kteří jsou pod vlivem médií a mohou být i bez naprosté znalosti věci ovlivňování. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce ale lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, ze strany médií atd. Námitka obviněného, že rozsáhlá medializace celého případu, která má často nejen regionální ale i celostátní dosah, vyvolala (resp. může vyvolat) nestranné a neobjektivní rozhodnutí krajského i vrchního soudu, by tedy musela platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Krajský soud v Českých Budějovicích a Vrchní soud v Praze. Nelze samozřejmě vyloučit, že v určitém konkrétním případě budou okolnosti natolik výjimečné, že bude vhodné návrhu na delegaci vyhovět, jak tomu zřejmě bylo ve věci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 49/2006, kde bylo takovému návrhu vyhověno. Z obsahu tohoto rozhodnutí, přiloženého obviněným k návrhu, ale konkrétní okolnosti zjistit nelze.
Pokud jde o námitky obviněného týkající se údajné nezákonnosti a absurdity podané obžaloby, tyto nemají přímou souvislost s návrhem obviněného na odnětí předmětné trestní věci příslušnému soudu. Tyto námitky stran oprávněnosti obžaloby a důkazní situace budou řešeny v rámci řízení u nalézacího soudu, kde se nyní věc obviněných nachází a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v tomto řízení u soudu I. stupně. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami vznesenými obviněným v souvislosti s jeho jinou trestní věcí vedenou u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 40/2015, ve které rozhodoval usnesením ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 8/2016. Nejvyšší soud rovněž neměl důvod reagovat na zcela nekonkrétní námitky obviněného, podle kterých je snad běžnou praxí Krajského soudu v Českých Budějovicích nepostupovat při přidělování věcí v souladu s rozvrhem práce. Nutno zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci se řeší otázka navrhované změny příslušnosti soudu, ať již věcné nebo místní, a nikoli otázka jak má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě. Jak již bylo uvedeno výše, trestní věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení u soudu I. stupně a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v hlavním líčení. Nejvyšší soud uzavírá, že v návrhu obviněného JUDr. L. H. neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu