ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.887.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 887/2016-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2016 v Brně dovolání obviněného E. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 8 To 66/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 37/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. M. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 4 T 37/2015, uznal obviněného E. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body 1) a 2) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 3) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1. /bod 10 obžaloby/ dne 13. 5. 2014 v době od 16:00 hod. do 16:05 hod. v D. na odstavném parkovišti u mateřské školy rozbil nezjištěným způsobem skleněnou výplň levých předních dveří na zaparkovaném uzamčeném osobním motorovém vozidle zn. Nissan Double Cab 2.5TD, reg. zn. ..., do kterého následně vnikl a z předního sedadla spolujezdce odcizil igelitovou tašku obsahující šanon s účetnictvím společnosti J3B, spol. s. r. o., IČ: 283 32 598, a černou dámskou mikinu, dále textilní batoh značky Adidas černé barvy, ve kterém se nacházely dětské kopačky značky Adidas a dětská tepláková souprava červenomodré barvy, čímž poškozené J. B., způsobil odcizením věcí škodu ve výši 1 470 Kč a poškozené společnosti J3B, spol. s. r. o., IČ: 283 32 598, způsobil poškozením vozidla škodu ve výši 5 300 Kč,
2. /bod 12 obžaloby/ dne 22. 5. 2014 v 15:00 hod. ve V. na ulici D. před domem č. ... rozbil skleněnou výplň levých předních dveří na tam zaparkovaném uzamčeném osobním motorovém vozidle zn. Opel Combo, reg. zn. ..., do kterého následně vnikl a ze sedadla spolujezdce odcizil dámskou kabelku s uvnitř uloženými kosmetickými potřebami a z čelního skla vozidla dále odcizil antiradar, když byl při tomto vyrušen poškozenými D. J., a G. H., kteří ho začali pronásledovat, když tento vyběhl i s odcizenými věcmi na silnici na ulici L. ve V., kde byl dostižen poškozenou G. H., která mu při jeho nasedání na zadní sedadlo za řidičem do vozidla BMW vytrhla z ruky odcizené věci, čímž svým jednáním způsobil poškozené G. H., škodu odcizením kabelky s věcmi ve výši 1 020Kč a poškozenému D. J., škodu odcizením antiradaru ve výši 2 600 Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 2 880 Kč,
přičemž se těchto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 8 T 41/98, který nabyl právní moci dne 11. 8. 1998, odsouzen ze trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání sedmi měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 1999, sp. zn. Pp 24/98, se stanovenou zkušební dobou do 17. 2. 2004, výkon trestu byl opakovaně nařízen a obviněným vykonán dne 18. 2. 2012;
3. /bod 2 obžaloby/ dne 28. 5. 2014 v době nejméně od 13:55 hod. do 14:25 hod. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW, reg. zn. ..., a to v B. od ulice K. na ulici M., kde se ho pokusila zastavit hlídka Policie České republiky ve služebním vozidle, když zvýšenou rychlostí pokračoval jízdou do obce M., kde se hlídce ztratil, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 1 T 50/2003, který nabyl právní moci dne 2. 12. 2003, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi let, který vykonával v době od 8. 3. 2007 do 5. 9. 2008 a dál vykonává od 18. 2. 2012.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného D. J. na náhradu škody ve výši 3 000 Kč. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozené H. H., společnost LeasePlan Česká republika, s. r. o., IČ: 63671069, J. B., J. K., P. B., společnost VELKOOBCHOD NÁSTROJŮ ŠITINA, s.r.o., IČ: 26232855, L. K., V. P., Z. K., společnost LMS - AUDIT, s.r.o., IČ: 48906832, a Českou pojišťovnu, a.s., IČ: 45272956, s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek pod bodem 1 obžaloby, který měl spáchat tím, že dne 10. 4. 2014 kolem 14:04 hod. v B., nejméně na ulici Ř., u benzínové stanice Robin Oil, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW, reg. zn. ..., ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 50/2003 ze dne 23. 9. 2003, který nabyl právní moci dne 2. 12. 2003, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 let, v čemž byl spatřován dílčí útok přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného E. M. a spoluobviněnou D. P. obžaloby, pro skutky, které měli spáchat pod body 3), 4), 5), 6), 7), 8), 9) a 11) obžaloby, v nichž byly spatřovány dílčí útoky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (obviněný E. M.), resp. podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku (obviněná D. P.), přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž obviněný E. M. se měl těchto jednání dopustit přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 8 T 41/98, který nabyl právní moci dne 11. 8. 1998, odsouzen za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 1999, sp. zn. PP 24/98, se stanovenou zkušební dobou do 17. 2. 2004, přičemž výkon trestu mu byl opakovaně nařízen a obviněným vykonán dne 18. 2. 2012, neboť nebylo prokázáno, že se obvinění E. M. a D. P. dopustili uvedených skutků.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 8 To 66/2016, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Dvořáčka včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolání zaměřil proti postupu orgánů činných v trestním řízení, jímž podle něj došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný je přesvědčen, že se vady důkazního řízení projevily v nesprávném zjištění stavu věci, stejně tak i v následném právním posouzení. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku namítl, že odborné vyjádření znalkyně Věry Misákové(pod č. 1061/14), týkající se stanovení škody je jako důkaz nepřínosné. Dále pak uvedl, že úřední záznam obsahující kopie fotografií je také nepoužitelným důkazem z důvodu absence protokolu s náležitostmi podle §55 až 56a tr. ř. Obviněný doplnil, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz, a to přehrání DVD. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu obviněný vytkl vadnost postupu při provádění odběru pachových stop a zpochybnil to, že odebraný vzorek je skutečně tím, který mu byl odebrán dne 12. 11. 2014, přičemž namítl, že odborná vyjádření byla k výsledku pachové identifikace vyhotovena až dne 30. 10. 2014. Obviněný shrnul, že soudy rozhodly za stavu důkazní nouze, proto nebylo možné učinit závěr o jeho vině, jde tedy podle něj o případ extrémního hodnocení důkazů a popření zásad spravedlivého procesu. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku obviněný uvedl, že i zde shodně platí vše uvedené a týkající se zpochybnění výsledku pachové identifikace [skutek pod bodem 1)]. Nadto obviněný zpochybnil také výsledky vyplývající z provedené rekognice. V souvislosti se skutkem pod bodem 3) rozsudku obviněný namítl, že rozhodnutí soudů je založeno na tvrzení policistů, které je v rozporu s jeho výpovědí a výpovědí spoluobviněné D. P. Je přesvědčen, že fotografie s naprostou jistotou neprokazují jeho totožnost, což obviněný podpořil tím, že není ani vyvráceno to, že se mohlo jednat o osobu mu podobnou. Závěrem uvedl, že porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v porušení zásady presumpce neviny, zásady in dubio pro reo, zásady vypořádat se s námitkami obhajoby a tím, aby bylo rozhodnutí přesvědčivě odůvodněno.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 8 To 66/2016, a aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout; eventuálně, aby Nejvyšší soud zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 4 T 37/2015, a aby mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi skutkové námitky patří, že odborné vyjádření znalkyně Věry Misákové a úřední záznam obsahující kopie fotografií jsou nepřínosnými a nepoužitelnými důkazy, že nebyl proveden navrhovaný důkaz – přehrání DVD, dále pak také námitka týkající se údajné vadnosti postupu při provádění odběru pachových stop a následného vyhotovení odborného vyjádření. Stejně tak mezi ně patří i zpochybnění způsobu provedení rekognice, a konečně i námitka, že rozhodnutí soudů je založeno na tvrzení policistů, které je v rozporu s výpovědí obviněného a obviněné D. P., a že fotografie neprokazují s naprostou jistotou jeho totožnost, což obviněný podpořil tím, že není ani vyvráceno to, že se mohlo jednat o osobu mu podobnou. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
K námitce obviněného, že došlo k rozporu s právem na spravedlivý proces Nejvyšší soud uvádí, že právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na řádný a spravedlivý proces, v sobě zahrnující nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. IV. ÚS 114/96) s tím, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možno vykládat tak, aby se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000). V trestní věci obviněného nebylo zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
K výtce obviněného, že byl porušen princip presumpce neviny Nejvyšší soudu uvádí, že z principu presumpce neviny (§2 odst. 2 trestního řádu) kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud by obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, porušily by základní právo stěžovatele na presumpci neviny podle ustanovení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11). V trestní věci byla vina obviněného spolehlivě prokázána a k porušení principu presumpce neviny nedošlo.
Pokud jde o údajné porušení právního pravidla in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním hodnocení.
Nejvyšší soud závěrem doplňuje, že se soudy obou stupňů se všemi námitkami obhajoby obviněného vypořádaly zcela dostačujícím a přesvědčivým způsobem a svá rozhodnutí odůvodnily v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného E. M. ve svém celku bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu