ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1089.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1089/2016-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. prosince 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného R. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 6 To 22/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 8/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 34 T 8/2015, byl obviněný R. Š. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §99 odst. 1, 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, když neshledával důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud v Olomouci z podnětu tohoto odvolání rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 6 To 22/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření. Podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině podle §185 odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 5 let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku obviněnému uložil také ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení ve vztahu k výroku o uloženém trestu ze strany soudu odvolacího. Konkrétně namítá, že nesprávné hmotně právní posouzení odvolacího soudu spočívá v neshledání naplnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Uvedl, že každý trestní případ má i svoji lidskou stránku a trestněprávní sankce má pachatele potrestat, napravit, pomoci mu navrátit se do normálního života ale nikoliv jej zničit. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1220/2013, kde u znásilnění bylo aplikováno mimořádné snížení trestu odnětí svobody a soudům je ukládáno, aby také zohlednily konkrétní druh pohlavního styku, intenzitu násilí i zda jednání pachatele zanechalo následky na zdraví či psychice oběti. V jeho případě, že se jednalo o obdobnou situaci vybočující z obecné definice znásilnění, když jeho jednání nezpůsobilo poškozené trvalé následky, trvalo krátce a nízká intenzita jeho jednání vedla soud I. stupně k mimořádnému snížení trestu, když tento soud také vyzdvihl, že nadále normálně s poškozenou komunikuje, často se s ní bez problémů setkává, pokud má k němu poškozená ambivalentní vztah, je to logický odraz prožité události a obviněný je tak toho názoru, že nedošlo k hlubokému rozvratu jejich vztahu. Podle znalců, že lze důvodně očekávat normalizaci jejich vzájemných vztahů a znalkyně u výslechu uvedla významnou okolnost, že je třeba se vyvarovat sekundární psychotraumatizaci poškozené, pod což lze zařadit i uložený trest blízké osobě. Samotná poškozená, jeho dcera, že tak byla potrestána mnohem víc a utrpěla další zásah v podobě uvěznění blízké osoby, když podle znalců se soud měl této situace vyvarovat. Podle obviněného je nutné nejprve chránit poškozenou a až poté potrestat pachatele. Obviněný také uvedl, že přítelkyně jeho nezletilého syna neplánovaně očekává příchod potomka, což také považuje za důvod pro aplikaci mimořádného snížení trestu, stejně jako okolnost, že nebude moci přispívat na výživu svého syna a nezletilé dcery, jeho bývalá manželka je na rodičovské dovolené s dítětem, které má se svým novým partnerem a dojde tak k dalšímu sankcionování, když jeho nezletilé děti, které materiálně vždy zabezpečoval, významně pocítí snížení životní úrovně. V průběhu trestního řízení, že si uvědomil závažnost celé situace a zejména destruktivní vliv alkoholu, má silně vyvinuté rodinné vazby a uložený trest tak nelze vnímat jako uložený pouze jemu, ale týká se všech členů rodiny, včetně jeho rodičů, takže pro mimořádné snížení trestu shledává naplněnou také podmínku spočívající v mimořádných poměrech na jeho straně, kde je třeba brát v úvahu nejen ekonomické, ale také citové hledisko. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka obviněného, že mělo být použito ustanovení §58 tr. zákoníku, protože poškozená oběť trestné činnosti bude poškozena dvojnásobně, nesměřuje proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale výhradně proti výměře uloženého trestu, proti které ale lze uplatňovat námitky pouze v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani pod tento důvod dovolání ale nespadá námitka o nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, která nespadá vůbec pod žádný důvod dovolání. Vyjádřila ale názor, že aplikace §58 tr. zákoníku nepřicházela ve věci v úvahu. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
III.
Předně Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného proti výroku o trestu napadeného rozsudku odpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z argumentace uvedené v dovolání je zřejmé, že je napadán výrok o trestu na základě vady záležející v porušení hmotněprávního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, že vytýkané nedostatky se netýkají druhu a výměry trestu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014), a proto jde o vadu, kterou lze považovat za „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, nebo ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016). Nejvyšší soud se zabýval otázkou opodstatněnosti závěru vrchního soudu o nesplnění podmínek pro použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že v této věci nelze vzhledem k okolnostem případu mít za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem, bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Obviněný se zločinu znásilnění podle §podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) ve večerních hodinách v průběhu roku 2012 v rodinném domě svých rodičů, v podnapilém stavu, v době, kdy jeho nezletilé děti „X. X.“ *), a „X. Y.“ *), za ním přijely na pravidelnou návštěvu po rozvodu rodičů, využil situace, kdy bratr poškozené byl v koupelně a on sám s dcerou v obývacím pokoji, v úmyslu svého vlastního sexuálního uspokojení požadoval po nezletilé, aby si vyzkoušela to, co dělali lidé v pornografickém filmu, který právě sledoval, přitom ji začal hladit po stehnech, na což poškozená reagovala tím, že od něho poodešla a šla si sednout do křesla, kde za ní přišel, klekl si před ní, využívaje své fyzické převahy ji chytil za stehna a přitáhl si ji k sobě, svlékl jí kalhotky do půl stehen a přes její slovní nesouhlas i aktivní odpor spočívající v tom, že se mu snažila odstrčit ruce i hlavu, na ní vykonal orální pohlavní styk spočívající v olizování přirození, přičemž svého jednání zanechal až když bylo slyšet, že se bratr poškozené vrací z koupelny, přičemž jako biologický otec poškozené si byl vědom jejího věku.
Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Podle §58 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pak při snížení trestu odnětí svobody podle odst. 1 a 2 nelze uložit trest pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.
Za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, hrozí pachateli již uvedený trest odnětí svobody od pěti až do dvanácti let. Vrchní soud, po zrušení rozsudku soudu I. stupně mj. ve výroku o podmíněném trestu odnětí svobody v trvání 3 let, uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby v trvání 5 let, když dospěl k závěru, že pro použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, upravujícího podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, v této trestní věci nebyla splněna ani jedna zákonná podmínka. Pokud soud I. stupně odůvodnil použití §58 odst. 1 tr. zákoníku tím, že jednání obviněného bylo jednorázové, před delší dobou, že obviněný plní svoji vyživovací povinnost, je zaměstnán a hledí se na něj jako na osobu netrestanou, vrchní soud tyto okolnosti správně označil za obvyklé a nijak výjimečné. Podstatné je spáchání sexuálního útoku vůči vlastní dceři ve věku 10 let, který narušil jejich vzájemné vztahy, poškozená byla jeho jednáním zatížena po dobu několika roků, až se časovým odstupem s událostí svěřila psycholožce. S tímto názorem vrchního soudu se Nejvyšší soud ztotožnil s tím, že okolnosti případu uváděné soudem I. stupně, byly vrchním soudem dostatečně zohledněny uložením trestu odnětí svobody na samé dolní hranici, v rámci širokého rozpětí zákonné trestní sazby od 5 až do 12 let odnětí svobody.
Pokud obviněný poukázal na jinou trestní věc, kde byl pachateli uložen trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1220/2013), v této jiné trestní věci se jednalo o poškozené ve věku nikoliv pouhých 10 let, ale 14 let, a svoji roli sehrálo také nevhodné chování poškozených, které vyhledávaly přítomnost pachatele, protože z toho měly materiální prospěch, a vyvolaly v něm svým chováním dojem, že se můžou intimně sblížit. Přesto ale pachatel po negativní reakci poškozených jednání sám ihned zanechal. Navíc v této jiné trestní věci byl sice pachateli uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, ale nepodmíněný, a Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí také tento trest výslovně označil za nepřiměřeně mírný. Oproti tomuto jinému případu je situace ve věci obviněného R. Š. zcela odlišná, kdy vedle okolností uvedených již vrchním soudem lze dodat, že obviněný zanechal svého jednání nikoliv po projevu odporu jeho dcery, ale až v důsledku toho, že z koupelny přicházel jeho nezletilý syn, jednání se dopustil pod vlivem alkoholu při sledování pornografického filmu, které umožnil i desetileté poškozené a navíc ji vyzýval, aby to také zkusila, co dělali lidé v tom filmu. Ohledně námitky obviněného, že jeho jednání nezanechalo žádné následky na zdraví poškozené, postačí odkázat na důvody, které ohledně této okolnosti správně uvedl odvolací soud. Podstatná část dovolání je přitom postavena na argumentaci, že výkonem trestu odnětí svobod obviněným budou trpět jeho děti jak materiálně, tak i psychicky, a to zejména nezletilá dcera, která tím bude podle obviněného traumatizována. Tomu ale neodpovídá výpověď poškozené ani výpovědi svědků citované také v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Je z nich zřejmé, že v době návštěv dětí u obviněného tento o ně nejevil velký zájem a místo toho, aby se jim věnoval, chodil do restaurace a požíval alkoholické nápoje. Po události pak poškozená nechtěla k němu jezdit, vymlouvala se, a jak sama uvedla, měla strach zůstat s ním sama, aby se to neopakovalo. Tuto obavu přitom znalkyně označila za velmi silnou. Za nebezpečné z hlediska sekundární psychotraumatizace poškozené a možného rozvoje psychických problémů u poškozené, pak znalkyně označila především provádění jejich opakovaných výslechů k události. K dotazu, zda by traumatizující pro poškozenou mohl být i obviněnému uložený trest, znalkyně pouze souhrnně uvedla, že psychotraumatizující může být vše co se týká členů rodiny.
Také podle Nejvyššího soudu okolnosti případu ani poměry obviněného nejsou nijak výjimečné a nesvědčí pro závěr, že použití zákonné trestní sazby by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Není proto podstatné, že ze strany obviněného se nejednalo o hrubé fyzické násilí vůči poškozené, nebo že jeho jednání bylo pouze jednorázové, krátkodobé, když i méně intenzivní násilí postačovalo k překonání jejího odporu.
Na základě uvedených důvodů, když Nejvyšší soud z hlediska uplatněných námitek neshledal ve věci naplnění uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.