ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.7.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 7/2016-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. dubna 2016 v Brně dovolání obviněných Š. K. , a obviněného J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 3 To 34/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 8/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Š. K. a J. P. odmítají .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 3 To 34/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), a písm. f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněných Š. K. , J. P. a poškozených Ma. M. , Mi. M. , K. M. , J. P. , R. H. a Z. V. zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2014, č. j. 54 T 8/2013-2066, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl takto: Obviněný Š. K. a J. P. jsou vinni, že
1/ obviněný J. P.
dne 23. 8. 2012 na blíže neupřesněném místě v blízkém okolí Č. T. , okr. K. , v rozporu s ust. §10 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v platném znění, prodal obviněnému Š. K. alkohol nejasného původu v objemu celkem 120 litrů, který opatřil v rámci neoficiální a nelegální distribuce alkoholu jinými osobami, přičemž jej distribuoval jako nezávadný, přestože neznal jeho chemické složení a jeho zdravotní nezávadnost nijak neověřil, ačkoliv tento alkohol obsahoval metylalkohol, v důsledku čehož později, po úpravě části tohoto alkoholu, tzv. „studenou cestou“ obviněným Š. K. a jeho prodejem konečným zákazníkům došlo v důsledku jeho konzumace k následujícím zdravotním problémům:
u Ma. M. , který tento kontaminovaný alkohol s obsahem metanolu zakoupil ve třech litrových lahvích s etiketou Lašský Tuzemák ve dnech 10. až 13. 9. 2012 a v jedné litrové lahvi dne 14. 9. 2012, a po jeho konzumaci u něj došlo k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl od 14. 9. 2012 do 19. 9. 2012 hospitalizován v Nemocnici v T.
u S. M. , došlo dne 14. 9. 2012 po konzumaci kontaminovaného alkoholu zakoupeného Ma. M. k intoxikaci metanolem a následně ke kritickému stavu v důsledku čehož byla hospitalizována na jednotce ARO v nemocnici T. – P. , kde dne 16. 9. 2012 zemřela, přičemž bezprostřední příčinou smrti byla intoxikace metanolem,
u L. M. , došlo po konzumaci kontaminovaného alkoholu zakoupeného Ma. M. k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byla v době od 14. 9. 2012 do 19. 9. 2012 hospitalizována v Nemocnici v T. ,
u J. P. , který dne 6. 9. 2012 zakoupil neoznačený alkohol v plastové lahvi s obsahem metanolu v objemu 5 litrů a následně z něj vyrobil podomácku alkoholické nápoje, zejména rum, po konzumaci tohoto kontaminovaného alkoholu došlo k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl od 17. 9. 2012 do 21. 9. 2012 hospitalizován v Nemocnici K. – R. ,
u P. B. , který přibližně dne 5. 9. 2012 zakoupil 10 ks nekolkovaných jednolitrových lahví obsahujících kontaminovaný alkohol s obsahem metylalkoholu s etiketou Lašský Tuzemák, došlo po jeho konzumaci u něj k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl dne 8. 9. 2013 hospitalizován ve Fakultní nemocnici P. – N. M. , kde 10. 9. 2012 zemřel, přičemž bezprostřední příčinou smrti byla intoxikace metanolem,
u Z. V. , která kolem dne 10. 9. 2012 zakoupila 70 litrů kontaminovaného alkoholu obsahujícího metylalkohol v nekolkovaných jedenapůllitrových a dvoulitrových plastových lahvích a v důsledku konzumace tohoto kontaminovaného alkoholu u ní došlo k intoxikaci metylalkoholem, v důsledku čehož byla od 21. 9. do 27. 9. 2012 hospitalizována v Nemocnici v K. ,
u V. Z. , který přesně nezjištěného dne od 6. 9. 2012 do 8. 9. 2012 zakoupil nejméně 8 ks nekolkovaných jednolitrových lahví kontaminovaného alkoholu obsahujícího metylalkohol s etiketou Lašský Tuzemák, došlo po konzumaci tohoto kontaminovaného alkoholu k úmrtí, když dne 12. 9. 2012 byl v místě svého bydliště nalezen mrtev a následně byla jako bezprostřední příčina smrti stanovena intoxikace metylalkoholem,
tedy
v rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob,
2/ obviněný Š. K.
dne 23. 8. 2012 na blíže neupřesněném místě v blízkém okolí Č. T. , okres K. , zakoupil od obviněného J. P. kontaminovaný alkohol obsahující metylalkohol v objemu 120 litrů, přestože věděl, že se jedná o alkohol nejasného původu z nelegální distribuce, aniž by znal jeho chemické složení či ověřil jeho zdravotní nezávadnost, takto získaný alkohol, který obsahoval vysoký podíl metanolu, použil též pro vlastní neodbornou výrobu alkoholických nápojů, které plnil do lahví s etiketami Lašský Tuzemák, Vodka a Charmeur Weingeist za účelem následné maloobchodní distribuce,
a / v období nejméně od počátku září 2012 do 6. září 2012 v Č. T. , okr. K. , na ul. H. , jako provozovatel prodejny lihovin v rámci výkonu podnikatelské činnosti pod IČ ......, případně v místě svého bydliště v Č. T. – M. , R. , v rozporu s ust. §10 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a ust. §3 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, v platném znění, tento zakoupený alkohol i lihovinové nápoje z něj vyrobené, sám nebo prostřednictvím prodavače L. J. , v nekolkovaných lahvích nebo plastových nádobách prodával koncovým zákazníkům jako nezávadné pro konzumaci, v důsledku čehož došlo k následujícím zdravotním problémům:
u J. P. , který dne 6. 9. 2012 zakoupil neoznačený alkohol v plastové lahvi s obsahem metanolu v objemu 5 litrů a následně z něj vyrobil podomácku alkoholické nápoje, zejména rum, po konzumaci tohoto kontaminovaného alkoholu došlo k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl od 17. 9. 2012 do 21. 9. 2012 hospitalizován v Nemocnici K. – R. ,
u P. B. , který přibližně dne 5. 9. 2012 zakoupil 10 ks nekolkovaných jednolitrových lahví obsahujících kontaminovaný alkohol s obsahem metylalkoholu s etiketou Lašský Tuzemák, došlo po jeho konzumaci u něj k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl dne 8. 9. 2013 hospitalizován ve Fakultní nemocnici P. – N. M. , kde 10. 9. 2012 zemřel, přičemž bezprostřední příčinou smrti byla intoxikace metanolem,
u V. Z. , který přesně nezjištěného dne od 6. 9. 2012 do 8. 9. 2012 zakoupil nejméně 8 ks nekolkovaných jednolitrových lahví kontaminovaného alkoholu obsahujícího metylalkohol s etiketou Lašský Tuzemák, došlo po konzumaci tohoto kontaminovaného alkoholu k úmrtí, když dne 12. 9. 2012 byl v místě svého bydliště nalezen mrtev a následně byla jako bezprostřední příčina smrti stanovena intoxikace metylalkoholem,
tedy v rozporu s jiným právním předpisem sobě a jinému opatřil, vyrobil a měl na prodej potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob,
b / poté, co se nejpozději 6. 9. 2012 z veřejných sdělovacích prostředků dozvěděl o tzv. „metanolové aféře“ a úmrtí více osob v důsledku požitého alkoholu obsahujícího metylalkohol, mimo jiné i v okrese K. a dne 12. 9. 2012 bylo Ministerstvem zdravotnictví České republiky vyhlášeno mimořádné opatření v souvislosti s rostoucím počtem případů otrav metylalkoholem, spočívající v zákazu prodeje a rozlévání lihovin typu destilátů a tuzemáku s obsahem etylalkoholu nad 30 objemových procent u tzv. stánkového nebo mobilního prodeje, a dne 14. 9. 2012 bylo vyhlášené mimořádné opatření Ministerstvem zdravotnictví České republiky zpřísněno na celkový zákaz prodeje a nabízení lihovin o obsahu od 20 objemových procent etylalkoholu, včetně tuzemáku a konzumního lihu, s vědomím, že jím vyráběný a distribuovaný alkohol může být rovněž kontaminován metylalkoholem, přesto až do 14. 9. 2012 v Č. T. na ul. H. , jej zčásti likvidoval a zčásti sám nebo prostřednictvím prodavače L. J. dále prodával takto kontaminovaný alkohol, přičemž s ohledem na množství takto vyrobeného a prodaného kontaminovaného alkoholu si musel být vědom nekontrolovaného šíření tohoto závadného alkoholu, čímž vydal značný počet konzumentů nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, v důsledku čehož došlo k následujícím zdravotním problémům:
u Ma. M. , který tento kontaminovaný alkohol s obsahem metanolu zakoupil ve třech litrových lahvích s etiketou Lašský Tuzemák ve dnech 10. až 13. 9. 2012 a v jedné litrové lahvi dne 14. 9. 2012, a po jeho konzumaci u něj došlo k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byl od 14. 9. 2012 do 19. 9. 2012 hospitalizován v Nemocnici v T.
u S. M. , došlo dne 14. 9. 2012 po konzumaci kontaminovaného alkoholu zakoupeného Ma. M. k intoxikaci metanolem a následně ke kritickému stavu v důsledku čehož byla hospitalizována na jednotce ARO v nemocnici T. – P. , kde dne 16. 9. 2012 zemřela, přičemž bezprostřední příčinou smrti byla intoxikace metanolem,
u L. M. , došlo po konzumaci kontaminovaného alkoholu zakoupeného Ma. M. k intoxikaci metanolem, v důsledku čehož byla v době od 14. 9. 2012 do 19. 9. 2012 hospitalizována v Nemocnici v T. ,
u Z. V. , která kolem dne 10. 9. 2012 zakoupila 70 litrů kontaminovaného alkoholu obsahujícího metylalkohol v nekolkovaných jedenapůllitrových a dvoulitrových plastových lahvích a v důsledku konzumace tohoto kontaminovaného alkoholu u ní došlo k intoxikaci metylalkoholem, v důsledku čehož byla od 21. 9. do 27. 9. 2012 hospitalizována v Nemocnici v K. ,
tedy úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání a způsobil takovým činem smrt,
tím spáchali
obviněný J. P.
ad 1/ zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku,
obviněný Š. K.
ad 2a/ zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku,
ad 2b/ zvlášť závažný zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
Obviněný J. P. byl za zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku odsouzen podle §156 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný Š. K. byl odsouzen za zvlášť závažné zločiny obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, jakož i za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 9. 2013, č. j. 3 T 89/2013-513, podle §272 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 9. 2013, č. j. 3 T 89/2013-513, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu podnikatelské a obdobné činnosti v oboru velkoobchod a maloobchod na dva roky.
Podle §228 odst. l tr. ř. obviněným J. P. a Š. K. uložil zaplatit společně a nerozdílně na náhradu škody a nemajetkové újmy poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku 330.890,10 Kč, Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, IČ: 47673036, sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, částku 79.154 Kč, České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, sídlem Ostrava – Vítkovice, Jeremenkova 11, PSČ 70300, částku 130.493 Kč, České republice, Ministerstvu spravedlnosti České republiky částku 360.000 Kč, J. Z. , bytem H.–Š. , E. D. , částku 120.000 Kč, nezletilému „tulipánovi*) k rukám jeho matky P. B. , bytem P. , čp. ....., částku 120.000 Kč, Ma. M. , bytem Č. T. , P. , částku 129.260 Kč (z čehož činí 40.000 Kč náhrada nemajetkové újmy a 89.260 Kč náhrada škody), Mi. M. , bytem Č. T. , P. , částku 40.000 Kč, K. M. , bytem Č. T. , P. , částku 40.000 Kč, Z. V. , bytem H. B. , P. B. , částku 175.000 Kč, J. P. , bytem H.-P. , S. , částku 175.000 Kč a R. H. , bytem H.-M. , K. , částku 175.000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu, Českou republiku, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, J. Z. a nezl. „tulipána“*) zastoupeného matkou P. B. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. P. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění Š. K. a J. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
K dovolání obviněného Š. K. :
Obviněný Š. K. podal dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. Marcely Neuwirthové z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítl, že nalézací soud nesprávně hmotněprávně posoudil zjištěný skutkový stav a v důsledku tohoto pochybení jej odsoudil za spáchání trestných činů přes to, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkových podstat trestných činů. Poukázal na to, že převážnou část jednání zcela doznal již v přípravném řízení a jednání se dopustil s výjimkou jednání vůči poškozenému V. Z. Pokud jde o hodnocení důkazů provedených soudy, podstatná část se soustřeďuje na usvědčení spoluobviněného J. P. V tomto směru neměl k hodnocení důkazů žádné výhrady. Za další usvědčující důkazy považovaly soudy záznamy z telekomunikačního provozu, které mají dokumentovat kontakty ve shodě s výpověďmi svědků a dříve spoluobviněného, zemřelého prodavače L. J. Obviněný ani tyto závěry soudu nezpochybňuje.
Jestliže soud v napadeném rozsudku učinil závěr, že skutek se stal i ve vztahu k poškozenému V. Z. , pak tento závěr není nijak odůvodněn. Zejména chybí odkazy na konkrétní provedený důkaz nebo jiný konkrétní výsledek dokazování. Ve vztahu k poškozenému V. Z. je proto rozsudek soudu druhého stupně nepřezkoumatelný. Jediným nepřímým pojítkem mezi obviněným a poškozeným V. Z. byla tři krátká telefonická spojení mezi prodavačem L. J. a poškozeným V. Z. ve dnech 3. 7. 2012, 3. 8. 2012 a 6. 9. 2012. V inkriminovaném období po 23. 8. 2012, kdy se pak do dispozice obviněného dostal alkohol kontaminovaný metanolem, šlo jen o jedno telefonické spojení dne 6. 9. 2012, které trvalo pouhých 16 sekund. Žádný konkrétní důkaz, který by jednoznačně určil, že láhve pocházejí skutečně od obviněného, nebyl opatřen. Takové osamoceně stojící nepřímé důkazy nejsou schopny jednoznačně odůvodnit závěr, že se poškozený V. Z. otrávil kontaminovaným alkoholem, který obviněný namíchal a uvedl do oběhu. Bylo zjištěno, že se poškozený V. Z. pohyboval na území města H. , kde vypukla tzv. metanolová aféra a kde se hojně distribuoval alkohol kontaminovaný metanolem ze zdrojů mimo sféru obviněného. Prodavač L. J. , který s orgány činnými v trestním řízení řádně spolupracoval a na předkládaných fotografiích poznával osoby i předměty, poškozeného V. Z. jako zákazníka nepoznal a neoznačil.
Obviněný vytýká soudům obou stupňů, že se dostatečně nezabývaly právním hodnocením jeho jednání, přestože odvolací soud ve svém rozsudku provedl rozsáhlejší hodnocení, než soud prvního stupně a v důsledku toho došlo k částečné změně právní kvalifikace ze zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle ustanovení §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku na zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle ustanovení §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Podle obviněného není ani tato právní kvalifikace skutku přiléhavá.
Obviněný je přesvědčen, že na jeho jednání je vhodné aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 721/2014, o němž dospěl k závěru, že se jednalo o nedbalostní formu zavinění a nikoliv formu úmyslnou. Nejvyšší soud uvedl: „Nedbalostní forma zavinění u přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jiným předměty z nedbalosti podle §157 tr. zákoníku je dána v případech, kdy pachatel nezachová obvyklou míru opatrnosti. Za nedodržení této míry opatrnosti lze považovat i jednání pachatele, který uvádí do oběhu alkoholické nápoje pocházející z nelegálních zdrojů, které sám konzumuje.“ V průběhu trestního řízení obviněný poukazoval na to, že předmětný alkohol také konzumoval a neměl žádné zdravotní potíže, což svědčí o jednání v nevědomé nedbalosti. Obviněný následně podává výklad o tom, za jakých podmínek je trestný čin spáchán z nedbalosti a v čem spočívá „úmyslné obecné ohrožení“.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a ve smyslu ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. P. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Radka Hudečka, které opřel o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a to jak v otázce výroku soudu prvého stupně o vině i trestu a návazně na to odvolacího soudu, včetně jeho nového rozhodnutí o vině dovolatele za použití jiné právní kvalifikace a dále pro rozpor rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolatel především namítá tzv. nejednotnost skutku, jak vyžaduje ustanovení §160 odst. 1, věta druhá tr. ř., v souvislosti s měnící se kvalifikací skutku orgány činnými v trestním řízení jednotlivých stupňů, protože:
a) trestní stíhání dovolatele bylo zahájeno pro skutek kvalifikovaný nejdříve jako zločin obecného ohrožení z nedbalosti podle ustanovení 273 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který byl následně překvalifikován v přípravném řízení na zločin obecného ohrožení podle ustanovení §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku proto, že „distribuoval alkohol nejasného původu a vadné výroby“, aniž by tento popis skutku řešil otázku zavinění. Stejně tak definoval krajský státní zástupce v Ostravě skutek v jeho obžalobě za použití shodné kvalifikace. Rozsudkem nalézacího soudu byl dovolatel odsouzen sice pro zločin obecného ohrožení podle ustanovení §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, avšak skutek již měl spočívat v tom, že dovolatel měl líh distribuovat jako zdravotně nezávadný, přestože neznal jeho chemické složení a jeho zdravotní nezávadnost si neověřil, a to ačkoliv v tomto směru nalézací soud neprováděl žádné dokazování. Odvolací soud pak nově uznal dovolatele vinným ze závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle ustanovení §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, aniž by v tomto směru (tj. o úmyslném opatření závadných potravin dovolatelem) vykonal jakékoliv dokazování a aniž by zamítl odvolání dovolatele, když navíc rozdělil jednání spoluobviněného Š. K. do dvou období, na prvé do 6. 9. 2012 a druhé od 6. 9. 2012 (jednání dovolatele zařadil do prvého skutku do 6. 9. 2012),
b) v důkazním řízení před soudy obou stupňů kromě výpovědi spoluobviněného Š. K. nebylo jiný důkazem prokázáno, že dovolatel mu prodal alkohol, tím spíše alkohol obsahující metanol, přičemž chemické rozbory celních laboratoří objektivně prokázaly, že líh zajištěný u poškozených, kteří měli alkohol nakoupit od spoluobviněného Š. K. , obsahuje různá složení prokazující, že tyto posuzované vzorky pocházejí z různých zdrojů,
c) odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku na straně 30 v odstavci čtvrtém uvádí, že: "Podle názoru odvolacího soudu na rozdíl od soudu procesního, tento prodej od data 6. 9. 2012 nemohl obžalovaný J. P. žádným způsobem výrazněji ovlivnit". Pokud tedy nemohl odvolatel ovlivnit vědomý prodej alkohol spoluobviněným Š. K. po 6. 9. 2012, kdy začaly být toxické účinky alkoholu obsahujícího metanol známy, pak nebyl ani prokázán jeho nepřímý úmysl, ale jen nedbalost, a současně nemohl tak způsobit smrt více jak dvou osob, když jediný zemřelý poškozený P. B. nakoupil alkohol 5. 9. 2012, tedy před 6. 9. 2012. Soud prvého ani druhé stupně přitom vůbec neprováděl dokazování podle různého složení vzorků alkoholu zjištěného u poškozených, zda a z jakého zdroje pochází, aby bylo postaveno na jisto, zda lze jednotlivá úmrtí spojovat s osobou dovolatele. Dokonce ani toto posouzení jednání dovolatele odvolacím soudem neobstojí, pokud spoluobviněnému Š. K. měl dodat alkohol 23. 8. 2012, tedy výrazně dříve než se začaly následky obsahu methanolu v alkoholu projevovat a vejít ve známost, tím spíše, že spoluobviněný Š. K. tvrdil, že alkohol měl pravidelně odebírat od dovolatele od prosince 2011, (jak uváděl ve své výpovědi v přípravném řízení) každý měsíc, aniž by došlo k jakémukoliv poškození zdraví konzumentů – kupujících alkoholu od spoluobviněného Š. K. Namítl, že pokud by se takového jednání skutečně dopustil, pak musel být tím spíše utvrzován v tom, že alkohol není zdravotně závadný.
Obviněný odkázal v návaznosti na shora uvedené na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, č. j. 5 Tdo 1054/2014-21, v němž se uvádí, že: „Navíc, podle názoru Nejvyššího soudu za situace, pokud skutková zjištění neposkytují jednoznačný a nepochybný podklad pro závěr o úmyslném zavinění obviněného, je třeba se v takovém případě přiklonit k variantě, která je pro obviněného příznivější, a tedy z hlediska subjektivní stránky trestného činu lze spatřovat u obviněného jen nedbalost.“
Stejně tak bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem dne 25. 6. 2014 pod sp. zn. 5 Tdo 721/2014, který uzavřel, že: „Nejvyšší soud se přiklání k právnímu názoru odvolacího soudu o formě nedbalostního jednání obviněného, tedy že jednal z nedbalosti nevědomé. Právě na podkladě dvou již uvedených zásadních momentů, z nichž bylo nutné vycházet při zkoumání formy zavinění obviněného, je totiž evidentní, že nevěděl, že zakoupený alkohol může obsahovat zdraví ohrožující metanol, a lze mu tudíž klást za vinu, že právě vzhledem k okolnostem (neoznačená lihovina) a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nezachoval tudíž potřebnou míru opatrnosti a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k poruše nebo ohrožení zdraví požitím tohoto alkoholu nedojde.“
Obviněný současně v rámci výše uvedené námitky proti použití právní kvalifikace namítl nepřiměřenou přísnost druhu a výměry uloženého trestu odnětí svobody, která nekoresponduje s ustanovením §38 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když byla nejen použita nesprávná právní kvalifikace, ale i kdyby tomu tak nebylo, dovolatel tvrdí, že v daném případě byla akcentována spíše represivní složka trestu oproti jeho výchovné stránce. Dovolatel tak má za to, že bylo na místě uložit mu i s přihlédnutím k nedbalostní formě zavinění a dosavadní bezúhonnosti dovolatele trest spíše výchovný, podmíněný s odkladem na delší zkušební dobu za současného uložení případných omezujících opatření. Závěrem pak dovolatel namítá to, že byl se spoluobviněným Š. K. zavázán zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně, ačkoliv neměl (i podle názoru odvolacího soudu) žádný vliv na to, že spoluobviněný Š. K. se rozhodl prodávat alkohol poškozeným i po 6. 9. 2012, kdy již bylo všeobecně známo, že je distribuován alkohol s toxickými účinky.
Obviněný z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l odst. 1, odst. 2, odst. 4 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2015, č. j. 3 To 34/2015-2148, a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále aby nařídil, že obviněný J. P. , se propouští z výkonu trestu.
Obviněný také požádal Krajský soud v Ostravě, aby postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř. a navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2014, č. j. 54 T 8/2013-2066, v návaznosti na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2015, č. j. 3 To 34/2015-2148, a aby Nejvyšší soud tomuto návrhu vyhověl podle §265o odst. 1 tr. ř. a odložil výkon rozhodnutí ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Š. K.
Uvedl v něm, že obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marcely Neuwirthové dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 3 To 34/2015. Tímto rozsudkem vrchní soud mj. z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 54 T 8/2013, přičemž podle §259 odst. 3 tr. ř. nově o věci sám rozhodl tak, že mj. uznal obviněného v bodu 2a/ vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 4 tr. zákoníku a v bodu 2b/ zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Trestné činnosti se měl obviněný dopustit způsobem popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku vrchního soudu. Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací argumentace obviněného je rozdělena v podstatě do dvou bodů. V bodě II. obviněný vyjadřuje nesouhlas se skutkovými zjištěními, resp. s hodnocením důkazů ve vztahu k poškozenému V. Z. Podle obviněného „závěr, že skutek se stal i ve vztahu k poškozenému...Z. ...není ze strany soudů nijak odůvodněn“. V tomto směru je podle obviněného napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť „nelze dovodit, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl k závěru, že poškozený...Z. zakoupil nejméně 8 nekolkovaných jednolitrových láhví lihoviny s obsahem metanolu s etiketou Lašský Tuzemák vyrobený odsouzeným a distribuovaný v mé prodejně, po jehož konzumaci mělo dojít k úmrtí“. Existující důkazy jsou podle náhledu obviněného jen nepřímé a „nejsou schopny jednoznačně odůvodnit závěr, že se poškozený...Z. otrávil kontaminovaným alkoholem, který jsem namíchal a uvedl do oběhu“.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce nelze tuto část argumentace dovolání podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost a správnost provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože tato činnost spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Obviněný se však domáhá takového v zásadě vyloučeného přezkumu. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními neexistuje extrémní rozpor, který by za určitých okolností mohl být důvodem pro to, aby dovolací soud výjimečně přezkoumal i oblast dokazování a skutkových zjištění.
Obviněný namítá vady právního posouzení věci. Nesouhlasí především s tím, že jednal úmyslně, když podle jeho názoru měla být jím spáchaná trestná činnost posouzena jako nedbalostní. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 721/2014, pak dovozuje svou nedbalost zejména ze skutečnosti, že předmětný alkohol sám konzumoval.
Námitka rozdílné formy zavinění sice spadá pod uplatněný dovolací důvod, avšak není důvodná. Ke zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, 4 tr. zákoníku (bod 2/a) vrchní soud na str. 32 svého rozsudku uvádí, že má za prokázáno, že obviněný v rozporu s jiným právním předpisem [§10 odst. 1 písm. a), písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích] sobě a jinému opatřil a sám také vyrobil a měl na prodej potraviny (alkohol), jehož požití bylo nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob. Zároveň v tomto bodě nebylo podle vrchního soudu prokázáno, že měl pozitivní vědomost o tom, že tento alkohol je kontaminován metylalkoholem, avšak věděl, že jde o nelegálně vyráběný a distribuovaný alkohol, proto mohl předpokládat určité nebezpečí po požití takového alkoholu jinými osobami a následné zdravotní problémy. Na str. 31 vrchní soud konstatuje (ve vztahu ke spoluobviněnému J. P. , nicméně nepochybně i s platností pro obviněného Š. K. ), že „S ohledem na původ alkoholu totiž musel být srozuměn s tím, že nejde o alkohol, který prošel příslušným řízením, zejména přes orgány hygieny či orgány celní, a proto může být zdravotně závadný, když na druhé straně nebylo prokázáno, že by měl pozitivní vědomost o tom, že alkohol obsahuje zvýšené množství metylalkoholu“. Srozumění s možnou zdravotní závadností pak podle vrchního soudu implikuje eventuální úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce považuje argumentaci vrchního soudu za správnou. Právní závěr odvolacího soudu doplňuje tím, že pokud trestný čin podle §156 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo „v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví“, pak k závěru o úmyslné formě trestného činu postačí, jestliže úmysl, byť nepřímý, zahrnoval v obecné rovině „nebezpečnost lidskému zdraví“ jako znak příslušné skutkové podstaty. Vědění, jako složka zavinění, totiž nemusí přesně odpovídat objektivní realitě. Postačilo tedy srozumění obviněných s jakoukoliv, třeba i nižší, nebezpečností alkoholu, aniž by se srozumění muselo vztahovat na to, že v alkoholu je obsažen metanol či jiné život ohrožující látky.
Jestliže obviněný nakládal s alkoholem z neznámého zdroje, pokoutně získaným, tedy nikoliv od oficiálního distributora či producenta, neopatřeným kontrolními páskami, které představují jednu ze záruk zdravotní nezávadnosti alkoholu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014), alkohol byl opatřen za cenu výrazně nižší, než je obvyklé, a za této situace si nijak zdravotní nezávadnost dodaného alkoholu neověřil, musel být srozuměn či alespoň smířen s možnou nebezpečností takového alkoholu, protože při výrobě a distribuci ilegálního, řádně neoznačeného alkoholu a jeho distribuci s cenou výrazně nižší, než je běžná cena na trhu, nejsou dodržovány a kontrolovány ze strany kompetentních státních orgánů výrobní normy a postupy pro výrobu lihu a hygienické předpisy platné pro takovou výrobu. Takové ilegální lihoviny potenciálně obsahují zdraví škodlivé látky. Přitom jak uvedeno výše, srozumění s nebezpečností alkoholu v obecné rovině postačí, není třeba, aby se vztahovalo na konkrétní podobu či intenzitu tohoto nebezpečí (tedy např. na přítomnost metanolu).
Nejvyšší státní zástupce považuje v souvislosti s úvahou, zda se jedná o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a tudíž o trestný čin podle §156 tr. zákoníku, nebo naopak zavinění ve formě vědomé nedbalosti, a tedy o trestný čin podle §157 tr. zákoníku, za vhodné upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „o zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku by bylo lze uvažovat pouze tehdy, byly-li by zjištěny takové skutečnosti, na které dovolatel, byť bez přiměřených důvodů, spoléhal, že vzniku trestně právního následku, který z jeho jednání mohl vzejít (a jehož možného vzniku v podobě ohrožení zdraví osob, jimž neokolkované láhve alkoholu poskytl, si byl vědom), zabrání. Přitom je třeba zdůraznit, že za takové skutečnosti nemohou být považovány ty, které ve své podstatě nemají žádný zabraňující potenciál.“ Podle názoru Nejvyššího soudu pak takovým „konkrétním důvodem, pro který by obviněný mohl spoléhat při svém úsudku, že z jeho jednání nedojde k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, rozhodně nemohla být ta skutečnost, že byl sám ujištěn o bezzávadnosti jemu dodaného alkoholu (aniž by se takové ujištění opíralo o dostatečně relevantní fakta, tj. např. výsledky technického rozboru tekutiny, jednoznačný doklad jeho původu od spolehlivého výrobce apod.), či skutečnost, že sám předmětný alkohol pil “.
Nejvyšší soud konstatoval, že pokud ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně neplyne žádná skutečnost, která má zabraňující potenciál v naznačeném smyslu, jednal obviněný v nepřímém úmyslu, nikoliv z vědomé nedbalosti. Tak je tomu i v tomto případě, když žádná taková relevantní skutečnost zjištěna nebyla, přičemž takovou skutečností nemůže být ani vlastní konzumace alkoholu obviněným. Z hlediska kvalifikačního znaku obsaženého v §156 odst. 4 tr. zákoníku - způsobení smrti nejméně dvou osob - postačovalo zavinění z nedbalosti (srov. §17 tr. zákoníku), tedy že obviněný alespoň vědět měl a mohl o možnosti předmětného těžšího následku. Nedbalost přitom nevylučuje ani sám obviněný.
K námitce o požívání alkoholu samotným obviněným se plně ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu prezentovaným ve shora citovaném rozhodnutí ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015, nikoliv s rozhodnutím ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, kterým se zaštiťuje obviněný. Pokud jde o nepřímý úmysl a vědomou nedbalost, platí, že tyto formy zavinění se v intelektuální složce shodují (vědění možnosti). Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že osoba jednající s vědomou nedbalostí spoléhá, že škodlivý následek (porucha či ohrožení právního statku) nenastane, kdežto při nepřímém úmyslu je srozuměna s tím, že tento následek nastane [srov. §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Osoba jednající vědomě nedbale tedy ví, že může způsobit trestněprávně relevantní následek, nechce ho však způsobit ani s jeho způsobením není srozuměna. Spoléhá se naopak na to, že ho nezpůsobí. „Důvody, na které spoléhá, musí mít povahu dostatečných důvodů. Musí to být důvody, které i když v dané situaci nebyly způsobilé zabránit vzniku následku..., v jiné situaci, za jiných podmínek k tomu mohly být reálně způsobilé. Tam, kde pachatel spoléhá jen na šťastnou náhodu..., jedná v eventuálním úmyslu.“
Ze skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku, blíže rozvedených v jeho odůvodnění, však nelze dovodit existenci žádných konkrétních důvodů, na které by obviněný spoléhal, doufaje, že nedojde k trestněprávně relevantnímu následku (ohrožení).
Ochutnání či napití se, na které obviněný poukazuje, není něčím, co by založilo existenci konkrétních důvodů, na které by mohl obviněný ve shora uvedeném smyslu spoléhat – srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015. Je všeobecně známo, že nebezpečné jsou především ty potraviny a nápoje, jejichž závadnost nelze rozpoznat běžným smyslovým vnímáním, např. právě ochutnáním nebo čichem. Ve vztahu k nebezpečí ukrytému lidské chuti nebo čichu tedy ochutnání nemůže za žádných okolností být způsobilé zabránit relevantnímu ohrožovacímu následku. Nejde tedy o konkrétní okolnost, která by byla s to v jiné situaci za jiných podmínek zabránit zmíněnému následku, což je předpokladem vědomé nedbalosti. Obviněný tedy nemohl spoléhat na své smysly, přičemž žádné komplexní a kvalifikované ověření nezávadnosti používaného lihu neprovedl, ač věděl, že se jedná o rizikový artikl.
Pokud jde o zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (bod 2/b), u něhož obviněný rovněž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky, vrchní soud uzavřel, že obviněný způsobil úmyslně obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání a způsobil takovým činem smrt, neboť na základě mediálních zpráv věděl, že směs, kterou distribuuje, a z níž vyrábí alkoholické nápoje, obsahuje metylalkohol, zejména když k úmrtí konzumentů takového alkoholu docházelo především v regionu, v němž bydlel. Pro případ, že nastanou závažné zdravotní problémy či úmrtí konzumentů kontaminovaného alkoholu, byl s tímto následkem srozuměn. Obviněný podle zjištění vrchního soudu jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce se zcela ztotožnil s tímto právním závěrem odvolacího soudu. V situaci, kdy již došlo k medializaci tzv. metanolové aféry, a obviněný věděl o možné přítomnosti metanolu v „jeho“ alkoholu, přesto však v distribuci dál pokračoval, nemůže se úspěšně hájit tím, že jednal nedbale. Závěr vrchního soudu o existenci úmyslu v návaznosti na propuknutí metanolové aféry koresponduje i s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015, či ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015). K zavinění k těžšímu následku (kvalifikovaná skutková podstata), postačí nedbalost (viz výše), přičemž její existenci ani obviněný v zásadě nezpochybňuje.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Soud postupoval v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a jde o rozhodnutí plně přezkoumatelné.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. P. následovně.
Úvodem dovolání obviněný nejprve obecně namítl, že jeho jednání nevykazuje znaky předmětné skutkové podstaty trestného činu, přičemž v navazující části dovolání svou argumentaci blíže rozvíjí. Obviněný v bodě III., A. dovolání namítá „nejednotnost skutku, tak jak ho vyžaduje ust. §160 odst. 1, věta druhá tr. ř.“, když údajnou vadu následně blíže vysvětluje, a to především s odkazem na změnu právní kvalifikace jeho jednání.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že za určitých okolností lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod i námitku porušení totožnosti skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1071/2010), v daném případě tato námitka postrádá důvodnost. V průběhu trestního řízení došlo nejen ke změně právní kvalifikace, ale i k určité modifikaci skutku obviněného, avšak touto modifikací nedošlo k zásahu do totožnosti skutku. Totožnost skutku je zachována tehdy, je-li totožná podstata skutku, tj. je-li zachována alespoň částečná totožnost jednání nebo alespoň částečná totožnost následku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1464/2012). V této věci přitom nedošlo k žádné zásadní změně na straně jednání ani na straně následku, byla pouze změněna právní kvalifikace, což nezakládá porušení totožnosti skutku.
Dále obviněný namítá, že v „důkazním řízení před soudy obou stupňů kromě výpovědi spoluobviněného Š. K. nebylo jediným důkazem prokázáno, že dovolatel mu prodal alkohol, tím spíše obsahující methanol“. Tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Nejedná se totiž o výhradu proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám, jež spočívají ve výtkách vůči skutkovým zjištěním, nebo proti hodnocení důkazů nelze v dovolacím řízení zásadně přihlížet. Soudy se s předmětnou námitkou dostatečně vypořádaly, přičemž z jejich rozhodnutí vyplývá, že výpověď spoluobviněného Š. K. rozhodně není jediným usvědčujícím důkazem (srov. např. str. 25-26 rozsudku vrchního soudu).
Obviněný také namítá nedostatek úmyslu a je přesvědčen, že jednal nejvýše z nedbalosti. Nejvyšší státní zástupce považuje výtku obviněného, že nejednal v nepřímém úmyslu, ale pouze nedbale, za nedůvodnou. Vrchní soud k tomu na str. 31 svého rozsudku uvádí, že má za prokázané, že obviněný v rozporu s jiným právním předpisem [§10 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích] jinému opatřil (obviněnému Š. K. ) potraviny, konkrétně alkohol, jehož požití bylo nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob, přičemž podle vrchního soudu „s ohledem na původ alkoholu totiž musel být srozuměn s tím, že nejde o alkohol, který prošel příslušným řízením, zejména orgány hygieny či celní orgány, a proto může být zdravotně závadný, když na druhé straně nebylo prokázáno, že by měl pozitivní vědomost o tom, že alkohol obsahuje zvýšené množství metylalkoholu“. Srozumění s možnou zdravotní závadností podle vrchního soudu implikuje eventuální úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce se ztotožnil s argumentací vrchního soudu a doplnil, že pokud trestný čin podle §156 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo „v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví“, pak k závěru o úmyslné formě trestného činu postačí, jestliže úmysl, byť nepřímý, zahrnoval v obecné rovině „nebezpečnost lidskému zdraví“ jako znak příslušné skutkové podstaty. Vědění, jako složka zavinění, totiž nemusí objektivní realitě odpovídat přesně. Postačilo tedy srozumění obviněných s jakoukoliv, třeba i nižší, nebezpečností alkoholu, aniž by se srozumění muselo vztahovat na to, že v alkoholu je obsažen metanol či jiné život ohrožující látky.
Pokud obviněný nakládal s alkoholem z neznámého zdroje, pokoutně získaným, tedy nikoliv od oficiálního distributora či producenta, neopatřeným kontrolními páskami, které představují jednu ze záruk zdravotní nezávadnosti alkoholu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014), alkohol byl opatřen za cenu výrazně nižší, než je obvyklé, a za této situace si nijak zdravotní nezávadnost dodaného alkoholu neověřil, musel být srozuměn či alespoň smířen s možnou nebezpečností takovéhoto alkoholu, protože při výrobě a distribuci ilegálního, řádně neoznačeného alkoholu a jeho distribuci s cenou výrazně nižší, než je běžná cena na trhu, nejsou dodržovány a kontrolovány ze strany kompetentních státních orgánů výrobní normy a postupy pro výrobu lihu a hygienické předpisy platné pro takovou výrobu. Takové ilegální lihoviny potenciálně obsahují zdraví škodlivé látky. Pro srozumění s nebezpečností alkoholu v obecné rovině postačí, aby se vztahovalo na konkrétní podobu či intenzitu tohoto nebezpečí (tedy např. na přítomnost metanolu).
Nejvyšší státní zástupce upozornil v souvislosti s úvahou, zda se jedná o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a tudíž o trestný čin podle §156 tr. zákoníku nebo naopak zavinění ve formě vědomé nedbalosti, a tedy trestný čin podle §157 tr. zákoníku, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015. Z hlediska rozlišení těchto dvou forem zavinění Nejvyšší soud uvedl, že „o zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku by bylo lze uvažovat pouze tehdy, byly-li by zjištěny takové skutečnosti, na které dovolatel, byť bez přiměřených důvodů, spoléhal, že zabrání vzniku trestně právního následku, který z jeho jednání mohl vzejít (a jehož možného vzniku v podobě ohrožení zdraví osob, jimž neokolkované láhve alkoholu poskytl, si byl vědom). Přitom je třeba zdůraznit, že za takové skutečnosti nemohou být považovány ty, které ve své podstatě nemají žádný zabraňující potenciál“. Podle názoru Nejvyššího soudu pak takovým „konkrétním důvodem, pro který by obviněný mohl spoléhat při svém úsudku, že z jeho jednání nedojde k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, rozhodně nemohla být ta skutečnost, že byl sám ujištěn o bezzávadnosti jemu dodaného alkoholu (aniž by se takové ujištění opíralo o dostatečně relevantní fakta, tj. např. výsledky technického rozboru tekutiny, jednoznačný doklad jeho původu od spolehlivého výrobce apod.), či skutečnost, že sám předmětný alkohol pil“. Nejvyšší soud uzavřel, že pokud ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně, neplyne žádná skutečnost mající zabraňující potenciál v naznačeném smyslu, jednal obviněný v nepřímém úmyslu, nikoliv z vědomé nedbalosti. Tak je tomu i v tomto případě, když žádná taková relevantní skutečnost nebyla zjištěna. Zbývá dodat, že z hlediska kvalifikačního znaku obsaženého v §156 odst. 4 tr. zákoníku, a to způsobení smrti nejméně dvou osob, stačilo zavinění z nedbalosti (srov. §17 tr. zákoníku), tedy že obviněný alespoň vědět měl a mohl o možnosti předmětného těžšího následku.
V bodě III., B. dovolání, pak obviněný namítá „nepřiměřenou přísnost druhu a výše uloženého mu trestu“. Tato námitka je z hlediska dovolacího řízení irelevantní. Platí totiž, že výtky směřující proti údajné nepřiměřenosti trestu, včetně např. údajných pochybení při aplikaci institutu polehčujících okolností, nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Nelze je však přiřadit ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů, tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
Obviněný namítl, že soud pochybil, pokud jej zavázal zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně spolu s obviněným Š. K. Tato námitka je nedůvodná, protože soudy bylo bez důvodných pochybností zjištěno, že příčinou vzniku škody bylo jednání obou obviněných. V trestní věci obviněného nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky stanovené v §125 odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí je plně přezkoumatelné.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných Š. K. a J. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Projevil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného Š. K. a J. P. jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána oprávněnými osobami podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájců podle §265d odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a dovolání mají obsahové náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Poté posuzoval, zda argumenty obviněných naplňují po obsahové stránce důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které oba obvinění uplatnili, protože jen na podkladě dovolání, které se opírá relevantně o některý ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů lze podrobit napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení věcnému přezkoumání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na základě tohoto dovolacího důvodu lze vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních a nikoliv hmotněprávních ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006).
Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, o nějž by mohlo jít pouze tehdy, jestliže by byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním a zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu kritérií, která vymezují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
K dovolání obviněného Š. K.
Obviněný Š. K. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Nejvyšší soud zjistil porovnáním odvolacích námitek obviněného s námitkami, které uplatňuje v dovolání, že jde v podstatě o shodné námitky, přičemž takové námitky obviněný uplatňoval již v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně. V dovolání tedy uplatnil námitky, které uplatňoval již v řízení před soudy obou stupňů. Dovolací soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není jakýmsi „kvalifikovaným odvoláním“, v němž lze uplatňovat neustále tytéž námitky, jimiž obviněný odůvodňoval také odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud v této souvislosti poznamenává, že z jeho judikatury vyplývá, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 17/2002 pod T 408).
Vrchní soud v Olomouci se s těmito námitkami v odůvodnění svého rozsudku dostatečně a v souladu se zákonem vypořádal, jak je zcela zřejmé z obsahu odůvodnění jeho rozsudku na str. 20 – 26, na něž Nejvyšší soud pro stručnost zcela odkazuje. V odůvodnění rozsudku podrobně vyložil znaky obou zvlášť závažných zločinů i to, že obviněný tyto zvlášť závažné zločiny spáchal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a nikoli z nedbalosti. Nejvyšší soud považuje tyto právní závěry Vrchního soudu v Olomouci za zcela správné. Odvolací soud se zabýval podrobně i námitkou obviněného, že nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi jednáním obviněného, a to prodejem kontaminovaného alkoholu poškozenému V. Z. a jeho následným úmrtím po konzumaci zmíněného alkoholu (srov. str. 26 rozsudku). Tuto námitku shledal nedůvodnou.
Rozhodnou a právně relevantní je námitka obviněného, jíž zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že zvlášť závažné zločiny, jimiž byl uznán vinným, spáchal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vrchní soud v Olomouci se důsledně zabýval uvedenou námitkou, jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku na straně 32, kde uvedl:
„Obžalovaný Š. K. ve skutku 2 a/ v rozporu s jiným právním předpisem, tedy §10 odst. 1 písm. a), písm. d) zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, sobě a jinému opatřil a sám také vyrobil a měl na prodej potraviny (alkohol), jehož požití bylo nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob. Také ve skutku 2 a/ u obžalovaného Š. K. nebylo prokázáno, že měl pozitivní vědomost o tom, že tento alkohol je kontaminován metylalkoholem, avšak obdobně jako spoluobžalovaný J. P. věděl, že jde o nelegálně vyráběný a distribuovaný alkohol, proto mohl určité nebezpečí po požití takového alkoholu jinými osobami a následné zdravotní problémy předpokládat. Také on v tomto případě jednal formou úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť pro případ, že nastanou u osob po požití takového alkoholu zdravotní obtíže, musel tyto předpokládat a byl s nimi srozuměn. V bodě 2 b/ ve výroku uvedeného skutku obžalovaný Š. K. úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání a způsobil takovým činem smrt, neboť na základě mediálních zpráv věděl, že směs, kterou distribuuje, a z níž vyrábí alkoholické nápoje, tzv. "studenou cestou", obsahuje metylalkohol, zejména když úmrtí konzumentů takového alkoholu byla především v regionu, v němž bydlel. Jak bylo shora konstatováno, pro případ, že nastanou závažné zdravotní problémy, případně úmrtí konzumentů kontaminovaného alkoholu, byl s tímto následkem srozuměn. Jednal tak rovněž zaviněně formou úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.“
Odvolací soud svůj právní závěr o tom, že obviněný jednal v případě spáchání obou zvlášť závažných zločinů formou nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku řádně odůvodnil v souladu s §125 odst. 1 věta první a druhá tr. ř. Nejvyšší soud se s těmito právními závěry zcela ztotožnil a vzhledem k povinnosti stanovené v §265i odst. 2 tr. ř. na tyto správné závěry odkazuje, stejně tak jako na aplikovanou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž odvolací soud vycházel a která je podrobně zmíněna a citována v příslušné části tohoto usnesení ve vyjádření nejvyššího státního zástupce.
K dovolání obviněného J. P.
Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože soud nesprávně právně posoudil skutek, jímž byl obviněný uznán vinným. Především namítl „nejednotnost skutku“ s odkazem na ustanovení §160 odst. 1 věta druhá tr. ř. Z obsahu námitky vyplývá, že „nejednotností skutku“ obviněný míní opak toho, co je nazýváno totožností skutku. Nejvyšší soud musí nejprve poznamenat, že předmětem trestního stíhání je skutek. Ten není definován ani v trestním zákoníku, ani v trestním řádu, přestože s pojmem skutek je spojena řada trestněprávních ustanovení. Podle §220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V tomto ustanovení trestního řádu je promítnuta obžalovací zásada upravená v §2 odst. 8 tr. ř. Povinnost soudu rozhodovat jen o skutku, který je uvedený v žalobním návrhu je důsledkem uplatnění obžalovací zásady a současně požadavku totožnosti skutku. Změna v právní kvalifikaci skutku ve smyslu §220 odst. 3 tr. ř. oproti obžalobě může souviset se změnami skutkových zjištění v hlavním líčení v rámci zachování totožnosti skutku. Soud je totiž povinen vyčerpat celý skutek a zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní (srov. č. 41/1972 Sb. rozh. tr.). Vrchní soud v Olomouci odůvodnil změnu právní kvalifikace skutku obviněného J. P. v souvislosti s úpravou právní kvalifikace skutku obviněného Š. K. Nejvyšší soud neshledal v postupu odvolacího soudu porušení totožnosti skutku. Tato námitka je nedůvodná.
Obviněný namítl také nesprávné posouzení zavinění odvolacím soudem. Nesouhlasí s tím, že jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a tvrdí, že jednal nejvýše z nedbalosti. Zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku spáchá ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, způsobí-li tímto činem smrt nejméně dvou osob. Objektem trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty je zájem na ochraně lidského zdraví před potravinami a jinými předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví.
Vrchní soud v Olomouci kromě souhrnného a obsáhlého pojednání o zavinění a trestných činech, jimiž byli obviněný J. P. , ale také obviněný Š. K. uznáni vinnými (srov. str. 20 až 25 rozsudku), odůvodnil svůj závěr o tom, že obviněný J. P. jednal formou nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku na str. 31 rozsudku. Uvedl tam, že: „Má prokázáno, že obžalovaný J. P. v rozporu s jiným právním předpisem (ustanovení §10 odst. 1 písm. a/, písm. d/ zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích) jinému opatřil (obžalovanému Š. K. ) potraviny, konkrétně alkohol, jehož požití bylo nebezpečné lidskému zdraví a způsobil tím smrt nejméně dvou osob. S ohledem na původ alkoholu totiž musel být srozuměn s tím, že nejde o alkohol, který prošel příslušným řízením, zejména přes orgány hygieny či orgány celní, a proto může být zdravotně závadný, když na druhé straně nebylo prokázáno, že by měl pozitivní vědomost o tom, že alkohol obsahuje zvýšené množství metylalkoholu. Podle názoru Vrchního soudu v Olomouci tak obžalovaný J. P. jednal zaviněně formou úmyslu eventuálního ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Jednání obžalovaného J. P. kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku (jednání uvedené pod bodem I.).“ Nejvyšší soud jako soud dovolací se s tímto závěrem ztotožnil. Další námitky obviněného jsou námitkami skutkovými, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat vzhledem k zákonnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu a jeho výkladu. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož tzv. extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. právním posouzením věci.
Obviněný namítl také nepřiměřenou přísnost a výměru trestu odnětí svobody, které jsou podle jeho názoru v rozporu s §38 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, protože byla údajně akcentována represe oproti výchovné stránce trestu. Domnívá se, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody s delší zkušební dobou s případně omezujícími opatřeními. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že nepřiměřenost trestu nelze úspěšně a relevantně namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se proto námitkou nepřiměřenosti trestu odnětí svobody nemohl zabývat.
Obviněný požádal Krajský soud v Ostravě, aby postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř. a navrhl obviněnému odklad výkonu trestu odnětí svobody s tím, aby Nejvyšší soud návrhu vyhověl a podle §265o odst. 1 tr. ř. obviněnému odložil výkon trestu, který mu byl uložen napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci. Ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. umožňuje předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby navrhl Nejvyššímu soudu odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Předseda senátu soudu prvního stupně však takový návrh neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal před rozhodnutím o dovolání obviněného J. P. žádný důvod k tomu, aby obviněnému přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání (§265o odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud při respektování své judikatury shledal, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 3 To 34/2015, netrpí vadami, které mu obvinění vytýkali. Nejvyšší soud proto dovolání obviněných Š. K. a J. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněná. Rozhodnutí o dovoláních učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k jehož konání zákon nevyžaduje souhlas obviněných ani nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.