ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.245.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 245/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. března 2016 v Brně dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 3 To 343/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 258/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 2 T 258/2014, uznal obviněného J. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 8. 11. 2014 v době kolem 19:25 hod. v O. – Z. na ulici S., poblíž restaurace na Š. v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti, kterou poškozený P. H., vyhrál na hracím automatu, poškozeného zezadu chytil rukama pod krkem, strhl ho dozadu na zem na záda, klekl na jeho stehna, čímž poškozeného přidržoval na zemi, přičemž se poškozený snažil vysmeknout, což se mu však s ohledem na fyzickou převahu obviněného nepodařilo, a dále již odpor nekladl, z levé kapsy košile poškozeného pak vytáhl finanční hotovost ve výši nejméně 3 200 Kč a poté z místa odcházel a na prosbu poškozeného, že nebude mít co jíst, ať mu dá nějaké peníze, mu dal bankovku v nominální hodnotě 200 Kč s tím, aby zmizel nebo jej podřeže, čímž způsobil poškozenému P. H. škodu ve výši nejméně 3 000 Kč, kdy k jeho zranění nedošlo.
Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční částky 1 213 Kč, nacházející se v depozitu 8. OOK SKPV Policie České republiky Ostrava – Zábřeh. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného P. H. na náhradu škody.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 3 To 343/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jaroslava Kopeckého včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu v něm vytkl, že odvolací soud nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, přičemž obviněný má za to, že tak bylo učiněno z důvodu extrémního a zjevného rozporu se spravedlností a právem na spravedlivý proces. Dále obviněný namítl, že odvolací soud pochybil v tom, že vzal za správné závěry plynoucí ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Obviněný je přesvědčen, že nebylo dostatečně prokázáno, že trestný čin spáchal, proto by měl být zproštěn obžaloby. Uvedl, že soudy obou stupňů dostatečně nezohlednily svědecké výpovědi, přičemž za jediný důkaz lze považovat výpověď poškozeného P. H. Obviněný dále namítl, že odvolací soud pochybil, když před vynesením zamítavého rozhodnutí nepředvolal k výslechu svědka M. V., přičemž nalézací soud jeho výpověď posoudil účelově. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu obviněný závěrem zpochybnil přípustnost výslechů policistů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 3 To 343/2015, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze 23. 4. 2015, sp. zn. 2 T 258/2014. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu a za podmínek §265m odst. 1 tr. ř. podle §226 písm. a), c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby. Případně, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 3 To 343/2015, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 2 T 258/2014, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla odkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že nejsou dány důvody pro vazbu. Obvinění souhlasil s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují proti skutkovému zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v dovolacím řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi tyto námitky patří, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, což se následně promítlo do extrémního a zjevného rozporu se spravedlností a právem na spravedlivý proces. Dále pak, že odvolací soud nesprávně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně jakožto správná a úplná, mající oporu v provedeném dokazování, přičemž obviněný má za to, že soudy obou stupňů dostatečně nezohlednily výpovědi svědků. Namítl také, že by měl být zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že skutek skutečně spáchal. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
K námitce obviněného, že došlo k rozporu s právem na spravedlivý proces Nejvyšší soud uvádí, že právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na řádný a spravedlivý proces, v sobě zahrnující nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. IV. ÚS 114/96) s tím, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možno vykládat tak, aby garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000). V trestní věci obviněného nebylo zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. B. ve svém celku bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu